Přeskočit na obsah

Jack Sock

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jack Sock
Jack Sock na French Open 2018
Jack Sock na French Open 2018
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození25. září 1992 (32 let)
Místo narozeníLincoln, NE, Spojené státy[1]
BydlištěKansas City, KS, Spojené státy[1]
Výška191 cm[1]
Hmotnost84 kg[1]
Profesionál od2011
Držení raketypravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek11 718 381 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů181–154
Tituly4 ATP, 4 challengery, 2 Futures
Nejvyšší umístění8. místo (20. listopadu 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2017)
French Open4. kolo (2015)
Wimbledon3. kolo (2016, 2012, 2022)
US Open4. kolo (2016)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůsemifinále (2017)
Čtyřhra
Poměr zápasů210–101
Tituly17 ATP, 1 challenger, 2 Futures
Nejvyšší umístění2. místo (10. září 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2016)
French Openčtvrtfinále (2015)
Wimbledonvítěz (2014, 2018)
US Openvítěz (2018)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrůvítěz (2018)
Olympijské hryBronzová medaile bronz (2016)
Smíšená čtyřhra
Tituly2
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2013)
Wimbledonsemifinále (2022)
US Openvítěz (2011)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hryZlatá medaile zlato (2016)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2018)
Hopman Cupfinále (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220808a8. srpna 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
zlato Rio de Janeiro 2016 smíšená čtyřhra
bronz Rio de Janeiro 2016 mužská čtyřhra

Jack Sock (* 24. září 1992 Lincoln, Nebraska) je americký profesionální tenista a olympijský vítěz ze smíšené čtyřhry Riodejaneirské olympiády 2016, do níž nastoupil s Bethanií Mattekovou-Sandsovou. Na stejných hrách získal také bronz v mužské čtyřhře po boku Steva Johnsona.

V nejvyšší grandslamové kategorii vyhrál s krajankou Melanie Oudinovou smíšenou čtyřhru US Open 2011. V páru s Kanaďanem Vaskem Pospisilem triumfoval v mužské čtyřhře Wimbledonu 2014 a po boku Mika Bryana ovládl debla ve Wimbledonu 2018 a na US Open 2018. Společně zvítězili i na Turnaj mistrů 2018.

Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál čtyři singlové turnaje, když premiérový dobyl na antuce v Houstonu 2015. K nim přidal sedmnáct turnajových titulů ve čtyřhře, včetně čtyř z kategorie Masters. Na challengerech ATPokruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

V sérii Masters si trofej odvezl z pařížského Rolex Paris Masters 2017. Semifinále dvouhry si zahrál na Turnaji mistrů 2017.

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v listopadu 2017 na 8. místě a ve čtyřhře pak v září 2018 na 2. místě. Trénuje ho bývalý bahamský tenista Mark Knowles. Dříve tuto roli plnili Troy Hahn či Jay Berger.[1]

Spolu s Mikem Bryanem se stal v roce 2018 mistrem světa ITF ve čtyřhře.

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Týmové soutěže

[editovat | editovat zdroj]

V americkém daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 taškentskou baráží světové skupiny proti Uzbekistánu, v níž vyhrál dvouhry nad Farrukhem Dustovem i Denisem Istominem. Přispěl tak k výhře 32:1 na zápasy a záchraně Američanů v nejvyšší úrovni. Do roku 2018 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 4–3 ve dvouhře a 2–0 ve čtyřhře.[3]

Spojené státy americké reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde v mužské čtyřhře vytvořil dvojici se Stevem Johnsonem. Jako nenasazení došli do semifinále, v němž nestačili na rumunské turnajové pětky Florina Mergeu a Horiu Tecăua. Následně získali bronzové kovy po výhře nad sedmou nasazenou kanadskou dvojicí Daniel Nestor a Vasek Pospisil. Zlatou medaili vyhrál ve smíšené čtyřhře, když po boku Bethanie Mattekové-Sandsové v ryze americkém finále zdolali dvojici startující na divokou kartu, Venus Williamsová a Rajeev Ram až v rozhodujícím supertiebreaku.[4][5]

Za Spojené státy americké nastoupil poprvé na Hopman Cupu 2016, kdy společně s Victorií Duvalovou skončili s jednou výhrou na posledním, čtvrtém místě základní skupiny A. O rok později, na Hopman Cupu 2017, naopak po boku Coco Vandewegheové prošli základní fází bez porážky. Ve finále však nestačili na Francii, reprezentovanou Kristiny Mladenovicovou a Richardem Gasquetem, výsledkem 1:2 na zápasy.[6]

Vítěz juniorky US Open

[editovat | editovat zdroj]

Na US Open 2010 vyhrál juniorku dvouhry, kde startoval na divokou kartu. Ve finále porazil krajana Denise Kudlu a stal se tak prvním americkým vítězem juniorské dvouhry od triumfu Andyho Roddicka v roce 2000 na stejném turnaji.[7] Titulem z dvouhry juniorského mistrovství USA 2011 v Kalamazoo si zajistil divokou kartu do hlavní soutěže dvouhry mužů na US Open 2011.

Amatérský tenis

[editovat | editovat zdroj]

Maturoval 22. května 2011 na střední škole Blue Valley North High School v kansaském Overland Parku. Během středoškolské tenisové kariéry zaznamenal zápasovou bilanci výher a proher 80–0.[8] Do července 2015 neodehrál v americkém daviscupovém týmu žádné utkání.

Profesionální kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Během Wimbledonu 2017

Finále lednového ASB Classic 2016 si zahrál v Aucklandu. V duelu proti osmému nasazenému Robertu Bautistu Agutovi ztratil úvodní sadu a na počátku druhého setu zápas skrečoval. Jako dvacátý šestý hráč světa se potýkal v předchozích dvou dnech s virózou a za teplého a slunečného počasí byl na dvorci malátný.[9] Bodový zisk mu zajistil nové kariérní maximum, když 18. ledna 2016 figuroval na 22. příčce.

Po sérii čtyř finálových porážek z dvouhry si druhý titul odvezl z lednového ASB Classic 2017 konaného na ostrovním Aucklandu. V roli čtvrtého nasazeného ve finále zdolal portugalského hráče Joãa Sousu po třísetovém průběhu.[10] Třetí trofej vybojoval na únorovém Delray Beach Open 2017, když ze semifinále postoupil po výhře nad krajanem Donaldem Youngem. Finálový soupeř, kanadská turnajová jednička Milos Raonic, před duelem odstoupila pro natržený hamstring pravé dolní končetiny.[11][12] Jako turnajová šestnáctka zavítal na závěrečný Masters sezóny 2017, listopadový Rolex Paris Masters, na němž přes Španěla Fernanda Verdasca a Francouze Juliena Benneteaua postoupil do svého premiérového finále mistrovské série. V závěrečném duelu turnaje přehrál srbského kvalifikanta a 77. hráče žebříčku Filipa Krajinoviće po třísetovém průběhu.[13] Bodový zisk jej poprvé v kariéře posunul do elitní světové desítky a zajistil mu debutovou účast na londýnském Turnaji mistrů, hraném o dva týdny později, kde postoupil ze skupiny do semifinále. Stal se i prvním Američanem, jenž vyhrál dvouhru Mastersu od triumfu Andyho Roddicka na Miami Masters 2010. Sezónu tak zakončil jako americká jednička na 8. místě.[13][14]

V důsledku zranění Boba Bryana vytvořil pár s Mikem Bryanem v deblové soutěži Wimbledonu 2018, kde ve finále zdolali jihoafricko-novozélandské turnajové třináctky Ravena Klaasena s Michaelem Venusem po pětisetové bitvě. Oba se stali třetím a čtvrtým tenistou v All England Clubu, jimž se podařilo získat wimbledonský titul dvakrát s jiným spoluhráčem. Navázali tak na Australana Todda Woodbridge a amerického bouřliváka Johna McEnroea.[15]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 2 (3–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2014 Wimbledon tráva Kanada Vasek Pospisil USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–5), 6–7(3–7), 6–4, 3–6, 7–5
Vítěz 2018 Wimbledon (2) tráva USA Mike Bryan Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 6–7(7–9), 6–3, 5–7, 7-5
Vítěz 2018 US Open tvrdý USA Mike Bryan Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–3, 6–1

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2011 US Open tvrdý USA Melanie Oudinová Argentina Gisela Dulková
Argentina Eduardo Schwank
7–6(7–4), 4–6, [10–8]

Zápasy o olympijské medaile

[editovat | editovat zdroj]

Mužská čtyřhra: 1 (1 bronz)

[editovat | editovat zdroj]
Medaile datum dějiště spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Bronz 12. srpna 2016 Rio de Janeiro, Brazílie USA Steve Johnson Kanada Daniel Nestor
Kanada Vasek Pospisil
6–2, 6–4

Smíšená čtyřhra: 1 (1 zlato)

[editovat | editovat zdroj]
Medaile datum dějiště spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Zlato 14. srpna 2016 Rio de Janeiro, Brazílie USA Bethanie Matteková-Sandsová USA Venus Williamsová
USA Rajeev Ram
6–7(3–7), 6–1, [10–7]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (3–0 Č)
Turnaj mistrů (1–0 Č)
ATP Tour Masters 1000 (1–0 D; 4–6 Č)
ATP Tour 500 (3–3 Č)
ATP Tour 250 (3-4 D; 6–1 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (3–3 D; 13–9 Č)
antuka (1–1 D; 1–1 Č)
tráva (3–0 Č)
koberec (0–0)

Dvouhra: 8 (4–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 12. dubna 2015 Houston, Spojené státy antuka USA Sam Querrey 7–6(11–9), 7–6(7–2)
Finalista 1. 25. října 2015 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Česko Tomáš Berdych 6–7(1–7), 2–6
Finalista 2. 20160116a16. ledna 2016 Auckland, Nový Zéland tvrdý Španělsko Roberto Bautista Agut 1–6, 0–1skreč
Finalista 3. 10. dubna 2016 Houston, Spojené státy antuka Argentina Juan Mónaco 6–3, 3–6, 5–7
Finalista 4. 23. října 2016 Stockholm, Švédsko (2) tvrdý (h) Argentina Juan Martín del Potro 5–7, 1–6
Vítěz 2. 14. ledna 2017 Auckland, Nový Zéland tvrdý Portugalsko João Sousa 6–3, 5–7, 6–3
Vítěz 3. 26. února 2017 Delray Beach, Spojené státy tvrdý Kanada Milos Raonic bez boje
Vítěz 4. 5. listopadu 2017 Paříž, Francie tvrdý (h) Srbsko Filip Krajinović 5–7, 6–4, 6–1

Čtyřhra: 27 (17–10)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 24. února 2013 Memphis, Spojené státy tvrdý (h) USA James Blake USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
1–6, 2–6
Vítěz 1. 3. března 2013 Delray Beach, Spojené státy tvrdý USA James Blake Bělorusko Max Mirnyj
Rumunsko Horia Tecău
6–4, 6–4
Vítěz 2. 7. července 2014 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Kanada Vasek Pospisil USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–5), 6–7(3–7), 6–4, 3–6, 7–5
Vítěz 3. 27. července 2014 Atlanta, Spojené státy tvrdý Kanada Vasek Pospisil USA Steve Johnson
USA Sam Querrey
6–3, 5–7, [10–5]
Finalista 2. 17. srpna 2014 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Kanada Vasek Pospisil USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 2–6
Finalista 3. 19. října 2014 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) Filipíny Treat Huey USA Eric Butorac
Jižní Afrika Raven Klaasen
4-6, 3-6
Vítěz 4. 21. března 2015 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Kanada Vasek Pospisil Itálie Simone Bolelli
Itálie Fabio Fognini
6–4, 6–7(3–7), [10–7]
Finalista 4. 4. dubna 2015 Miami, Spojené státy tvrdý Kanada Vasek Pospisil USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
3–6, 6–1, [8–10]
Vítěz 5. 11. října 2015 Peking, Čína tvrdý Kanada Vasek Pospisil Kanada Daniel Nestor
Francie Édouard Roger-Vasselin
3–6, 6–3, [10–6]
Vítěz 6. 25. října 2015 Stockholm, Švédsko tvrdý (h) USA Nicholas Monroe Chorvatsko Mate Pavić
Nový Zéland Michael Venus
7–5, 6–2
Finalista 5. 8. listopadu 2015 Paříž, Francie tvrdý (h) Kanada Vasek Pospisil Chorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo
6–2, 3–6, [5–10]
Finalista 6. 19. března 2016 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Kanada Vasek Pospisil Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
3–6, 6–7(5–7)
Finalista 7. 15. května 2016 Řím, Itálie antuka Kanada Vasek Pospisil USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
6–2, 3–6, [7–10]
Finalista 8. 9. října 2016 Peking, Čína tvrdý Austrálie Bernard Tomic Španělsko Pablo Carreño Busta
Španělsko Rafael Nadal
7–6(8–6), 2–6, [8–10]
Vítěz 7. 16. října 2016 Šanghaj, Čína tvrdý USA John Isner Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
6–4, 6–4
Vítěz 8. 30. října 2016 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h) Španělsko Marcel Granollers Švédsko Robert Lindstedt
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 6–4
Finalista 9. 1. dubna 2017 Miami, Spojené státy tvrdý USA Nicholas Monroe Brazílie Marcelo Melo
Polsko Łukasz Kubot
5–7, 3–6
Finalista 10. 9. října 2017 Peking, Čína tvrdý USA John Isner Finsko Henri Kontinen
Austrálie John Peers
3–6, 6–3, [7–10]
Vítěz 9. 25. února 2018 Delray Beach, Spojené státy tvrdý USA Jackson Withrow USA Nicholas Monroe
Austrálie John-Patrick Smith
4–6, 6–4, [10–8]
Vítěz 10. 18. března 2018 Indian Wells, Spojené státy (2) tvrdý USA John Isner USA Bob Bryan
USA Mike Bryan
7–6(7–4), 7–6(7–2)
Vítěz 11. 26. května 2018 Lyon, Francie antuka Austrálie Nick Kyrgios Česko Roman Jebavý
Nizozemsko Matwé Middelkoop
7–5, 2–6, [11–9]
Vítěz 12. 14. července 2018 Wimbledon, Londýn, Spojené království (2) tráva USA Mike Bryan Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 6–7(7–9), 6–3, 5–7, 7–5
Vítěz 13. 8. září 2018 US Open, New York, Spojené státy tvrdý USA Mike Bryan Polsko Łukasz Kubot
Brazílie Marcelo Melo
6–3, 6–1
Vítěz 14. 18. listopadu 2018 Turnaj mistrů, Londýn, Spojené království tvrdý (h) USA Mike Bryan Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
5–7, 6–1, [13–11]
Vítěz 15. 18. července 2021 Newport, Spojené státy tráva USA William Blumberg USA Austin Krajicek
Kanada Vasek Pospisil
6–2, 7–6(7–3)
Vítěz 16. 19. března 2022 Indian Wells, Spojené státy (3) tvrdý USA John Isner Mexiko Santiago González
Francie Édouard Roger-Vasselin
7–6(7–4), 6–3
Vítěz 17. 7. srpna 2022 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý Austrálie Nick Kyrgios Chorvatsko Ivan Dodig
USA Austin Krajicek
7–5, 6–4

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 7. ledna 2017 Hopman Cup
PerthAustrálie
tvrdý (h) USA Coco Vandewegheová Francie Kristina Mladenovicová
Francie Richard Gasquet
1–2

Finále na juniorce Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 2010 US Open tvrdý USA Denis Kudla 3–6, 6–2, 6–2

Postavení na konečném žebříčku ATP

[editovat | editovat zdroj]
Rok 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 699. 870. 382. 150. 104. 42. 26. 23. 8. 107.
Rok 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 681. 369. 167. 103. 15. 19. 16. 39. 2.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jack Sock na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Jack Sock na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20180513a13. května 2018
  2. Jack Sock na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20180723a23. července 2018
  3. Jack Sock na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20171111a11. listopadu 2017
  4. Associated Press. Mattek-Sands, Sock win mixed doubles gold medal in tennis [online]. Fox News, 2016-08-14 [cit. 2016-08-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Mattek-Sands and Sock win all-American mixed doubles final [online]. NBC Olympics, 2016-08-14 [cit. 2016-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-18. (anglicky) 
  6. Francie - USA 2:1. Mladenovicová a Gasquet vyhráli Hopmanův pohár smíšených týmů. Sport.cz [online]. 2017-01-07 [cit. 2017-01-08]. Dostupné online. 
  7. Sock, Gavrilova win US Open junior titles Archivováno 22. 10. 2012 na Wayback Machine. SIFY News. 2010-09-13. 2015-07-17
  8. Jack Sock [online]. Dostupné online. 
  9. Roberto Bautista Agut wins Auckland tennis title as Jack Sock retires in final [online]. ABC News, 2016-01-16 [cit. 2016-01-18]. Dostupné online. 
  10. Associated Press. Sock beats Sousa to win ASB Classic [online]. Fox news, 2017-01-13 [cit. 2017-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Milos Raonic pulls out of Delray final with hamstring injury [online]. Sportsnet [cit. 2017-02-26]. Dostupné online. 
  12. ZABLOUDIL, Luboš. Sock má druhý letošní titul, zraněný Raonic k finále nenastoupil [online]. Tenisportal.cz, 2017-02-26 [cit. 2017-02-27]. Dostupné online. 
  13. a b Petr Pokorný. Sock získal na Masters v Paříži nejcennější titul a vybojoval premiérový posun do Top 10 i kvalifikaci na Turnaj mistrů [online]. Tenisportal.cz, 2017-11-05 [cit. 2017-11-05]. Dostupné online. 
  14. Serbian Soaring: Krajinovic Into First Final In Paris [online]. 4-11-2017 [cit. 2017-11-04]. Dostupné online. 
  15. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Mike Bryan na prvním grandslamu bez svého bratra získal za pomoci Socka rekordní 17. titul [online]. TenisPortal.cz, 2018-07-15 [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]