Přeskočit na obsah

Jan Bouzek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc.
Jan Bouzek (2016)
Jan Bouzek (2016)
Narození17. února 1935
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí3. listopadu 2020 (ve věku 85 let)
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolánívysokoškolský učitel, spisovatel a archeolog
ZaměstnavateléNárodní muzeum (1969–1991)
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Ústav pro klasickou archeologii
Oceněníčestné občanství
Funkceředitel (Ústav pro klasickou archeologii; 1993–2001)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bouzek (17. února 1935 Praha – 3. listopadu 2020[1]) byl profesorem klasické archeologie na Filozofické fakultě a přednášel kulturní antropologii a kulturologii na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Do roku 2011 externě vyučoval i na Masarykově univerzitě v Brně.[2] Přednášel též na Komenského univerzitě v Bratislavě a na Opolské univerzitě v Polsku.

Odborné vzdělání a zaměstnání

[editovat | editovat zdroj]
  • v letech 1953–1958 vystudoval klasickou a pravěkou archeologii na FF UK (promovaný historik 1958,[3] CSc. 1966, PhDr. 1967,[4] DrSc. 1992)
  • od roku 1955 pracoval v Muzeu hlavního města Prahy
  • v letech 1957–1958 byl dokumentátorem v oddělení prehistorie Národního muzea
  • Ústav pro klasickou archeologii, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (asistent 1958–1962, odborný asistent 1962–1985, od roku 1983 docent (habilitační řízení z roku 1969 bylo za normalizace zrušeno), od roku 1991 profesor klasické archeologie
  • v letech 1967–1968 obdržel stipendium Humboldtovy nadace a pobýval na univerzitě v Tübingenu
  • v Národním muzeu vedl v letech 1969–1991 pododdělení klasické archeologie (oddělení prehistorie a protohistorie)
  • v letech 1989–1991 byl proděkanem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
  • v letech 1990–1993 byl zástupcem vedoucího Katedry věd o antickém starověku na Filozofické fakultě UK
  • v letech 1993–2000 působil jako ředitel Ústavu pro klasickou archeologii Filozofické fakulty UK[5]
  • v roce 1969 ve spolupráci s rektorem UK založil a vedl Galerii antického umění v Hostinném
  • roku 1994 otevřel Muzeum antického sochařství a architektury v Litomyšli
  • v roce 2005 se stal členem Učené společnosti ČR[6]
  • byl rovněž kurátorem oddělení klasické archeologie Národního muzea v Praze

Byl hostujícím profesorem v Německu, Rakousku, Francii a USA, a vedl řadu archeologických výzkumů v České republice (Mušov) i v zahraničí (programy UNESCO Pistiros v Bulharsku, Bejrút v Libanonu, Anuradhápura na Srí Lance).

Studoval zejména vztahy mezi starověkými civilizacemi. Jeho hlavní specializací byla raně řecká, etruská a thrácká archeologie.

Výběr z hlavních publikací

[editovat | editovat zdroj]
  • Homerisches Griechenland im Lichte der archäologischen Quellen, Praha 1969 (česky 1965)
  • Graeco-Macedonian Bronzes, Praha 1974
  • Antické Černomoří (1978)
  • Objevy ve Středomoří (1979)
  • The Aegean, Anatolia and Europe: Cultural Interrelations in the Second Millennium B.C., Göteborg-Praha (1985)
  • Periklovo Řecko (1990, s Ivou Ondřejovou)
  • Thrákové (1990)
  • Studies of Greek Pottery in the Black Sea Region, Praha 1990
  • Greece, Anatolia, and Europe: Cultural Interrelations During the Early Iron Age (1997)
  • Etruskové: jiní než všechny ostatní národy (2003)
  • Pravěk českých zemí v evropském kontextu (2005)
  • The Culture of Thracians and Their Neighbours (2005, s Lidií Domaradzkou)
  • Keltové našich zemí v evropském kontextu (2007)
  • Vznik Evropy (2010)
  • Umění a myšlení (2015)
  • Art and Mind (2018)
  • Studies of Homeric Greece (2018)
  • Mýty Řeků a dalších národů starověku (2020)
  • Editor a hlavni autor mezinárodních sborníků Kyme I–II, Samothrace, 1985, Ceylon between East and West, 1993, ve spolupráci Pistiros I–VI.
  • Tři svazky edice Corpus Vasorum Antiquorum, Československo 1–2 a Česká republika 3, a jeden z Corpus Speculorum Etruscorum (s J. Gy. Szilagyi, Rome 1992)
  • Tři menší knihy filosofického charakteru vydané společně se Zdeňkem Kratochvílem (Od mýtu k logu, Řeč umění a archaické filosofie, Proměny interpretací).
  • Vysokoškolská skripta: Úvod do klasické archeologie, Řecké umění, Archeologie egejské oblasti, Dějiny předoasijského a egejského umění, Římské umění (s I. Ondřejovou a Pavlem Titzem)

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zemřel prof. Jan Bouzek [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2020-11-03 [cit. 2020-11-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ Prof. PhDr. Jan Bouzek, DrSc. (17. 2. 1935 – 3. 11. 2020). Ústav archeologie a muzeologie [online]. [cit. 2020-11-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ Diplomová práce: Historický význam řecké geometrické keramiky (1958)
  4. ↑ Rigorózní práce: Homérské období v Řecku ve světle archeologických nálezů (1967)
  5. ↑ http://whois.cuni.cz/cgi-bin/who/.en?db=uk&back=&ask=!UK.2280
  6. ↑ Bouzek Jan | Učená společnost České republiky. www.learned.cz [online]. [cit. 2020-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-13. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 140–142, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • SKLENÁŘ, Karel, Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů. Praha: Libri, 2005. ISBN 80-7277-253-8. s. 85–87.
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 56. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 127. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Bouzek&oldid=24081756“