Clostridium tetani
 Clostridium tetani | |
|---|---|
 Shluk tetanových bakterií pod světelným mikroskopem | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | bakterie (Bacteria) |
| Kmen | Firmicutes |
| Třída | Clostridia |
| Řád | Clostridiales |
| Čeleď | Clostridiaceae |
| Rod | Clostridium |
| Binomické jméno | |
| Clostridium tetani Flügge, 1886 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Clostridium tetani je grampozitivní tyčinkovitá bakterie rodu Clostridium. Při Gramově barvení připomíná tenisovou raketu nebo paličku k bubnu[1] C. tetani se nachází v podobě spor v půdě nebo jako parazit v trávicí soustavě zvířat. C. tetani produkuje silný biologický toxin tetanospasmin a je původce onemocnění tetanem.
Charakteristika
[editovat | editovat zdroj]C. tetani je tyčinkovitý obligatorní anaerob, který se v čerstvých kulturách chová grampozitivně; vyvinuté kultury se mohou chovat gramnegativně.[1] Během vegetativního růstu nemůže bakterie přežít v přítomnosti kyslíku, je citlivá na teplo a má bičíky, které jí umožňují omezený pohyb. Jakmile bakterie dozraje, vytvoří konečnou sporu, která dává mikroorganismu jeho charakteristický vzhled. Spory C. tetani jsou extrémně tvrdé, jsou odolné teplu a většině antiseptik.[2] Spory jsou velmi rozšířené ve hnojené půdě, lze je nalézt i na lidské kůži a v kontaminovaném heroinu.[3]
Toxicita
[editovat | editovat zdroj]C. tetani obvykle vstoupí do hostitele přes poraněnou kůži a začne se množit. Jakmile se rozvine infekce, C. tetani produkuje dva exotoxiny, tetanolysin a tetanospasmin. Bylo identifikováno jedenáct druhů C. tetani, primárně se lišících bičíkovými antigeny a schopností produkovat tetanospasmin. Geny, které produkují toxin, jsou uloženy v plazmidu přítomném ve všech toxigenních druzích, a všechny druhy, které jsou schopny tvořit toxin, produkují stejné toxiny.[4]
Tetanolysin nemá pro C. tetani žádnou známou funkci – důvod, proč ho bakterie produkují, není s jistotou znám. Tetanospasmin je neurotoxin a způsobuje klinické projevy tetanu. Tetanický toxin je produkován žijícími bakteriemi a uvolňuje se, když se bakterie rozpadají, například při sporulaci nebo při vegetativním růstu. K produkci toxinu je třeba minimálního množství sporulace nebo vegetativního buněčného růstu[4].
Počítáno na jednotku váhy je tetanospasmin jedním z nejsilnějších známých jedů. Odhadovaná minimální smrtná dávka pro člověka je 2,5 ng na kilogram živé váhy, resp. 175 ng pro člověka vážícího 70 kg[3]. Jedinými silnějšími jedy jsou botulotoxin, produkovaný blízce příbuznou bakterií Clostridium botulinum a difterický toxin produkovaný bakterií Corynebacterium diphtheriae, která způsobuje záškrt.
Tetanospasmin je metaloproteináza závislá na zinku, strukturálně podobná botulotoxinu, ovšem každý z těchto toxinů má poněkud odlišné účinky. C. tetani syntetizuje tetanospasmin jako polypeptidový meziprodukt s atomovou hmotností 150kDa, který je následně štěpen proteázou do dvou fragmentů: fragmentu A ("lehký řetězec" s 50 kDa) a fragment B (těžký řetězec se 100 kDa), které zůstávají spojeny disulfidovým můstkem. Štěpení meziproduktu na fragmenty A a B lze též vyvolat uměle pomocí trypsinu[4].
Léčba
[editovat | editovat zdroj]Jakmile se rozvine tetanická infekce, léčba se obvykle zaměřuje na zvládání svalových křečí, zastavení produkce toxinu a neutralizaci účinků toxinu. Léčba zahrnuje podávání tetanického imunoglobulinu (TIG), který obsahuje protilátky inhibující tetanický toxin (též se těmto látkám říká tetanické protijedy) vazbou na tetanický toxin a odstraňováním volného toxinu z těla. Vazba toxinu na nervová zakončení se zdá být nezvratná a TIG není schopen odstranit vázaný toxin. Obnova zasažených nervů vyžaduje vytvoření nových zakončení[4]. Taktéž se při podezření na tetanus podávají velké dávky antibiotik (například metronidazolu nebo penicilinu G podávaného do svalu), které mohou zastavit produkci toxinu.
Prevence tetanu zahrnuje vakcinaci a ošetřování primárních zranění. Profylaxe je účinná, a to ve formě tetanické toxoidní vakcíny, která se podává buď s pasivní imunizací tetanickým imunoglobulinem nebo i bez ní. Velmi zřídka se tetanus vyskytne i u osob, které byly vakcinovány a nevypršela lhůta vakcinační ochrany. DPT vakcína (záškrt – černý kašel – tetanus) se v severní Americe aplikuje ve 2, 4, 6 a 15-18 měsících věku, s následným přeočkováním před začátkem školní docházky (4-6 let). Tento režim poskytuje ochranu proti tetanu po dobu cca 10 let, potom se doporučuje každých 10 let přeočkování tetanickou vakcínou[3].
Tetanus není přenosný z člověka na člověka a je jedinou z očkovatelných nemocí, která je infekční, ale nikoli přenosná. Infekce C. tetani nemá za následek imunitu proti tetanu a proto se musí provést vakcinace co nejdříve poté, co je pacient stabilizován[3].
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Clostridium tetani na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Ryan KJ; Ray CG (editors). Sherris Medical Microbiology. 4th ed.. vyd. [s.l.]: McGraw Hill, 2004. Dostupné online. ISBN 0-8385-8529-9.
- ↑ Madigan M; Martinko J (editors). Brock Biology of Microorganisms. 11th ed.. vyd. [s.l.]: Prentice Hall, 2005. ISBN 0-13-144329-1.
- ↑ a b c d Atkinson W, Hamborsky J, McIntyre L, Wolfe S (eds). 9th ed.. vyd. [s.l.]: Public Health Foundation, 2006. Dostupné online.
- ↑ a b c d Todar, Ken (2005) Pathogenic Clostridia Ken Todar's Microbial World. University of Wisconsin - Madison.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Clinical Microbiology, ISBN 0-940780-49-6
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Clostridium tetani na Wikimedia Commons - Pathema-Clostridium Resource
