Přeskočit na obsah

Donna Stricklandová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Donna Strickland)
Donna Stricklandová
Donna Strickland (2018)
Donna Strickland (2018)
Rodné jménoDonna Theo Strickland
Narození27. května 1959 (65 let)
Guelph, Kanada Kanada
Alma materMcMaster University (do 1981)
Rochesterská univerzita (do 1989)
Guelph Collegiate Vocational Institute
PracovištěNational Research Council Canada (1988–1991)
Univerzita ve Waterloo (od 1997)
Lawrence Livermore National Laboratory
Oboryoptika, laser science a nelineární optika
OceněníSloan Fellowship (1998)
BBC 100 Women (2018)
Nobelova cena za fyziku (2018)
společník Řádu Kanady (2019)
člen Královské společnosti (2020)
… více na Wikidatech
Webuwaterloo.ca/physics-astronomy/people-profiles/donna-strickland
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Donna Stricklandová, rodným jménem Donna Theo Strickland, (* 27. května 1959 Guelph) je kanadská fyzička, akademička a průkopnice v oblasti laserů.[1][2] V roce 2018 byla spolu s Gerardem Mourouem oceněna Nobelovou cenou za fyziku za vynález technologie chirped pulse amplification (CPA),[3][4] jež umožňuje generovat ultrakrátké laserové impulzy o vysoké intenzitě. Tato technologie má široké uplatnění v různých oblastech, v laserovém obrábění, chirurgii, medicíně a základním výzkumu. Stricklandová je profesorkou na katedře fyziky a astronomie na University of Waterloo.[5]

Mládí a vzdělání

[editovat | editovat zdroj]

Stricklandová se narodila 27. května 1959 v Guelphu v kanadském Ontariu učitelce angličtiny Edith J. a elektroinženýrovi Lloydovi Stricklandovi.[6] Má starší sestru a mladšího bratra. Podle rodinné historky se Stricklandovi jednou vydali na výlet do nedávno otevřeného Ontarijského vědeckého centra. Otec jí ukázal velký laser v muzeu a řekl: „Tohle musíš vidět. Lasery jsou cestou budoucnosti.“ Stricklandová si na ten výlet sotva vzpomíná, ale zřejmě jí něco utkvělo v hlavě. Po absolvování Guelph Collegiate Vocational Institute, když se hlásila na bakalářské studium na McMasterově univerzitě v Hamiltonu v Ontariu, rozhodovala se mezi elektrotechnikou (spousta pracovních míst) a fyzikou (větší zábava). Vybrala si obor elektrooptika a lasery v rámci hybridního programu inženýrské fyziky.[7][8] Na univerzitě byla jednou ze tří žen v pětadvacetičlenném ročníku. V roce 1981 Stricklandová získala bakalářský titul v oboru inženýrská fyzika.[9]

Postgraduální studium absolvovala na institutu Optiky na Rochesterské univerzitě,[10] kde se seznámila se svým budoucím manželem Douglasem Dykaarem. V roce 1989 získala na Rochesterské univerzitě titul Ph.D., svůj doktorský výzkum prováděla v přidružené Laboratoři pro laserovou energetiku pod vedením Gérarda Mouroua. Stricklandová a Mourou pracovali na vývoji experimentálního uspořádání, které by dokázalo zvýšit špičkový výkon laserových pulzů, aby překonali omezení spočívající v tom, že když maximální intenzita laserových pulzů dosáhne gigawattů na centimetr čtvereční, samovolné zaostřování pulzů vážně poškodí zesilovací část laseru. Jejich technika CPA z roku 1985 každý laserový pulz před zesílením spektrálně i časově roztáhla a poté každý pulz stlačila zpět na původní dobu trvání, čímž vznikly ultrakrátké optické pulzy o intenzitě terawattů až petawattů. Použití CPA umožnilo postavit menší vysoce výkonné laserové systémy na typické laboratorní optické lavici jako "stolní terawattové lasery".[11] Práce byla v roce 2018 oceněna Nobelovou cenou za fyziku.[12]

Kariéra a výzkum

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1988 až 1991 byla Stricklandová vědeckou spolupracovnicí v kanadské Národní radě pro výzkum, kde pracovala s Paulem Corkumem v sekci pro ultrarychlé jevy a ve své době vyrobili nejvýkonnější krátkoimpulsní laser na světě.[13] V letech 1991 až 1992 pracovala v laserovém oddělení Lawrence Livermore National Laboratory a v roce 1992 se připojila k technickému personálu Centra pokročilých technologií pro fotoniku a optoelektronické materiály Princetonské univerzity. V roce 1997 nastoupila jako odborná asistentka na Universitě ve Waterloo[14] a později se zde stala první profesorkou fyziky na plný úvazek.[15] Je vedoucí skupiny pro ultrarychlé lasery, která vyvíjí laserové systémy s vysokou intenzitou pro výzkum nelineární optiky.

V poslední době se zaměřuje na posunutí hranic ultrarychlé optiky do nových vlnových délek, jako je střední infračervená a ultrafialová oblast, pomocí technik, jako dvoubarevné nebo vícefrekvenční metody. Zabývá se také úlohou vysoce výkonných laserů v mikrokrystalické čočce lidského oka během procesu mikroobrábění oční čočky při léčbě presbyopie.[16]

V roce 2008 se stala členkou společnosti Optica (tehdejší Optical Society of America, OSA). V letech 2011–2013 byla její viceprezidentkou a prezidentkou a v letech 2004–2010 byla tematickou redaktorkou jejího časopisu Optics Letters.[17] V současné době je předsedkyní prezidentského poradního výboru Optica.[18] Je členkou Kanadské asociace fyziků a dříve působila jako členka jejího představenstva a ředitelka pro akademické záležitosti.[19]

Nobelova cena

[editovat | editovat zdroj]
Donna Strickland a Gérard Mourou při přebírání Nobelovy ceny v prosinci 2018

Stricklandová se stala třetí ženou v historii, která získala Nobelovu cenu za fyziku,[15] před ní cenu obdržely Marie Curie-Skłodowská (1903) a Maria Goeppert Mayer (1963). Ocenění získala společně s francouzským fyzikem Gérardem Mourouem, s nímž pracovala jako postgraduální studentka na Rochesterské univerzitě v New Yorku. Druhou polovinu ceny dostal americký fyzik Arthur Ashkin, který se stal průkopníkem způsobu využití světla k manipulaci s fyzickými objekty.[20]

Stricklandová prováděla svůj výzkum, za který získala Nobelovu cenu, jako doktorandka pod Mourouovým vedením na Rochesterské univerzitě v New Yorku. Společně připravili cestu k vytvoření nejintenzivnějších laserových impulzů na světě. V roce 1985 se jim podařilo vytvořit ultrakrátké laserové impulsy o vysoké intenzitě, aniž by došlo k destrukci zesilujícího materiálu. Nejprve laserové pulzy časově natáhli, aby snížili jejich špičkový výkon, poté je zesílili a nakonec stlačili. Intenzita pulzu se tak dramaticky zvýší. Jejich převratný článek byl publikován v roce 1985 a byl základem disertační práce Stricklandové. Technika se nazývaná chirped pulse amplification (CPA) a stala se standardem pro pozdější lasery s vysokou intenzitou. Tento výzkum má dnes různé aplikace v průmyslu a medicíně, včetně korekčních operací očí a obrábění malých skleněných součástek pro použití v mobilních telefonech.[21][22]

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Stricklandová se v roce 1991 provdala za fyzika Douglase Dykaara, který získal doktorát z elektrotechniky na Rochesterské univerzitě. Mají dvě děti: Hannah, postgraduální studentku astrofyziky na Torontské univerzitě, a Adama, který studuje komedii na Humber College.[23] Stricklandová je aktivní členkou Sjednocené církve Kanady.[24]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Donna Strickland na anglické Wikipedii.

  1. Donna Strickland [online]. University of Waterloo, 2012-04-05 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. MURPHY, Jessica. Who is 'laser jock' Nobel winner Donna Strickland?. BBC News [online]. 2018-10-02 [cit. 2018-10-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Nobelova cena za laserovou fyziku 2018. fzu.cz [online]. Fyzikální ústav Akademie věd ČR [cit. 2018-10-04]. Dostupné online. 
  4. Nobelova cena za fyziku. Akademon [online]. 2018-10-02 [cit. 2018-10-04]. Dostupné online. 
  5. REILLY, Katie. Physicist Donna Strickland on Her 'Surreal' Nobel Prize Win and the Challenges for Women in Science. Time [online]. 2018-10-02 [cit. 2018-10-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. STRICKLAND, Donna Theo. Development of an ultra-bright laser and an application to multi-photon ionization [online]. [cit. 2023-03-09]. Dostupné online. 
  7. Nobel laureate Donna Strickland: ‘I see myself as a scientist, not a woman in science’. The Guardian. 2018-10-20. Dostupné online [cit. 2024-03-05]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  8. Scientist caught in a Nobel whirlwind. therecord.com [online]. 2018-10-05 [cit. 2023-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. SEMENIUK, Ivan. Canada’s newest Nobel Prize winner, Donna Strickland, ‘just wanted to do something fun’. The Globe and Mail. 2018-10-02. Dostupné online [cit. 2023-03-09]. (anglicky) 
  10. MOUROU, Gérard A. The Dawn of Ultrafast Science and Technology at the University of Rochester [online]. [cit. 2023-03-09]. S. 272. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-12-03. 
  11. VALICH, Lindsey. Rochester breakthrough in laser science earns Nobel Prize [online]. 2018-10-02 [cit. 2023-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. The Nobel Prize in Physics 2018. NobelPrize.org [online]. [cit. 2023-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Laser lab makes short work of super beam. The Ottawa Citizen. 1990-10-19, s. 15. Dostupné online [cit. 2024-03-04]. 
  14. Donna Strickland | Optica. www.optica.org [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. 
  15. a b Nobel Laureate Donna Strickland: Yes, Women Are Joining Physics. But We've Got Work to Do. Fortune [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Donna Strickland | Physics and Astronomy. uwaterloo.ca [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  17. Arthur Ashkin, Gérard Mourou, and Donna Strickland Awarded 2018 Nobel Prize in Physics. www.optica.org [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  18. Standing and Ad Hoc Committees. www.optica.org [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  19. News Flash: Canadian physicist, Donna Strickland, co-recipient of 2018 Nobel Prize in Physics [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  20. FORTIN, Jacey. For Just the Third Time in 117 Years, a Woman Wins the Nobel Prize in Physics. The New York Times. 2018-10-02. Dostupné online [cit. 2024-03-04]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  21. Donna Strickland Facts. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Waterloo professor wins Nobel Prize in Physics. Waterloo News [online]. 2018-10-02 [cit. 2024-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Donna Strickland Biographical. NobelPrize.org [online]. [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. MITCHELL, Alanna. How this Nobel winner balances physics and faith [online]. 2019-03-28 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]