Douglas DC-6

DC-6
	Douglas DC-6B společnosti Western Airlines v říjnu 1956
Určení	dopravní letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Douglas Aircraft
První let	15. února 1946
Zařazeno	březen 1947 (American Airlines a United Airlines)
Charakter	Několik ve službě
Uživatel	USAF; United States Navy Sabena
Výroba	1946–1958
Vyrobeno kusů	704 ks
Vyvinuto z typu	Douglas DC-4
Další vývoj	Douglas DC-7
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Douglas DC-6 je americký čtyřmotorový pístový dopravní letoun, který v letech 1946-58 vyráběla společnost Douglas Aircraft. Jeho vývoj začal za druhé světové války a původně se z něj měl stát vojenský transportní letoun, ale po válce byl přepracován na dopravní a měl konkurovat stroji Lockheed Constellation. Od roku 1952 ho používala Pan Am na přelety z Evropy do Ameriky. Bylo vyrobeno více než 700 letounů a mnoho z nich stále létá jako nákladní, vojenské a požární hlídkové letouny.

Ve službách amerického letectva byl DC-6 známý jako C-118 Liftmaster a jako R6D před rokem 1962 u námořnictva, poté byly všechny varianty přeznačeny také na C-118.

Vznik a vývoj

V letech 1942 a 1944 začaly ve firmě Douglas plánovat poválečnou výrobu civilních letadel. Silnou konkurencí jim byly rychlé a přetlakovou kabinou vybaveny stroje Lockheed Constellation, které byly dosud vyráběny v omezeném počtu pro vojenské letectvo. Douglas se také rozhodl zkonstruovat dopravní letadlo s přetlakovou kabinou s ještě větší kapacitou. Největší motivací vývoje byl zájem společnosti United Air Lines, která v září 1944 objednala 20 strojů, přestože neviděla víc než hlavní výkresy.

Douglas se plně věnoval konstrukci a stavbě nového stroje až v době kdy se snížil nápor na válečnou výrobu. Zpočátku vyvíjel svůj DC-6 pod vojenským označením XC-112A. Konstrukce mohla pokračovat rychlým tempem, protože celý nosný systém byl po mírném zesílení převzat z letadla C-54 Skymaster. Byl postaven nový trup s delší a prostornější přetlakovou kabinou a také přetlakovým kokpitem pro posádku.

Základní počet cestujících na dlouhých trasách byl 52, na kratších mohl nést až 68 osob. Motory byly osmnáctiválcové Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp CA-15, s výkonem 1 543 kW, které poháněly vrtule Hamilton Standard s praporovou a reverzní polohou pro zkrácení přistání. Významnou novinkou byly účinné dvouštěrbinové vztlakové klapky na křídle.

Služba

Zprávy o DC-6

První stroj DC-6 vzlétl ještě s vojenským označením XC-112A (výr. č. 36326, sér. č. 45-0873) dne 15. února 1946 a od července 1946 začaly dodávky civilním zákazníkům. Dodáno bylo celkem 175 ks a jako první je nasadily United Air Lines v dubnu 1947. DC-6 byly rovnocennými soupeři letadel L-049 Constellation, a jejich příchod na americké kontinentální a transatlantické trasy vyvolal prudký konkurenční boj mezi výrobci letadel a jejich uživateli.

Lockheed Constellation letěl mezi New Yorkem a Los Angeles 11 hodin s jedním mezipřistáním a DC-6 měl stejné parametry. U obou strojů však nastala krize; DC-6 dostal zákaz létání od listopadu 1947 do března 1948 po sérii nehod, při nichž zahynulo 143 lidí. Po odstranění závad byla ale doprava obnovena, ale Lockheed mezitím vyráběl vylepšené modely L-649 a L-749. Posledním vyrobeným DC-6 (výr. č. 43152/161, imatrikulace I-LIKE) byl dodán Linee Aeree Italiane 28. května 1952. Firma Douglas odpověděla novými modifikacemi DC-6, kterými byly DC-6A Liftmaster, určený pro nákladní dopravu s trupem bez oken delším o 1,5 m. Kabina o objemu 141,5 m³ s jeřábem a navijákem mohla odvézt až 13 tun nákladu. První stroj (výr. č. 43296/200) vzlétl 29. září 1949.

Nejprve jej v dubnu 1951 nasadila společnost Slick Airways a později následovaly další společnosti. Největší úspěch však přinesla firmě Douglas verze DC-6B zalétaná 2. února 1951 (výr. č. 43257/174, N37547), která je považována za nejekonomičtější z amerických dopravních letadel s pístovými motory. V roce 1958 tvořily provozní náklady DC-6B jen 0,83 centu na cestujícího a kilometr, zatímco Constallation vykazoval náklady 1,08 centu a modernější pístové typy měly ještě vyšší provozní náklady.

DC-6B měl velmi úsporné motory R-2800 CB-17 s výkonem 1 837 kW, které používaly palivo s oktanovým číslem 115 až 130, s dobou mezi jednotlivými revizemi až 3 000 hodin. Trup byl protáhlý na 32,2 m. Byl v něm vytvořen prostor pro 54 osob při letech nad Atlantikem, 64 u kontinentálních letů a od roku 1952 pro 82 cestujících v turistické třídě u letů přes Atlantik. Maximální počet cestujících byl 92.

United Air Lines zavedly své první DC-6B v dubnu 1951 a pak už rychle následovaly další letecké společnosti, například SAS, Alitalia a Canadian Pacific Air Lines. Douglas je vyráběl až do listopadu 1958 po dodání dvou kusů letecké společnosti JAT (YU-AFA a YU-AFB) a celkem bylo postaveno 286 ks. Dalších 77 ks bylo ve verzi DC-6A z nichž byla většina přestavěna na DC-6C pro smíšenou přepravu osob a nákladu.

Varianty

XC-112
DC-6
DC-6A
DC-6B
DC-6C
VC-118
C-118A
VC-118A
C-118B
VC-118B
R6D-1
R6D-1Z

Civilní uživatelé

Brazílie

Řecko Řecko

Olympic Airways

Namibie Namibie

Namibia Commercial Aviation NCA

Nizozemsko

KLM

Nový Zéland

TEAL

Spojené království

Air Atlantique, dnes West Atlantic; bývalý nákladní dopravce se sídlem v Coventry

USA

Specifikace (DC-6B)

Zdroj:Airliners.net^[1]

Technické údaje

Osádka: 3 (kapitán, druhý pilot, inženýr)
Kapacita: 54-102 cestujících
Rozpětí: 35,81 m
Délka: 32,18 m
Výška: 8,66 m
Nosná plocha: 135,9 m²
Hmotnost prázdného stroje: 25 110 kg
Maximální vzletová hmotnost: 48 500 kg
Pohonná jednotka: 4× hvězdicový motor Pratt & Whitney R-2800-CB-17 o každý 2 500 hp (1 700 kW) se vstřikováním vody
Vrtule: Hamilton Standard 43E60 "Hydromatic"

Výkony

Cestovní rychlost: 507 km/h
Dostup: 7 600 m
Stoupavost: 5,44 m/s
Dolet: 4 800 km

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Douglas DC-6 na slovenské Wikipedii.

↑ "The Douglas DC-6." airliners.net. Retrieved: March 20, 2006.

Literatura

CVRKAL, Milan. Oživlá krása. Letectví a kosmonautika. Srpen 2006, roč. 82., čís. 8, s. 64–66. ISSN 0024-1156.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Douglas DC-6 na Wikimedia Commons
Galerie Douglas DC-6 na Wikimedia Commons
DC-6 na Airliners.net

[1] "The Douglas DC-6." airliners.net. Retrieved: March 20, 2006.

[1]

Vojenská letadla US Navy a USMC po roce 1945

Stíhací letouny	FH • F2H • F3H • F-4 • FR • FJ (FJ-1 • FJ-2/-3 • FJ-4) • F4D • F6U • F7U • F-8 • F8F • F9F • F-9 • F-10 • F-11 • F-14 • F/A-18 • F/A-18E/F • F-35

Bitevní letouny	AM • AU-1 • A-1 • A-2 • A-3 • A-4 • A-5 • A-6 • A-7

Hlídkové letouny	S-2 • S-3 • P-2 • P-3 • P-5 • P-8

Průzkumné letouny a letouny pro radioelektronický boj	P4M • P4Y • AF • E-1 • E-2 • EP-3 • E-6 • EA-6 • EA-18 • OE/O-1 • OV-10

Bitevní letouny se svislým startem a přistáním	AV-8A • AV-8B

Transportní letouny	JRM • JR2F • RM • R3Y • R4Q • R4Y • R5D • R6D • R7V-1/-2 • UC • UO • C-1 • C-2 • C-4 • C-12 • C-20 • C-21 • C-26 • C-28 • C-37A/B • C-130/J • C-880 • V-22

Cvičné letouny	T-2 • T-6 • T-28 • T-34 • T-38 • T-39 • T-44 • T-45 • EC-24

Vrtulníky	HNS • HTL/HUL • HOK/HTK/HUK • HOS/HO2S • HO3S • HO4S • HO5S • HUS/HSS-1 • AH-1G • AH-1J/T/W • AH-1Z • UH-1 • UH-1N • UH-1Y • SH-2 • SH-2G • SH-3 • CH-37 • CH-46 • CH-53 • CH-53E • CH-53K • TH-57/67 • SH-60/MH-60/VH-60 • TH-73

Bezpilotní letadla	DSN • KDA • RQ-2 • MQ-4C • RQ-7 • MQ-8/C • RQ-11 • RQ-12 • RQ-14 • RQ-15 • RQ-20 • RQ-21 • CQ-24 • RQ-27

Prototypy	A2D • XFY • F2Y • XF2R • F5D • XF-8U • XF10F • F11F-1F • YF-17 • F-111B • L-39 • XP5Y • P6M • R6V • X-32 • X-35 • XHJH • XMQ-17 • YMQ-18 • MQ-25