Centre Court
| Centre Court | |
|---|---|
.jpg) Centrální kurt při zápase | |
| Poloha | AELTC, Wimbledon London, SW19 |
| Souřadnice | 51°26′1,4″ s. š., 0°12′50,6″ z. d. |
| Otevření | 1922 |
| Přestavění | 1992, 2008–2009 |
| Vlastník | AELTC |
| Povrch | tráva – víceletý jílek |
| Cena výstavby | 100 miliónů £ (rekonstrukce 2008–09) |
| Architekt | Populous (dříve HOK Sport)[1] |
| Události | |
| Wimbledon (od 1922) Finále Davis Cupu (1934–37) Letní olympijské hry (2012) | |
| Týmy | |
| AELTC | |
| Kapacita | |
| 14 979 | |
 | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Centre Court (česky centrální dvorec) je travnatý tenisový dvorec, největší a hlavní kurt tenisového oddílu All England Lawn Tennis and Croquet Club, který leží v jihozápadní londýnské části Wimbledonu. Od roku 1922 je dějištěm třetího grandslamu sezóny – nejstaršího turnaje na světě, Wimbledonu, včetně finálových zápasů. Kapacita dvorce činí 14 979 míst k sezení.[2]
Historie a charakteristika
[editovat | editovat zdroj]Centrální dvorec leží u Aorangi Terrace a jako jediný ze čtyřiceti devíti kurtů All England Clubu je určen pouze pro čtrnáctidenní turnaj konaný na přelomu června a července. V jiném období se na něm nehraje, pouze udržuje odolný 100 % víceletý jílek vytrvalý, který je stříhán na výšku 8 milimetrů.[3][4] Jeho součástí je královská lóže (angl. The Royal Box) určená pro členy britské panovnické rodiny a další významné hosty, včetně bývalých wimbledonských vítězů. V tomto boxu jsou prezidentem klubu princem Edwardem předávány trofeje vítězům a finalistům soutěží čtyřher.
Název „Centre Court“ je přejat od pojmenování hlavního dvorce, který se nacházel na původní lokalitě wimbledonského klubu v ulici Worple Road. V něm proběhl úvodní ročník turnaje v roce 1877. Hlavní dvorec tehdy zaujímal centrální postavení, obklopen dalšími tenisovými hřišti.[5] Po přesunu klubu do nového asi kilometr vzdáleného dějiště na Road Church v roce 1922 byl zachován jednoduchý název kurtu.[5] Poštovní směrovací číslo je SW19.
V říjnu 1940 během druhé světové války byl zasažen pěti 500 librovými leteckými pumami a došlo ke zničení 1 200 míst.[6] Celková oprava skončila až v roce 1949.[5]
Původní střecha z roku 1922 byla několikrát rekonstruována. Roku 1979 došlo k jejímu zvýšení o jeden metr, což umožnilo nárůst počtu diváků o 1 088 osob.[5] Další úprava následovala v roce 1992, kdy byl kryt kompletně vyměněn a hlediště změněno tak, že návštěvníkům na 3 601 sedadlech poskytovalo lepší přímý pohled na dvorec, než tomu bylo do té doby.[5]
Podle tradice zahajují wimbledonský program na centrkurtu obhájci singlových trofejí. V první hrací den – pondělí, mužský obhájce, a druhý hrací den – úterý, ženská šampionka předchozího ročníku.[7][8]
Zatahovací střecha
[editovat | editovat zdroj]
Po dlouholeté debatě tenistů, odborníků i fanoušků klub přijal rozhodnutí opatřit kurt zatahovací střechou. Práce započaly po skončení Wimbledonu 2006.[9] V dubnu 2009 byla dokončena instalace pojízdné zatahovací střechy, která propouští přirozené denní světlo, je opatřena umělým osvětlením a její zatažení trvá 10 minut.[10] Wimbledon 2007 byl hrán bez střešního krytu. Střecha umožňuje pokračování utkání v případě deštivého počasí a díky osvětlení také za tmy.
Prvním testem nové konstrukce se stal exhibiční zápas uskutečněný 17. května 2009 mezi Andre Agassim, Steffi Grafovou, Timem Henmanem a Kim Clijstersovou.[11][12] V rámci instalace také došlo k navýšení kapacity diváků ze 14 000 na 15 000 sedadel, když bylo přidáno šest nových řad na východní, severní a západní straně hlediště. Vznikly také nové prostory pro média, komentátorské boxy a stará výsledková tabule byla nahrazena novou s LCD obrazovkou. Nová sedadla jsou širší, zvýšil se počet schodišť i výtahů v útrobách kurtu. K roku 2009 tak centrální dvorec představoval čtvrtý největší tenisový stadión světa.[13]
Utkání pod střechou
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Pravidla londýnského grandslamu nařizují, že po zatažení střechy musí být utkání dohráno již pod tímto krytem i v případě ukončení deště. Některé zápasy jsou tak dohrávány pod střechou i za slunečného počasí.[14]
K prvnímu zatažení střechy během turnaje došlo 29. června 2009 okolo 16.40 hodin v zápase čtvrtého kola ženské dvouhry Wimbledonu 2009 mezi Amélií Mauresmovou a Dinarou Safinovou.[15]
Premiérový zápas, jenž se celý odehrál pod střechou, proběhl ve čtvrtém kole mužské dvouhry stejného roku 2009 mezi Andy Murraym a Stanislasem Wawrinkou. Hra na otevřeném centrálním dvorci nikdy předtím nepokračovala po 21.17 hodině pro sníženou viditelnost nastupujícího šera.[16][17] 30. června 2012 skončilo čtyřsetové utkání mužské dvouhry Wimbledonu 2012 mezi Britem Andy Murraym a Kypřanem Marcosem Baghdatisem ve 23.02 hodin místního času, čímž se stalo nejdéle hraným zápasem do nočních hodin ve wimbledonské historii.[18]
Tenisové události
[editovat | editovat zdroj]
V letech 1934, 1935, 1936 a 1937 centrální dvorec hostil finále Davisova poháru.
Tři týdny po skončení Wimbledonu 2012 se na něm a dvorcích č. 1 a č. 2 uskutečnily tenisové soutěže Letních olympijských her 2012.
Výsledková tabule
[editovat | editovat zdroj]Výsledková tabule centrálního dvorce je jednou z jeho nejtypičtějších součástí.[19]
Předchozí tabule, na níž se výsledek a jména zobrazovaly v podobě bodů byla instalována v roce 1982. V rámci rekonstrukce byla roku 2008 nahrazena novou tabulí s displejem z tekutých krystalů (LCD), která umožňuje zobrazovat dopady míče vyhodnocené systémem jestřábího oka.[19] Obě tabule byly vyrobeny společností Rolex.
Nápis
[editovat | editovat zdroj]Nad vchodem hráčů na tenisový dvorec je umístěn citát z básně „Když...“ Rudyarda Kiplinga, v němž stojí:[20]
„If you can meet with triumph and disaster and treat
those two impostors just the same… “
„Když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům spolčeným jsi kryt... “
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Centre Court na anglické Wikipedii.
- ↑ Wimbledon AELTC Redevelopment Archivováno 11. 5. 2009 na Wayback Machine. architect: Populous
- ↑ Faq_and_facts_and_figures at the Wimbledon [online]. Wimbledon [cit. 2017-07-01]. Dostupné online.
- ↑ Bletchly, Rachael, "The Wonders of Wimbledon Fortnight", People, 24. června 2007, přístup 8. července 2009
- ↑ The Championships – Wimbledon – Grass Courts," Archivováno 24. 2. 2012 na Wayback Machine. Wimbledon.org, přístup 15. července 2009
- ↑ a b c d e Championships History [online]. [cit. 2011-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 01-06-2012.
- ↑ About Wimbledon – History – Wartime Wimbledon," Archivováno 8. 8. 2011 na Wayback Machine. Wimbledon.org, přístup 7/10/09
- ↑ Wimbledon 2024 order of play: Carlos Alcaraz, Emma Raducanu & Coco Gauff on Centre Court. BBC Sport [online]. 2024-06-30 [cit. 2024-07-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ From tattoos to horses, five things to know about Jessica Bouzas Maneiro. Women's Tennis Association [online]. 2024-07-02 [cit. 2024-07-02]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wimbledon Centre Court Retractable Roof [online]. [cit. 2010-11-12]. Dostupné online.
- ↑ "About Wimbledon – Behind the scenes, Long Term Plan, How the roof works," Archivováno 5. 7. 2012 na Wayback Machine. Wimbledon.org, přístup 29. června 2009
- ↑ Wimbledon set for late finishes [online]. 22 April 2009 [cit. 2009-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Roof is welcome Wimbledon addition [online]. 29 June 2009 [cit. 2009-06-29]. Dostupné online.
- ↑ "The Championships, Wimbledon", Bleacher Report, 29. června 2009, přístup 8. července 2009
- ↑ Wimbledon new roof guardian.co.uk
- ↑ First match under roof begins new era [online]. 29 June 2009 [cit. 2010-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-24.
- ↑ Andy Murray stays up late Archivováno 20. 3. 2012 na Wayback Machine. Daily Dust
- ↑ Murray wins late-night thriller [online]. 29 June 2009 [cit. 2009-06-29]. Dostupné online.
- ↑ Wimbledon 2012: Andy Murray beats Marcos Baghdatis | Mail Online [online]. Dailymail.co.uk [cit. 2012-06-30]. Dostupné online.
- ↑ a b New boards please, as Wimbledon goes digital [online]. 21 June 2008 [cit. 2012-07-08]. Dostupné online.
- ↑ René Stauffer The Roger Federer Story: Quest for Perfection New Chapter Press
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Centre Court na Wikimedia Commons
