Přeskočit na obsah

Karl Kautsky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl Kautsky
Stranická příslušnost
ČlenstvíSociálnědemokratická strana Německa
Nezávislá sociálnědemokratická strana Německa
Narození16. října 1854
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí17. října 1938 (ve věku 84 let)
Amsterdam
Nizozemské královstvíNizozemské království Nizozemské království
Místo pohřbeníWesterveld
ChoťLuise Kautská
RodičeJan Václav Kautský Minna Kautsky
DětiKarl Kautsky
Benedikt Kautsky
Felix Kautsky
Sophie Kautsky
Alma materVídeňská univerzita
Akademické gymnázium
Církevní gymnázium Melk
Profesepolitik, filozof, ekonom a novinář
Náboženstvíateismus
PodpisKarl Kautsky, podpis
CommonsKarl Kautsky
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Johann Kautsky (16. října 1854, Praha[1] – 17. října 1938, Amsterdam)[2][3] byl rakousko-český socialistický politik a přední teoretik marxismu.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Karel Kautský se narodil v Praze do umělecké středostavovské rodiny, jeho otec Jan Václav Kautský byl scénograf,[3] jeho matka byla herečka[3] a levicová spisovatelka Minna Kautsky. Rodina se přestěhovala do Vídně, když bylo malému Karlovi sedm let. V r. 1874 nastoupil Kautský ve Vídni na univerzitu ke studiu historie a filozofie, následujícího roku 1875 se stal členem Sociálně demokratické strany Rakouska (SPÖ). V r. 1880 se připojil ke skupině německých socialistů v Curychu,[3] jež byla finančně podporována Karlem Höchbergem a která pašovala socialistický materiál do říšského sněmu v období Bismarckových protisocialistických zákonů. Ovlivněn Eduardem Bernsteinem, Höchbergovým tajemníkem, stal se marxistou a v r. 1881 navštěvuje v Anglii Marxe a Engelse.[3]

V r. 1883 založil ve Stuttgartu měsíčník Die Neue Zeit (Nový čas), od r. 1890 týdeník, který redigoval až do září 1917[3] a který mu kromě propagace marxismu zajišťoval stálý finanční příjem. V letech 1885–90 pobýval v Londýně, kde se stal blízkým přítelem Friedricha Engelse. Od roku 1890 žil v Berlíně, v r. 1891 se společně s Augustem Bebelem a Eduardem Bernsteinem podílel na vypracování Erfurtského programu[3] Sociálně demokratické strany Německa (SPD) a později též programu Heidelberského (1925)[3].

Po Engelsově smrti r. 1895 se stal jedním z nejvlivnějších teoretiků marxismu (některými dokonce nazýván „papežem marxismu“). Společně s Bebelem představoval střední proud ve straně a dávno před Leninem rozvíjel marxistickou teorii imperialismu. Když Bernstein koncem 90. let 19. stol. zpochybnil marxistický výklad revolučních procesů jakožto procesů nevyhnutelných, odsoudil ho Kautský s tím, že Bernsteinovo lpění na morálních základech socialismu otevírá cestu ke koalici s „progresivní“ buržoazií a tím i k netřídnímu přístupu.

V r. 1914, když němečtí sociálně demokratičtí poslanci v říšském sněmu rozhodovali o schválení válečných úvěrů, Kautský, který sice poslancem nebyl, ale schůze se zúčastnil, navrhoval zdržet se hlasování. I když zpočátku věřil tomu, že Německo vede defenzivní válku proti carskému Rusku, již v červnu 1915 společně s Eduardem Bernsteinem a Hugem Haasem vystoupil proti vládě a těm z vedení SPD, kteří válku podporovali. V r. 1917 vystoupil z SPD a angažoval se v levicové Nezávislé sociálně demokratické straně Německa, sdružující protiválečné revoluční socialisty.

Během listopadové revoluce v Německu r. 1918 a krátkého období vlády SPD-USPD sloužil Kautský jako nižší sekretář na ministerstvu zahraničí,[3] kde vyhledával dokumenty k válečné vině císařského Německa.

Po r. 1919 Kautského kdysi výsadní postavení soustavně upadalo. V r. 1920 navštívil Gruzii a v následujícím roce vydal o této stále na bolševické moci nezávislé sociálně demokratické zemi knihu. Když došlo k rozdělení USPD v r. 1920, přidal se k menšině těch, kteří odešli zpět do SPD. Ve věku 70 let se v r. 1924 vrátil s rodinou do Vídně, kde zůstal až do Hitlerova anšlusu r. 1938, kdy přes Československo, kde získal občanství, odletěl do Amsterdamu.[3] Zde ještě téhož roku zemřel.[3]

Pamětní deska v Saarstrasse 14

Karl Kautský žil po dlouhou dobu v Berlíně-Friedenau, kde se jeho žena Luise Kautská blízce přátelila s Rosou Luxemburgovou, která žila ve stejné čtvrti. V ulici Saarstrasse 14, kde Kautští bydleli je dnes pamětní deska.

Kautský byl vykreslen jako „renegát“ v Leninově známém spise Proletářská revoluce a renegát Kautský (1918) a ten zas na oplátku zkritizoval Lenina r. 1934 v práci Marxismus a bolševismus: demokracie a diktatura: „bolševici pod Leninovým vedením uspěli v uchopení kontroly nad armádními silami v Petrohradě a později v Moskvě a tak položili základ nové proletářské diktatury na místě staré diktatury carské“. Nicméně, jak Lenin tak Trocký bránili bolševickou revoluci jako legitimní a historickou sociální revoltu podobnou Francouzské revoluci a sami sebe jakož i další bolševiky otevřeně obsazovali do role jakobínů, zatímco „oportunismus“ Kautského a dalších považovali za důsledek „sociální korupce“ pramenící v jejich neustále zesilujících vztazích s privilegovanými třídami.

Vztah k Sovětskému svazu rozvíjí Kautský ve své další práci Sociální demokracie a komunismus. Z jeho pohledu jsou bolševici konspirační organizací, která se dostala k moci pučem a iniciovala revoluční změny pro které nebylo v Rusku ekonomických předpokladů. Místo toho se společnost zbyrokratizovala, přičemž tamní mizérie dalece převyšuje problémy západního kapitalismu. Stalinovy pokusy o vybudování prosperující a bohaté socialistické společnosti vedou k porážce komunismu.

„Cizinci stojí v Rusku v tichém ohromení před gigantickým podnikem, který je zde uskutečňován, jako by stáli např. před pyramidami. Pouze zřídka jim mysl dovolí doznat, jaké zotročení, jaké zohnutí lidské důstojnosti je spojeno s realizací tohoto gigantického plánu.“

„Vytěžují (bolševici) smysl pro vytvoření materiálních produktivních sil jejich vlastní destrukcí u každého pracujícího člověka. V těchto hrozných podmínkách vytvořených pětiletkou, se lidé prudce rozpadají. To ovšem sovětské filmy neukáží.“ (Je sovětská Rus socialistickým státem?)

Hlavní práce

[editovat | editovat zdroj]
  • Bedřich Engels: Jeho život, jeho práce a jeho spisy (1887)
  • Ekonomické učení Karla Marxe (1887/1903) – česky 1958
  • Thomas More a jeho utopie (1888)
  • Třídní boj (1892)
  • Agrární otázka (1899) – česky 1959
  • Sociální revoluce a den po sociální revoluci (1902)
  • Socialismus a koloniální politika
  • Původ křesťanství (1908) – česky 1961
  • Cesta k moci (1909)
  • Jsou Židé rasou? (1914)
  • Diktatura proletariátu (1918)
  • Terorismus a komunismus (1919)
  • Pracovní revoluce (1924)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při Kostele Matky Boží před Týnem na Starém Městě pražském
  2. ↑ Moravská orlice (úterý 18. října 1938): Socialista K. Kautský zemřel [online]. Brno: Moravská zemská knihovna [cit. 2017-06-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k Петренко, Е. Л. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-09-06]. Heslo КА́УТСКИЙ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-09-06. (rusky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karl_Kautsky&oldid=24149074“