Přeskočit na obsah

Géza Fejérváry

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Géza Fejérváry
Ministerský předseda Uherského království
Ve funkci:
18. června 1905 – 8. dubna 1906
PředchůdceIstván Tisza
NástupceSándor Wekerle
Uherský ministr zeměbrany
Ve funkci:
28. října 1884 – 27. června 1903
PředchůdceBéla Orczy
NástupceDezsö Kolossváry
Kapitán uherské královské gardy
Ve funkci:
1911 – 1914
PředchůdceAlois princ Esterházy
NástupceJosef Gaudernak von Kis-Demeter
Kancléř Řádu Marie Terezie
Ve funkci:
1896 – 1914
PředchůdceFranz Kuhn von Kuhnenfeld
NástupceFranz Conrad von Hötzendorf
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberální strana
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1890), polní podmaršál (1883), generálmajor (1878)
Narození15. března 1833
Josefov
Úmrtí25. dubna 1914 (ve věku 81 let)
Vídeň
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Titulsvobodný pán (1862)
DětiImre Fejérváry
PříbuzníGéza Fejérváry (vnuk)
Alma materTereziánská vojenská akademie (do 1851)
Profeseekonom, politik, diplomat a důstojník
PodpisGéza Fejérváry, podpis
CommonsGéza Fejérváry
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Géza svobodný pán Fejérváry de Komlós-Keresztes (maďarsky báró komlóskeresztesi Géza Ferenc Antal, německy Géza Franz Anton Freiherr Fejérváry von Komlós-Keresztes) (15. března 1833 Josefov – 25. dubna 1914 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a politik. V c. k. armádě sloužil od roku 1851 a v mládí se vyznamenal jako účastník několika válečných tažení. Byl nositelem prestižního Vojenského řádu Marie Terezie a v roce 1862 byl povýšen na barona. Později působil řadu let v administraci uherské královské zeměbrany a v letech 1884–1903 zastával funkci ministra zeměbrany v uherské vládě. V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a později byl ještě v letech 1905–1906 uherským premiérem.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Géza Fejérváry

Pocházel ze staré rodiny ze Sedmihradska, která později přesídlila do Horních Uher a v 16. století byla povýšena do šlechtického stavu (predikát Komlós-Keresztzes byl odvozen od maďarského názvu dnešního Chmeľova, který byl tehdy jejich majetkem). Narodil se v Josefově jako starší syn pozdějšího c. k. polního podmaršála Josefa Fejérváryho (1799–1859) a Antonie, rozené Paulichové (1806–1874). Podle aktuálního služebního zařazení svého otce strávil Géza dětství na různých místech, mimo jiné v Haliči nebo v Hradci Králové, kde také absolvoval jeden ročník gymnázia. V letech 1844–1851 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1851 v hodnosti poručíka. Poprvé na sebe upozornil jako důstojník generálního štábu během sardinské války za sjednocení Itálie (1859-1860). I když tato válka skončila pro Rakousko porážkou ztrátou bohaté Lombardie, Fejérváry se vyznamenal v bitvě u Solferina a byl oceněn Řádem Marie Terezie.[1] Následně se zúčastnil prusko-dánské války (1864) a prusko-rakouské války (1866). Mezitím byl v roce 1865 povýšen do hodnosti majora u pěšího pluku č. 39 a stal se císařským pobočníkem.[2] V roce 1868 dosáhl hodnosti podplukovníka a byl zástupcem velitele 32. pěšího pluku v Kremsu.[3]

V hodnosti plukovníka (1872) poté přešel k uherské zeměbraně a od roku 1872 zastával funkci státního tajemníka na uherském ministerstvu zemběrany, kde měl značný podíl na rozvoji této části rakousko-uherské armády.[4] Mezitím postupoval v hodnostech (generálmajor 1878, polní podmaršál 1883). V říjnu 1884 byl v Tiszově vládě jmenován ministerem zeměbrany a tuto funkci zastával pěti kabinetech celkem osmnáct let (1884–1903). Ve dvou krátkých obdobích zastával také dočasně funkci ministra a latere (zástupce uherské vlády ve Vídni, 1892, 1895) a v létě roku 1894 řídil také krátce správu uherského ministerstva orby.[5] V armádě byl k datu 1. května 1890 povýšen do druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra.[6] Jako člen vlády byl v letech 1886–1892 poslancem uherského zemského sněmu za okres Budapešť, kam byl zvolen poprvé v roce 1886 v doplňovacích volbách a o rok později v řádných volbách. Jeho další kandidaturu v roce 1892 napadla opozice, načež byl jmenován členem Sněmovny magnátů.

Úřadu ministra zeměbrany se vzdal v červnu 1903. Učinil tak spolu s premiérem Kálmánem Széllem na protest proti neschválení zákona o zvýšení počtu branců, což v Uhersku vyvolalo ústavní krizi (1903-1907). Než se ale Fejérváry stáhl z politiky, byl Františkem Josefem I. proti vůli většiny uherské šlechty ustaven předsedou úřednické vlády (1905-1906). Početné odpůrce však Fejérváry uklidnil tím, že s nimi uzavřel dohodu, na jejímž základě byla jmenována nová vláda Sándora Wekerleho (1906-1909). Fejérváry nakonec zastával čestnou funkci kapitána uherské královské gardy (1911–1914). Mimo aktivní službu byl v roce 1908 povýšen do hodnosti generála pěchoty,[7] zastával také čestnou funkci kancléře Řádu Marie Terezie (1896–1914).[8]

Zemřel 25. dubna 1914 na rakovinu jazyka ve Vídni a byl pohřben na vídeňském Centrálním hřbitově.[9]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Jako potomek staré šlechtické rodiny užíval od narození titul rytíř a v roce 1860 získal hodnost c. k. komořího.[10] Za účast ve válce se Sardinií byl dekorován rytířským křížem Řádu Marie Terezie (1859). Na základě řádových stanov získal nárok na povýšení do stavu svobodných pánů. Tento titul mu byl udělen v roce 1862 pro Rakousko[11] a v roce 1875 potvrzen pro Uherské království. V roce 1883 získal titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[12] Od roku 1887 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 46.[13] Dále získal čestné občanství v Budapešti, Pécsi a Temešváru. Jako císařský pobočník a později dlouholetý ministr uherské vlády získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i zahraničí.[14]

Rakousko-Uhersko

[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí

[editovat | editovat zdroj]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1862 se oženil s Charlottou Biedermannovou (1844–1924), dcerou Gustava Biedermanna z židovské podnikatelské rodiny povýšené v roce 1867 do šlechtického stavu.[15][16] Z jejich manželství se narodily čtyři děti, z toho jediný syn.[17][18]

  • 1. Gisela Henriette Antonie (1863–1943), c. k. palácová dáma, ∞ 1884 Ferenc baron Gerliczy (1859–1914), c. k. komoří, poslanec uherského zemského sněmu, dědičný člen Sněmovny magnátů, rytíř Maltézského řádu
  • 2. Emmerich (Imre) Gustav Josef (1866–1952), JUDr., vrchní župan v Baranyi a Pécsi, ∞ 1893 Laura Szilássy de Szillas et Pilis (1874–1929)
  • 3. Olga Antonie Alžběta (1867–1933), c. k. palácová dáma, ∞ 1891 István hrabě Burián z Rajecze (1851–1922), c. k. tajný rada, komoří, rakousko-uherský ministr financí 1903–1912 a 1916–1918, rakousko-uherský ministr zahraničí 1915–1916 a 1918, člen Sněmovny magnátů
  • 4. Irma Alžběta Antonie (1869–1950), ∞ 1892 Karel hrabě Kornis de Göncz-Ruszka (1869–1918), c. k. komoří

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Seznam nositelů Řádu Marie Terezie 1859–1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1866; Vídeň, 1866; s. 63 dostupné online
  3. ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 180, 332 dostupné online
  4. ↑ Ottův slovník naučný, díl IX.; Praha, 1895 (reprint 1998); s. 72 (heslo Fejérváry Géza) ISBN 80-7185-057-8
  5. ↑ Československé dějiny v datech; Praha, 1897; s. 594–595
  6. ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  7. ↑ Služební postup Gézy Fejérváryho in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 44 dostupné online
  8. ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 76, 88
  9. ↑ Géza Fejérváry na webu findagrave dostupné online
  10. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1866; Vídeň, 1866; s. 118 dostupné online
  11. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1869; Gotha, 1869; s. 221–222 dostupné online
  12. ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 275 dostupné online
  13. ↑ Přehled majitelů pěšího pluku č. 46 in: Schematismus das k.u.k. Heer für 1914; Víeň, 1914; s. 470 dostupné online
  14. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Gézy Fejérváryho in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 16dostupné online
  15. ↑ Rodina Biedermannů na webu novanobilitas dostupné online
  16. ↑ Rodina Gustava Biedermanna na webu geni.com dostupné online
  17. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 111–112 dostupné online
  18. ↑ Rodina Gézy Fejérváryho na webu geni.com dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Fejérváry von Komlós-Keresztes. In: Rakouský bibliografický lexikon 1815–1950, Vídeň: Rakouská akademie věd, 1957, sv. 1 (německy)
  • Fejervary, Geza, Freiherr von In: Encyclopædia Britannica. Londýn / New York: Sears, Roebuck and Company, 1922. 31. sv. (anglicky)
  • Géza Báron Fejérváry de Komlós-Keresztes kais. und königl. Feldzeugmeister und königl. ung. Honvédminister; Bratislava, 1901; dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Premiéři Maďarska
Uhersko během Revoluce 1848–1849
Lajos Batthyány (1848) • Ádám Récsey (1848) • Lajos Kossuth (1848–1849) • Bertalan Szemere (1849)
Uhersko v rámci Rakouska-Uherska
Gyula Andrássy (1867–1871) • Menyhért Lónyay (1871–1872) • József Szlávy (1872–1874) • István Bittó (1874–1875) • Béla Wenkheim (1875) • Kálmán Tisza (1875–1890) • Gyula Szapáry (1890–1892) • Sándor Wekerle (1892–1895) • Dezső Bánffy (1895–1899) • Kálmán Széll (1899–1903) • Károly Khuen-Héderváry (1903) • István Tisza (1903–1905) • Géza Fejérváry (1905–1906) • Sándor Wekerle (1906–1910) • Károly Khuen-Héderváry (1910–1912) • László Lukács (1912–1913) • István Tisza (1913–1917) • Móric Esterházy (1917) • Sándor Wekerle (1917–1918) • János Hadik (1918)
První Maďarská republika
Mihály Károlyi (1918–1919) • Dénes Berinkey (1919)
Maďarská republika rad
Sándor Garbai (1919) • Gyula Peidl (1919) • (Protirevoluční vláda: Gyula Károlyi (1919) • Dezső Pattantyús-Ábrahám (1919)
Maďarské království
István Friedrich (1919) • Károly Huszár (1919–1920) • Sándor Simonyi-Semadam (1920) • Pál Teleki (1920–1921) • István Bethlen (1921–1931) • Gyula Károlyi (1931–1932) • Gyula Gömbös (1932–1936) • Kálmán Darányi (1936–1938) • Béla Imrédy (1938–1939) • Pál Teleki (1939–1941) • László Bárdossy (1941–1942) • Miklós Kállay (1942–1944) • Döme Sztójay (1944) • Géza Lakatos (1944) • Ferenc Szálasi (1944–1945) • Béla Miklós (1945)
Druhá Maďarská republika
Zoltán Tildy (1945–1946) • Ferenc Nagy (1946–1947) • Lajos Dinnyés (1947–1948)
Maďarská lidová republika
István Dobi (1948–1952) • Mátyás Rákosi (1952–1953) • Imre Nagy (1953–1955) • András Hegedűs (1955–1956) • Imre Nagy (1956) • János Kádár (1956–1958) • Ferenc Münnich (1958–1961) • János Kádár (1961–1965) • Gyula Kállai (1965–1967) • Jenő Fock (1967–1975) • György Lázár (1975–1987) • Károly Grósz (1987–1988) • Miklós Németh (1988–1989)
Třetí Maďarská republika
József Antall (1990–1993) • Péter Boross (1993–1994) • Gyula Horn (1994–1998) • Viktor Orbán (1998–2002) • Péter Medgyessy (2002–2004) • Ferenc Gyurcsány (2004–2009) • Gordon Bajnai (2009–2010) • Viktor Orbán (od 2010)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Géza_Fejérváry&oldid=23443662“