Přeskočit na obsah

František Hlavica

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Hlavica
František Hlavica, 1922
František Hlavica, 1922
Narození23. ledna 1885
Vsetín
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. července 1952 (ve věku 67 let)
Vsetín
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř, ilustrátor, vysokoškolský učitel, učitel a scénograf
RodičeFrantišek Jan Hlavice
PříbuzníRudolf Hlavica[1] a Emil Hlavica[1] (sourozenci)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Hlavica (23. ledna 1885 Vsetín[2] – 16. července 1952 Vsetín) byl akademický malíř, ilustrátor, básník a vysokoškolský profesor.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Hlavicův ateliér, 1922

František Hlavica se narodil ve Vsetíně. Jeho otec František Jan Hlavica byl řezbář a lidový muzikant, hráč na harfu, housle a kontrabas, matka Anna Slováčková byla sopránová zpěvačka a vyšívačka z Nitry.[3][4][5] František Pocházel ze šesti sourozenců z nichž dva, Emil a Rudolf byli rovněž umělecky nadaní. Františkův talent byl objeven již v měšťanské škole ve Vsetíně, když kreslil portréty křídou na mostě nebo v hodinách.[3] Někteří bohatší občané jej na popud soudního rady, otce jeho spolužáka, posléze podpořili při studiích na Odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Měl se původně stát otcovým nástupcem v řezbářské dílně. Touha po malování jej však po dvou letech dovedla až do Prahy na malířskou akademii. V roce 1901 složil přijímací zkoušky a nastoupil do přípravky. Příspěvky vsetínských radních mu však v Praze nestačily.[4] V roce 1902 pokračoval ve studiu v malířské speciálce prof. Hanuše Schwaigera, který jej doporučil několika pražským mecenášům. Během studia obdržel Hlavica stipendium Hlávkovy nadace, několikrát získal první cenu na žákovských výstavách Akademie a byl představen císaři Františku Josefovi I. jako nejlepší žák. Uznání si získal také u matky, která odsuzovala otcův bohémský život umělce.[4] Hlavicovi se díky tomu dařilo lépe, pražští hodnostáři si u něj objednávali portréty a sběratelé si od něj kupovali akvarely. Dobrá finanční situace Františkovi dovolila podpořit svoji rodinu, bratra Evžena nechal zapsat na obchodní akademii, bratra Emila podpořil v rozhodnutí stát se sochařem.

V roce 1907 ukončil úspěšně studium a nastoupil na vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník v 75. pěšímu pluku v Praze.[6] Po vojenské službě se vydal na osm měsíců do Itálie a po návratu žil střídavě v Praze a ve Vsetíně.[4] V roce 1910 vystavoval v pražském Rudolfinu a následně obdržel stipendium na cestu do Španělska, kde strávil rok. V průběhu první světové války narukoval a převážnou část strávil na východní frontě, kde se zúčastnil bojů v zákopech. Během války tvorby nezanechal a ve volných chvílích skicoval a maloval akvarely. Koncem roku 1917 byl převelen do Krakova k leteckému oddílu, kde se při práci v tiskárně naučil techniku litografie.[4] V roce 1918 byl jako technický důstojník poslán na italskou frontu.[zdroj?] Byl raněn do pravé ruky a konec války strávil ve Vídni.

František Hlavica

Po válce se usadil v Brně, kde se svými bratry, patřil k vedoucím osobnostem brněnského kulturního života. Roku 1924 zachytil první návštěvu T. G. Masaryka na Masarykově univerzitě v Brně a posléze byl pozván na prezidentovo letní sídlo v Topolčiankách, kde společně s bratrem Emilem Masaryka a o rok později i jeho rodinu, portrétoval. Díky nabytému přátelství s rodinou Masaryků procestoval Hlavica, díky podpoře prezidenta, Francii a Velkou Británii, kde byl hostem Jana Masaryka.[7] Díky cestám se za život naučil plynule mluvit šesti jazyky.[4] V roce 1929 byl jmenován profesorem krajinářského a figurálního kreslení na Vysokém učení technickém v Brně. Dál jezdil na Valašsko do Nového Hrozenkova a v roce 1931 si postavil podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče chatu na Kohútce, která však vzápětí vyhořela a musela být obnovena. Během hospodářské krize 30. let pomáhal svým sourozencům, staral se o nemocného bratra Evžena, avšak František brzy sám začal mít zdravotní problémy s opakujícím zánětem nervů a bronchiálním astma.[4]

Dne 17. srpna 1937 byl atelier Františka Hlavici vykraden.[8]

V roce 1938 se Hlavica stal děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství na VUT v Brně, v témže roce mu zemřel otec.

František Hlavice byl členem Pánského klubu v Brně, Rotary klubu v Brně a Španělského klubu v Brně.[9]

František Hlavica byl velmi plodný a namaloval mnoho obrazů, portrétoval význačné osobnosti a ilustroval knihy valašských spisovatelů. Zemřel ve Vsetíně v roce 1952 ve věku šedesáti sedmi let a byl uložen do rodinné hrobky na vsetínském hřbitově.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Portréty

[editovat | editovat zdroj]

a další

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Návrat ztraceného syna, 1911
  • Žena v šátku, 1930
  • Městské zákoutí, 1920
  • Dívka v kroji, 1927
  • Vnitřek chrámu
  • Pastýř
  • Matka při čtení
  • Portrét muže, 1934
  • Portrét básníka Josefa Chaloupky
  • Portrét ředitele Vesny Františka Mareše
  • První návštěva T. G. Masaryka na Masarykově univerzitě, 1924
  • Portrét T. G. Masaryka, 1925

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VLČKOVÁ, Nela. Malíř František Hlavica. Acta Musealia. 2018, roč. XVI, čís. 1–2, s. 110–132. Dostupné online. 
  • VLČKOVÁ, Nela. Tvorba malíře Františka Hlavici (1885 - 1952). Olomouc, 2018. 252 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce doc. PaedDr. Alena Kavčáková, Dr.. Dostupné online.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. [cit. 2022-12-15].
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Vsetín
  3. ↑ a b VYŠKOVSKÁ, Jindřiška. František Hlavica –⁠ malíř svého rodného Valašska. Zpravodaj Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně. 1985, s. 32–33. 
  4. ↑ a b c d e f g KOLMAČKOVÁ, Vanda. František Hlavica (Životopisná črta). Zpravodaj Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně. 1990, s. 14–20. 
  5. ↑ KVĚT, Jan. Malíř František Hlavica. Umění, sborník pro českou výtvarnou práci. 1940-1941, roč. 13, čís. 1–10, s. 147–155. Dostupné online. 
  6. ↑ František Hlavica – Regionální osobnost – databáze Osobnosti Valašska. Osobnosti Valašska [online]. [cit. 2022-07-23]. Dostupné online. 
  7. ↑ ŠULEŘ, Oldřich. Paměť domova. Opava: OPTYS, 1994. 334 s. ISBN 80-85819-25-2. Kapitola Tři malíři, s. 248–250. 
  8. ↑ Atelier prof. Hlavici vykraden. Svoboda. 1937-08-19, roč. XIX., čís. 194, s. 2. Dostupné online. 
  9. ↑ Společenský adresář československý, Roč. 1930/1931. Praha: Josef Zeibrdlich, [1931], s. 91. Dostupné také z: https://www.digitalniknihovna.cz/mzk/uuid/uuid:636bef64-ce89-45c2-8dbb-3b4a5bfa4812
  10. ↑ POŽÁR, Ondřej. První malovaný portrét Masaryka v rukou restaurátorů. em.muni.cz [online]. [cit. 2022-09-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ BURDA, Michal. Přicestoval z USA aby Vsetínu daroval obrazy. Valašský deník. 2011-06-18. Dostupné online [cit. 2022-07-24]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Hlavica&oldid=24157192“