Chuang Tching-ťien
| Chuang Tching-ťien | |
|---|---|
 Ilustrace Chuang Tching-ťiena | |
| Jiná jména | Chuang Lu-č’, Šan-ku tao-žen |
| Narození | 1045 Feng-ning, Ťiang-si |
| Úmrtí | 1105 |
| Země | říše Sung |
| Národnost | chanská |
| Vzdělání | ťin-š’ (1067) |
| Povolání | úředník |
| Rodiče | Huang Shu |
| Manžel(ka) | Sun Shi Xie Shi |
| Děti | Huang Xiang |
| Znám jako | kaligraf a básník |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chuang Tching-ťien (čínsky pchin-jinem Huáng Tíngjiān, znaky tradiční 黃庭堅, 1045–1105), byl čínský kaligraf a básník severosungského období, jeden ze čtyř sungských mistrů kaligrafie. Vynikl zvláště svým kurzivním a konceptním písmem. V poezii založil tzv. ťiangsiskou školu.
Jména
[editovat | editovat zdroj]Chuang Tching-ťien používal zdvořilostní jméno Lu-č’ (čínsky pchin-jinem Lǔzhí, znaky zjednodušené 鲁直, tradiční 魯直) a pseudonym Šan-ku tao-žen (čínsky pchin-jinem Shāngǔ dàorén, znaky 山谷道人, volně „Taoista z horské doliny“).[1][pozn. 1]
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]
Chuang Tching-ťien se narodil roku 1045, pocházel z Feng-ningu (moderní okres Siou-šuej v prefektuře Ťiou-ťiang v provincii Ťiang-si.[1] Patřil k prominentnímu rodu vzdělanců a úředníků, proto mohl od dětství studovat konfucianismus, literaturu a umění. Zdárně prošel všemi stupni úřednických zkoušek, roku 1067 složil poslední z nich (na druhý pokus, když roku 1064 neuspěl) a získal hodnost ťin-š’. Poté nastoupil úřední kariéru, zprvu jako okresní přednosta v severní Číně, roku 1072 složil dodatečné zkoušky a byl jmenován lektorem císařské akademie v Ta-mingu, tehdy Severním hlavním městě.[3]
Od roku 1078 se přátelil s významným politikem a učencem Su Š’em. Roku 1080 byl okruh literátů kolem Su Š’a kritizující Wang An-š’ovu „novou politiku“ obviněn z buřičství a potrestán,[2] Chuang Tching-ťien pokutou a přeložením do okresu Tchaj-che ve střední Ťiang-si. Později sloužil jako správce kraje v Šan-tungu. Obě místa spravoval mírně, se zájmem o život lidu.[pozn. 2] Po nástupu nového císaře Če-cunga byli odpůrci „nové politiky“ rehabilitováni a Chuang Tching-ťien povolán do metropole pracovat v Historickém úřadu. Společně se Su Š’em tehdy ve sporech o moc zaujali umírněnou pozici, když odmítali plošnou čistku stoupenců předešlé vlády a argumentovali pro využití všech schopných politiků.[4] Svou učenost uplatnil jak při práci na oficiálních análech císaře Šen-cunga,[1] tak když ho S’-ma Kuang požádal o spolupráci při vydání svého Všeobecného zrcadla na pomoc vládě. Mezi učenými přáteli tehdy vytříbil svou kaligrafii.[4]
V letech 1091–1093 držel smutek za matku (otec zemřel už roku 1058)[3], ale záhy po návratu do úřadu se změnila vláda a následujícího roku byl odeslán do vzdáleného S’-čchuanu.[5] Až roku 1100 byl se svými druhy omilostněn a obdržel čestný úřad, po dvou letech se však vládní politika opět změnila[6] a Chuang Tching-ťien byl opět nucen odejít na periférii říše. Zemřel roku 1105 v I-čou (dnes v městské prefektuře Che-čch’ v jihočínské Kuang-si).[1]
Jeho nekonvenční, pečlivě vystavěné básně soustředěné na introspektivní zkoumání vlastního nitra ovlivňovaly čínské básníky až do 20. století.[1] Básníci navazující na jeho styl mu dali označení ťiangsiská škola.
Spolu se Su Š’em, Mi Fuem a Cchaj Siangem patří k čtyřem sungským mistrům kaligrafie. V kurzivním písmu se vyrovnal Su-š’ovi,[7] jeho osobitý styl je charakteristický zhušťováním tahů uprostřed znaků kontrastujícím s ven směřujícími vnějšími tahy.[8] Ceněn je zejména pro své „bláznivé konceptní písmo“ tvůrčím způsobem rozvíjející dědictví tchangských Chuaj-sua a Čang Süa.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Pseudomym Šan-ku tao-žen, Taoista z horské doliny, přijal roku 1080 po návštěvě kláštera v Šan-ku (v An-chueji). Jeho zájem o buddhismus a taoismus, který měl společný se Su Š’em, zesílil po rodinných neštěstích. Jeho první dvě manželky zemřely mladé, klášter navštívil rok po smrti druhé z nich.[2]
- ↑ V Tchaj-che nepovažoval za nutné vymáhat státní monopol na obchod se solí. Okres pak zůstal klidný, když v sousedních regionech kvůli této záležitosti vypukly nepokoje.[4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Encyclopædia Britannica. Huang Tingjian [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2014-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MURCK, Alfreda. Poetry and Painting in Song China: The Subtle Art of Dissent. Cambridge, MA: Harvard Univ Asia Center, 2002. 482 s. ISBN 0674007824, ISBN 9780674007826. S. 159. (anglicky) [Dále jen Murck].
- ↑ a b Murck, s. 158.
- ↑ a b c Murck, s. 160.
- ↑ Murck, s. 161.
- ↑ Murck, s. 162–163.
- ↑ a b YE, Lang, a kol. China: Five Thousand Years of History and Civilization. Hong Kong: City University of HK Press, 2007. 816 s. ISBN 9629371405, ISBN 9789629371401. S. 523. (anglicky)
- ↑ ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 225–226.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chuang Tching-ťien na Wikimedia Commons - China Online Museum. Huang Tingjian [online]. China Online Museum [cit. 2014-11-11]. Stručná biografie včetně ukázek Chuang Tching-ťienovy kaligrafie. Dostupné online. (anglicky)
