Germanizace
Germanizace, také poněmčování, označuje šíření německého obyvatelstva, jazyka a kultury na ovládaných územích, jejichž obyvatelé nebyli Němci.
Historický vývoj
[editovat | editovat zdroj]-
Rozšíření němčiny v roce 962 (oranžově)
-
Rozšíření němčiny v roce 1910 (světle zeleně)
-
Rozšíření němčiny po roce 1950 (žlutě)
Ve středověku
[editovat | editovat zdroj]Germanizace se objevuje poprvé ve středověku, kdy ze strany germánských kmenů docházelo ke germanizaci polabských Slovanů. Později, v 11. až 14. století, proběhla velká vlna německé kolonizace střední a východní Evropy – Ostsiedlung. V průběhu této kolonizace byla v českých zemích Němci osídlena hlavně pohraniční území a města.
V době absolutismu a centralizace moci
[editovat | editovat zdroj]Germanizace se dále objevuje v době 17. století, kdy je postupně germanizována oblast Čech a Moravy, stejně jako i jiných částí tehdejšího Rakouska (Slovinsko aj.). Proti germanizaci se postavilo české národní obrození, které se pokoušelo – a nakonec úspěšně – zvrátit situaci. I přesto však germanizační tlaky, nejsilnější v 18. století, neustoupily. Skončily v podstatě až s rozpadem Rakouska-Uherska v roce 1918; v Německu byl zase silný tlak na slovanské národy na severu země, z nichž se podařilo přežít v podstatě jen Lužickým Srbům a Polákům.
Za nacismu
[editovat | editovat zdroj]Po první světové válce se naopak situace obrátila ve prospěch dříve utlačovaných národů proti Němcům. Dalším zvratem se stala druhá světová válka, kdy v rámci ideologického šíření německé kultury jako té nejdokonalejší byla germanizace plánovaně uplatňována v podrobených zemích (Francie, Československo, Jugoslávie a další); děti byly odebírány rodičům na převýchovu a též byly vypracovány plány odsunu původního obyvatelstva do oblastí od Říše velmi vzdálených. K odstranění slovanských národů z Česka (v rámci konečného řešení české otázky), Polska a evropské části Sovětského svazu, zčásti formou germanizace, a k jejich náhradě Němci byl vytvořen Generalplan Ost.[1] S porážkou Německa roku 1945 se s germanizací přestalo jako se symbolem nacismu; v NDR byla zajištěna jistá práva například Lužickým Srbům, v Rakousku v jižním pohraničí byly také zavedeny dvojjazyčné (německo-slovinské) nápisy.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ "Germanizovat a vysídlit Archivováno 20. 6. 2019 na Wayback Machine.". Detlef Brandes. 18. června 2015.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KRÁL, Václav. Vývoj zeměpisných názvů na našem území. Geografické rozhledy. 1996, ročník 5, č 5., s. 150–152. Přístup také z: https://www.geograficke-rozhledy.cz/archiv/clanek/1995
Související články
[editovat | editovat zdroj]- Lebensraum
- Intelligenzaktion
- Drang nach Osten
- Německá východní kolonizace
- Vysídlení Němců z Československa#Odněmčení
- Antigermanismus
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Germanizace v době baroka
- Téma Germanizace ve Wikicitátech