Přeskočit na obsah

Cytoplazma

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Řez buňkou řasy Chlamydomonas; cytoplazma je vše vyjma jádra uprostřed
Pohyb buňky této améby je doprovázen tokem cytoplazmy; patrná je ektoplazma a endoplazma
Na tomto snímku z elektronového mikroskopu je patrné, jak je cytoplazma vyplněna rozmanitými strukturami a membránami – zde konkrétně oblast Golgiho aparátu

Cytoplazma je označení pro veškerý obsah buňky obklopený cytoplazmatickou membránou, s výjimkou jádra. Jedná se o tekuté prostředí buňky zahrnující buněčné organely a další buněčné struktury.[1] Termín stojí jaksi v protipólu k materiálu uvnitř jádra, který se označuje jako karyoplazma. Někteří autoři však do cytoplazmy nezahrnují ani semiautonomní organelymitochondrie a chloroplasty.[2] Nadřazeným termínem je protoplazma, veškerý buněčný obsah.[2]

Cytoplazma se skládá ze 75–80 % z vody. V ní jsou rozpuštěny či rozptýleny různé anorganické molekuly, enzymy, molekuly představující stavební prvky buněčných struktur, zásobní molekuly atd. Tvoří prostředí pro některé důležité chemické reakce v buňce (u prokaryotické prakticky pro všechny, u eukaryotické jen pro některé (např. glykolýza). Samotná tekutá složka cytoplazmy neobsažená v organelách se nazývá cytosol.[1]

Cytoplazma nepředstavuje homogenní emulzi. V různých místech buňky lze nalézt cytoplazmu lišící se hustotou, viskozitou, přítomnými rozpuštěnými látkami i typy organel nebo buněčných struktur. Buňka (zejména eukaryotická) také může vyvolávat a ovlivňovat proudění cytoplazmy, a využívat ji tak k urychlení transportu látek a struktur.

Cytoplazma některých buněk, především améb, se rozlišuje na méně viskózní vnější vrstvu, tzv. ektoplazmu, která tvoří lem kolem celé buňky nebo buněčných výběžků, a hustší, viskóznější a granulární endoplazmu.[3]

  1. a b ALBERTS, Bruce, D. Bray, A. Johnson, J. Lewis, M. Raff, K. Roberts, P. Walter. Základy buněčné biologie, Úvod do molekulární biologie buňky. 2. vyd. [s.l.]: Espero Publishing, 2005. 740 s. ISBN 80-902906-2-0. 
  2. a b Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1. 
  3. ALLEN, RD. The consistency of ameba cytoplasm and its bearing on the mechanism of ameboid movement. II. The effects of centrifugal acceleration observed in the centrifuge microscope.. J Biophys Biochem Cytol. Oct 1960, roč. 8, s. 379–97. PMID 13682546. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]