Balto-slovanské jazyky
| Balto-slovanské jazyky | |
|---|---|
 Země, v nichž se hovoří baltskými (žlutá) a slovanskými (odstíny zelené) jazyky. | |
| Rozšíření | střední a východní Evropa, severní Asie |
| Počet mluvčích | 300 milionů (z toho 150 mil. ruština) |
| Počet jazyků | 13-23 živých |
| Klasifikace | |
| Dělení | |
Balto-slovanské jazyky jsou jednou ze skupin jazyků indoevropských. Hovoří se jimi především ve střední, jihovýchodní, severovýchodní a východní Evropě a v severní Asii. Tvoří je dvě větve: slovanská, do níž naleží drtivá většina jazyků i mluvčích, a baltská, kterou se hovoří v severovýchodním Pobaltí. Odhaduje se, že společným prajazykem, z něhož se obě větve vyvinuly, tzn. prabaltoslovanským jazykem, se hovořilo zhruba v letech 1500–1000 př. n. l., cca v oblasti dnešního Polska, Běloruska a Ukrajiny.
Dělení
[editovat | editovat zdroj]- baltské jazyky
- západobaltské jazyky †
- pruština †
- jotvingština (súduvština) †
- galindština †
- východobaltské jazyky
- kurština † – někdy považována za západobaltský jazyk
- jazyk Kuršiniků
- lotyština (1,6 mil. mluvčích)
- latgalština (150 tis. mluvčích) – často považována za dialekt lotyštiny
- litevština (3,9 mil. mluvčích)
- žemaitština – často považována za dialekt litevštiny
- sélština †
- zemgalština (žiemgalština) †
- západobaltské jazyky †
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu balto-slovanské jazyky na Wikimedia Commons
