Kamil Cipra
Kamil Cipra | |
---|---|
Kamil Cipra | |
Narození | 16. dubna 1892 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 10. dubna 1952 (ve věku 59 let) Paříž Francie |
Národnost | Češi |
Povolání | malíř, voják a československý legionář |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Kamil Cipra, křtěný Kamil Jan (22. dubna 1893 Plzeň[1] – 1952 Paříž) byl český malíř a legionář.
Život
[editovat | editovat zdroj]Kamil Cipra se narodil v Plzni do rodiny učitele a redaktora Plzeňských listů Antonína Cipry. Od mládí projevoval značný výtvarný talent a po ukončení základního vzdělání pokračoval ve studiu na pražské Uměleckoprůmyslové škole a zároveň byl zapsán v ateliéru Maxmiliána Boháče.
Studium ovšem nedokončil a v srpnu roku 1914 narukoval do armády. V polovině roku 1915 byl poslán na ruskou frontu, ale během několika dní i s dalšími spolubojovníky přešel dobrovolně do zajetí k Rusům. V roce 1916 se v Oděse připojil[2] k Legii srbských dobrovolníků a coby podporučík bojoval na rumunské frontě. Po vítězství Říjnové revoluce byl Cipra nucen se srbskou divizí opustit Rusko a dál putoval Transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku. V lednu 1918 se nalodil a plavil na vojenské lodí do tuniské Bizerty, kde se zúčastnil bojů. Svojí anabázi ukončil ve Francii, kde byl zařazen do 22. československého střeleckého pluku v Cognacu. Zanedlouho absolvoval důstojnický kurz v Saint Maizeny a v červenci 1918 byl poslán opět na frontu. Se svým plukem bojoval v Alsasku, zúčastnil se dobývání města Terronu a v říjnu 1918 dobývání města Vouziers, kde byl zraněn. Po válce zůstal činným v hodnosti kapitána a působil v Československé národní radě v Paříži. Krátce působil i v Praze, kde pracoval v uměleckém oddělení Památníku odboje.
Po svém propuštění z armády se Kamil Cipra v Paříži roku 1919 oženil s Helène - Jeanne Babillotovou a přestěhovali se do burgundského města Bourges. Tam prožil několik plodných let a často vystavoval v místních salonech již však pod jménem Jean Camille Cipra. Na jeho obrazech se objevovaly krajiny z rodných Čech a z Bourges a okolí. Později se odstěhoval do Paříže, intenzivně maloval a vystavoval v legendárním Salonu nezávislých a v Podzimním salonu. Stal se známou uměleckou osobností města a ve 20. letech patřil mezi vyhledávané divadelní dekoratéry. Pracoval též pro divadelního režiséra Louise Jouveta a rovněž se uplatnil jako karikaturista pro časopis „Le rire“. Působil jako keramik v ateliéru Lachenal a uplatnil se i jako dekoratér interiérů. Na počátku 30. let byl oficiálním malířem v pařížském Musée national de l’Histore Naturelle a v Jardin des Plantes. Cipra též ilustroval i knihy, například Ezopovy bajky vydané v roce 1934 nakladatelstvím Gonin. V roce 1937 byl na pařížské Světové výstavě pověřen výzdobou „Pavillon de Voyage“, pro který vytvořil dvě velkorozměrná plátna. Za tuto práci byl patrně odměněn zlatou medailí. V dubna 1939 získal Kamil Cipra francouzské občanství.
Během pohnutých událostí v roce 1940 odmítl Cipra demobilizaci a vstoupil[3] opět jako dobrovolník do války. Odjel jako kapitán československé armády do anglického přístavního města Lowestoft. I zde umělecky tvořil a společně s Václavem Posedníkem mimo jiné zhotovil pro pobavení svých spolubojovníků loutkové divadlo[4]. Do rodných Čech se Kamil Cipra již nikdy nevrátil. Koncem roku 1945 po návratu do Paříže byl opětovně demobilizován z československé armády a toto město již do své smrti neopustil.
Zastoupení v galeriích
[editovat | editovat zdroj]Francie
[editovat | editovat zdroj]- Musée de la Loire
- Československé muzeum v Darney
Česká republika
[editovat | editovat zdroj]Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Báb el-Mandeb 1918 (akvarel na papíru)
-
Chestres, 24. 10. 1918 (akvarel na papíru)
-
Novoroční přání, Anglie, (akvarel na papíru) 1940
-
Před Terronem
-
Kóta 153 Chestres, 24. 10. 1918
-
Říční zátoka (olej na sololitu)
-
Klidná hladina (olej na plátně)
-
Tygřice (barevný lept)
-
Paní Kate Clarke (1884-1974), starostka Chesteru (olej na plátně) 1939
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Platon Dějev, Výtvarníci legionáři, Praha 1937, s. 78-80
- K. Pichlík, B. Klípa, J. Zabloudilová, Českoslovenští legionáři 1914-1920, Mladá fronta Praha, 1996
- Československé legie ve Francii, První sborník francouzských legionářů k desátému výročí samostatnosti
- Československé republiky, V Praze 1928, Nákladem „Kruhu francouzských legionářů“
- Otakar Nejedlý, Francouzská bojiště československých legií, Nákladem a ve prospěch fondů „“Družiny československých legionářů“, 1920
- Anna Pravdová, Zastihla je noc, Opus, 2009
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamil Cipra na Wikimedia Commons
- Kamil Cipra v informačním systému abART
- Výtvarníci v československých legiích, Cipra Kamil Archivováno 13. 4. 2018 na Wayback Machine.
- CNF catalogue général, Jean Camille Cipra
- Čeští dobrovolníci v srbské armádě v bojích I. světové války
- Výtvarníci legionáři