Fitzroya cypřišovitá
 Fitzroya cypřišovitá | |
|---|---|
 Fitzroya cypřišovitá (Fitzroya cupressoides) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | nahosemenné (Pinophyta) |
| Třída | jehličnany (Pinopsida) |
| Řád | borovicotvaré (Pinales) |
| Čeleď | cypřišovité (Cupressaceae) |
| Rod | fitzroya (Fitzroya) Hook.f. ex Lindl. 1844 |
| Binomické jméno | |
| Fitzroya cupressoides (Molina) I. M.Johnst., 1924 | |
 Mapa rozšíření | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fitzroya cypřišovitá (Fitzroya cupressoides) je vysoký, dlouhověký, stálezelený strom, jediný druh monotypického rodu, který roste pouze na jihozápadě Jižní Ameriky. Vyrůstá v Argentině a Chile, nesouvisle v pásmu mezi 40° až 43° jižní zeměpisné šířky. Populace je rozdělena Andami, jedinci rostoucí na východních andských svazích se geneticky liší od západních.[2][3][4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Fitzroya cypřišovitá není na stanoviště náročná, roste na různých typech půd vulkanického původu v pásmu od pobřeží až do nadmořské výšky 1500 m. Klima je tam mírné, zimní teplota klesá jen mírně pod bod mrazu. V nižších výškách se vyskytuje na půdách špatně odvodněných, bohatých na organickou hmotu, s nízkým pH a vysokým obsahem uhlíku a dusíku, roste i v mělkých bažinách. Ve výškách nad 800 m bývají půdy písčité, dobře odvodněné, s minimem živin a ročně tam spadnou 2 až 4 m dešťových srážek (v ČR asi 0,6 m). Vyjma období mladých let je netolerantní k zastíněnému stanovišti. Stromy začínají vytvářet prvá semena ve věku 20 až 40 let a později plodí nepravidelně v několikaletých intervalech. Vytváří úzké letokruhy, asi jen 0,1 mm široké a v mládí přirůstá do výšky ročně okolo 5 cm.[3][4][5][6][7]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Dvoudomé dřeviny (řidčeji jednodomé) které bývají průměrně vysoké 45 m s přímým kmenem, které mívají mají výčetní tloušťku přes 3 m. Kmen zakončený kuželovitou až sloupovitou korunou má načervenalou, svraštělou kůru odlupující se v pásech a horizontálně nebo převisle rostoucí větve nejsou v přeslenech. Šupinovité listy přetrvávají po několik let, jsou jehlicovité, odstálé, 4 mm dlouhé, obvejčité až podlouhle kopinaté a vyrůstají ve střídavých přeslenech po třech. Jsou nepatrně zakřivené a na horní, vyduté straně mají dva bílé stomatálními proužky a na spodní, vypuklé straně širokou střední žilku s dvěma bílými proužky po bocích.
Samčí šištice jsou válcovité, nejvýše 8 mm dlouhé a 3 mm široké, rostou jednotlivě v úžlabí listů při koncích visících větviček a obsahují 15 až 24 tyčinek umístěných po třech ve spirále. Samičí šištice jsou kulovité, hnědé, mají jen 6 mm v průměru, vyrůstají jednotlivě a na vrcholu jim ústí žláza vyměšující pryskyřici. Mají devět plodných šupin ve třech přeslenech, nejspodnější jsou nejmenší a sterilní, střední jsou o něco větší a obvykle také sterilní a horní jsou největší a každá šupina nese dvě až šest vejčitých semen se dvěma až třemi křidélky. Šištice dozrávají prvým rokem, semena jsou drobná, mají jen 2,5 mm v průměru. Některé stromy mají šištice pouze samčí, jiné samičí a některé oboje. Mezi téměř všemi diploidními jehličnany je fitzroya tetraploidní, n = 11.[3][7][8][9]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Přirozeně se rozmnožuje semeny, nebo ojediněle odnoženi z povrchových kořenů. V pěstitelské praxi se semenáče vypěstují po několikaměsíční studené stratifikaci ze semen, která však mají rozdílnou klíčivost v jednotlivých létech. Zkouší se i pěstování nových stromků z řízků za pomoci růstového hormonu, obvykle za dva až tři měsíce zakoření. Semenáč vyroste za rok do výšky asi 15 cm a za deset let je vysoký okolo 2,5 m.[8][9][10]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Dřevo stromu je odedávna velmi žádané, má tmavohnědou až červenohnědou barvu a měrnou hmotnost 0,5 kg/dm³. Je lehké, odolné proti napadení hmyzem nebo houbami a pro svá přímá vlákna se dobře řeže, soustruží i štípe. V minulosti se z něho vyráběly stožáry, skříně, nábytek i šindele na střechu.
V současnosti je, vzhledem k vzácnosti druhu, jeho průmyslové využívání jak v Argentině, tak i v Chile zakázáno a slouží jen jako okrasný strom. Jsou také vysazené do parků v jiných zemích, nejvyšší je pravděpodobně v Killertonu ve Velké Británii, vysoký asi 18 m.[8][9][10]
Výjimečnosti
[editovat | editovat zdroj]U nejstaršího žijícího a téměř nepřístupného exempláře rostoucího v chilských Andách bylo v roce 1993 naměřeno stáři 3622 let, je druhou nejstarší rostlinou na světe. (První je borovice osinatá (zhruba 5060 roků) rostoucí v horském pásmu White Mountains v Kalifornii). Na neschůdných místech ve stejné oblasti And se vyskytují i fitzroye vysoké 60 až 70 metrů. V argentinském národním parku "Los Alerces" je běžně k vidění exemplář vysoký 57 m s průměrem kmene 2,2 m, který je starý je okolo 2600 roků. Fitzroye jsou nejvyšší stromy Jižní Ameriky.[7][8][9]
Ohrožení
[editovat | editovat zdroj]Fitzroya cypřišovitá byla po mnoho let intenzivně těžena a místy byly její porosty vypalovány při přeměně lesů na pastviny. Navzdory zákazu těžby její populace v současnosti nejeví známky obnovy a nadále se snižuje. V Argentině je asi 80 % lesů ve kterých roste v chráněných národních parcích, kdežto v Chile je téměř stejné množství soukromým majetkem. Druh je podle IUCN hodnocen jako ohrožený (EN) a byl zařazen do přílohy č. I v CITES.[3][8][9]
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Kmen -
Větvička s listy -
Zralé samičí šišky
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ US National Plant Germplasm System: Fitzroya cupressoides [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d IUCN Red List of Threatened Species: Fitzroya cupressoides [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2016 [cit. 2016-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-11. (anglicky)
- ↑ a b ČEŘOVSKÝ, Jan. Putování za rostlinami z červených knih .... S. 257–259. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2006 [cit. 01.08.2016]. Čís. 6, s. 257–259. Dostupné online. ISSN 0044-4812.
- ↑ CONDE, Raul. BOTANY.cz: Fitzroya cupressoides [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 29.04.2012 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online.
- ↑ Dendrologie.cz: Fitzroya cupressoides [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 07.06.2007 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c EARLE, Christopher J. The Gymnosperm Database: Fitzroya cupressoides [online]. Christopher J. Earle, The Gymnosperm Database, rev. 11.02.2016 [cit. 2016-08-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e KITZBERGER, Thomas; ANAHI, Perez; IGLESIAS, Gustavo et al. Distribución y estado de conservación del alerce Fitzroya cupressoides .... S. 79–89. Bosque [online]. Universidad Austral de Chile, Valdivia, Chile, 2000 [cit. 01.08.2016]. Roč. 21, čís. 1, s. 79–89. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-04-23. ISSN 0717-9200. (španělsky)
- ↑ a b c d e Arboles: Fitzroya cupressoides [online]. ChileBosque, Chile [cit. 2016-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-07-26. (španělsky)
- ↑ a b SOTO, Daniel P. New record of a Fitzroya cupressoides .... S. 103–106. Gayana. Botánica [online]. Instituto de Silvicultura, Universidad Austral, Valdivia, Chile, 2009 [cit. 01.08.2016]. Roč. 66, čís. 1, s. 103–106. Dostupné online. ISSN 0717-6643. (španělsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu fitzroya cypřišovitá na Wikimedia Commons 
Taxon Fitzroya cupressoides ve Wikidruzích
