John Gorton
| John Gorton | |
|---|---|
.jpg) | |
| 19. premiér Austrálie | |
| Ve funkci: 1968 – 1971 | |
| Předchůdce | John McEwen |
| Nástupce | William McMahon |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Liberální strana Austrálie |
| Narození | 9. září 1911 Melbourne |
| Úmrtí | 19. května 2002 (ve věku 90 let) Sydney |
| Místo pohřbení | Melbourne General Cemetery |
| Choť | Bettina Gorton Nancy Helen Elliott |
| Rodiče | John Rose Gorton a Alice Sinn |
| Alma mater | Brasenose College |
| Profese | politik |
| Ocenění | Řád společníků cti (1971) rytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří (1977) společník Řádu Austrálie (1988) |
| Podpis |  |
| Commons | John Gorton |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
John Grey Gorton (9. září 1911 – 19. května 2002) byl australský politik, představitelem Liberální strany Austrálie, v jejímž čele stál v letech 1968-1971. Ve stejných letech byl premiérem Austrálie. V kabinetech Roberta Menziese a Harolda Holta zastával řadu funkcí, byl mimo jiné ministrem námořnictví, ministrem vnitra, ministrem práce a ministrem školství.
Premiér
[editovat | editovat zdroj]Jako premiér pokračoval v australském angažmá ve Vietnamské válce, což mu sebralo mnoho popularity zejména po roce 1968. Ač byl člen Liberální strany, inklinoval spíše k silnému státu a centralizaci, což mu vyneslo kritiku z vlastních řad (například od Henry Bolteho či Roberta Askina). Podobně jako jiní politici 60. let 20. století si včas neuvědomil zvětšující se roli médií, zejména televize v politice, mediální neohrabanost mu byla často vyčítána, zejména v kontrastu s lídrem labouristů Goughem Whitlamem. S médii vedl tichou válku a ta ho na oplátku zobrazovala jako neschopného muže, který má problémy s alkoholem. I proto se liberálové ve volbách roku 1969 dočkali spektakulární porážky, když ztratili 15 procent a socialisté naopak 18 získali. Gortona zachránila jen koalice s Country party, která ztratila jen drobně, takže po volbách mohl znovu sestavit vládu. Po volbách se Gorton ocitl pod mohutným tlakem z lůna vlastní strany, předseda koaliční Country party John McEwen však hrozil, že bude-li Gorton odvolán z čela strany, koalice padne. Jenže v lednu 1971 McEwen skončil a jeho nástupce Doug Anthony prohlásil, že veto v otázce lídra Liberální strany již neplatí. To otevřelo cestu k odstavení Gortona. Útok na něj spustil ministr obrany jeho vlády Malcolm Fraser, který v březnu 1971 rezignoval a při rezignačním projevu v parlamentu prohlásil, že Gorton není hoden premiérského křesla. Na vnitrostranickém fóru sice své pozice Gorton těsně uhájil, ale nakonec prohlásil, že necítí podporu a důvěru svých spolustraníků, a že by si strana měla zvolit nového lídra, a tím i nového premiéra. Stal se jím William McMahon. Gorton ho požádal o funkci ministra obrany a McMahon mu vyhověl. Pět měsíců poté ho však odvolal pro neloajalitu. Všechny tyto spory přispěly k tomu, že volby v roce 1972 vyhrála Strana práce a ujala se vlády.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Hancock, Ian (2002), John Gorton: He Did It His Way, Hodder, Sydney, New South Wales
- Reid, Alan (1971), The Gorton Experiment, Shakespeare Head Press, Sydney, New South Wales.
- Trengove, Alan (1969), John Grey Gorton: An Informal Biography, Cassell Australia, Melbourne..
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Gorton na Wikimedia Commons - Profil na stránkách National Archives of Australia
- Profil na stránkách National Museum of Australia
