Bazilika Superga
| Bazilika Superga Real basilica di Superga | |
|---|---|
.jpg) Královská bazilika Superga | |
| Místo | |
| Stát |  Itálie |
| Provincie | Piemont |
| Obec | Turín |
| Souřadnice | 45°4′50,23″ s. š., 7°46′2,52″ v. d. |
  Bazilika Superga | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Diecéze | Turín |
| Datum posvěcení | 1. listopadu 1731 |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Filippo Juvarra |
| Stavební sloh | baroko |
| Výstavba | 1717 až 1731 |
| Specifikace | |
| Stavební materiál | kámen, cihla, štuk |
| Další informace | |
| Adresa | Strada della Basilica di Superga, 73/75 Torino |
| Oficiální web | www.basilicadisuperga.com/it/ |
 multimediální obsah na Commons | |
| galerie na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bazilika Superga (italsky Real basilica di Superga, tj. královská bazilika) je barokní kostel Nanebevzetí Panny Marie s královskou nekropolí savojských knížat a králů Sardinie, postavený podle návrhu architekta Filippa Juvarry na okraji Turína, na kopci Monte Superga ve výšce 670 metrů nad mořem.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Bazilika byla postavena v letech 1717 až 1731 na objednávku Viktora Amadea II.[1] podle návrhu Filippa Juvarry[2] na vrcholu kopce Superga. Splnil se tak slib vévody a budoucího sardinského krále, který učinil po bitvě u Turína, v níž v průběhu válek o španělské dědictví porazil francouzskou armádu.[2] Předpokládá se, že Viktor Amadeus požadoval vybudovat baziliku na tomto místě i proto, aby následovala výhled z již existujícího zámku v Rivoli. Později byl dotvořen trojúhelník tří savojských rezidencí vybudováním zámku Stupinigi. Ideu výstavby kostela lze sledovat k 2. září 1706, kdy vévoda Viktor Amadeus II. a kníže Evžen Savojský vystoupili na Supergu, aby z výšky pozorovali Turín, obležený francouzskými a španělskými vojsky. Viktor Amadeus tam v modlitbě na kolenou slíbil, že v případě vítězství postaví na tomto místě chrám na oslavu Panny Marie. Bitva probíhala až do 7. září, kdy piemontské jednotky dosáhly vítězství. K péči o nekropoli byla ustavena zvláštní řádová kongregace.
Kostel
[editovat | editovat zdroj]
_-_Interior.jpg)
_-_Dome.jpg)
Juvarrova architektura se řadí k pozdnímu římskému baroku až klasicismu.[3] Dóm byl dokončen v roce 1726 a mimo jiné byl inspirován prvky Michelangelova dómu římské baziliky sv. Petra. Průčelí chrámu se sloupovým portikem je odvozeno z římského Pantheonu. Mohutné kupoli odpovídá v interiéru chrámu hlavní prostor na kruhovém půdorysu, s emporami v patře, flankovaný sloupy a dvojicemi pilastrů. Oltáře mají namísto obrazů reliéfy z bílého carrarského mramoru. Na hlavním oltáři je reliéf se dvěma zakladateli, klečícími před Pannou Marií. Poutní socha Panny Marie v prosklené skříni na postranním oltáři pochází z poloviny 19. století.
Krypta
[editovat | editovat zdroj]Pod kostelem se nachází královská krypta, kterou vybudoval Juvarrův synovec, architekt Francesco Martinez v letech 1774–1778. Má půdorys latinského kříže se čtyřmi hlavními prostorami: sál krále, sál princů, sál synů a sál královen s výklenky podél stěn. Celkem jsou obsazeny 62 hrobkami, kenotafy a památníky savojských princů, králů Sardinie a Itálie, a členů jejich rodin. Uprostřed mauzolea je umístěn sarkofág zakladatele, sardinského krále Viktora Amadea II., k dalším patří mramorové figurální monumenty Karla Emanuela III. mezi čtyřmi alegorickými sochami Víry, Naděje, Lásky a Vědy od sochařů bratří Ignazia a Filippa Collinových nebo hrobka Karla Alberta Sardinského.[4] Mimo jiné sem byl osazen kenotaf princezny Mafaldy Savojské, která byla zavražděna roku 1944 v Buchenwaldu. Zatím poslední náhrobek pochází z roku 1990. V dekoraci mramorových mozaik na podlaze a na obkladech stěn byly shledány symboly magie, alchymie a esoteriky.[5]
Klášter
[editovat | editovat zdroj]Ze tří stran ke kostelu přiléhá čtvercová budova kláštera s královskou rezidencí a obdélným vnitřním dvorem se zahradou. Rezidence sestává z jídelny, sálů a řady salónů s nábytkem a uměleckým vybavením z let 1780–1880. Má historickou expozici, v níž je jedna část věnována napoleonské okupaci Turína z let 1805–1814. Klášterní prostory obsahují mimo jiné papežský sál s portrétní galerií 265 papežů, vytvořený po vzoru papežské galerie římského kostela Sv. Pavla za hradbami. Prostory navazují na vchod do krypty a jsou přístupné veřejnosti.
Letecké neštěstí
[editovat | editovat zdroj]Dne 4. května 1949 odpoledne v 17:05 hodin za dobré viditelnosti narazilo do zadní stěny kopce Superga letadlo Fiat G.12 italských aerolinií, ve kterém se vracelo 31 fotbalistů týmu FC Turín z přátelského zápasu s Benficou Lisabon. Všichni zahynuli, zachránil se pouze druhý brankář, který pro zranění kolene s mužstvem necestoval. Jejich společný hrob (památník) je na hřbitově při stěně kláštera.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Basilica of Superga na anglické Wikipedii.
- ↑ The Established Church, Nigel Aston, The Oxford Handbook of the Ancien Régime, ed.
- ↑ a b Christopher Storrs, War, Diplomacy and the Rise of Savoy, 1690–1720, (Cambridge University Press, 2004), 218.
- ↑ Baroque style, Encyclopedia of the Enlightenment, ed.
- ↑ http://www.basilicadisuperga.com/it/cosa-visitare/le-tombe-reali/
- ↑ Mystérium krypty (italsky) přístup 12.12.2021
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Padre Benedetto Marengo, La Basilica di Superga. Cenni storici del più grande monumento juvarriano, Tipografia Scarafaglio, Torino, 1997
- Reina Gabriele, Guadalupi Gianni, Superga segreta. Il Mausoleo dei Savoia, Omega, 2008, ISBN 88-7241-528-4
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bazilika Superga na Wikimedia Commons - oficiální stránka
