Kolyma
| Kolyma | |
|---|---|
 řeka u města Debin | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 2 129 km |
| Plocha povodí | 643 000 km² |
| Průměrný průtok | 3 900 m³/s |
| Světadíl | Asie |
| Zdrojnice | |
| Kulu, Ajan-Jurjach 62°17′35″ s. š., 147°43′57″ v. d. | |
| Ústí | |
| Kolymský záliv 69°37′46″ s. š., 161°29′27″ v. d. 0 m n. m. | |
| Protéká | |
 Rusko (Magadanská oblast, Sacha) | |
| Úmoří, povodí | |
| Severní ledový oceán, Východosibiřské moře | |
 Povodí | |
| Geodata | |
| OpenStreetMap | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kolyma (rusky Колыма, jakutsky Халыма) je řeka v severovýchodní části Sibiře. Protéká Magadanskou oblastí a Jakutskou republikou v Rusku. Je dlouhá 2 129 km. Povodí řeky je 643 000 km² a zasahuje také na území Čukotského autonomního okruhu.
Průběh toku
[editovat | editovat zdroj]Vzniká soutokem zdrojnic Ajan-Jurjach a Kulu v Magadanské oblasti. Zdrojnice pramení na svazích Chalkanského hřbetu. Na horním toku nad ústím Bachapči teče v úzké a hluboké dolině pohořím Čerského. V tomto úseku se v korytě vyskytují peřeje a říční prahy. Nejvýznamnější z nich jsou Prižimajuščij a Dlinnyj porog nad ústím Bachapči. Na středním toku je dolina široká. Na dolním toku v délce 1150 km protéká Kolymskou nížinou, kde je levý břeh nízký a pravý místy hornatý. Koryto je velmi členité a rozděluje se na mnoho ramen. Ústí do Kolymského zálivu do Východosibiřského moře třemi hlavními rameny, z nichž Kolymskaja (také zvané Kamennaja) umožňuje vodní dopravu. Další dvě jsou Pochodskaja a Čukočja. Délka delty je 110 km a rozloha 3 000 km²
Přítoky
[editovat | editovat zdroj]- horní tok
- zprava – Kulu (zdrojnice), Bachapča, Dětrin.
- zleva – Ajan-Jurjach (zdrojnice).
- střední tok
- dolní tok
Vodní režim
[editovat | editovat zdroj]Zdrojem vody jsou sněhové (47 %) a dešťové (42 %) srážky a podzemní voda (11 %). Průměrný roční průtok vody u Sredněkolymsku ve vzdálenosti 641 km od ústí činí 2250 m³/s, maximální průtok dosahuje 25 100 m³/s v červnu a minimální 23,5 m³/s v dubnu). Průtok v ústí činí 3900 m³/s, což představuje roční odtok 123 km³. Ročně unáší 5,5 Mt pevných usazenin. Zamrzá v polovině října zřídka už na konci září. Před úplným zamrznutím po dva dny až měsíc unáší kry a ledovou tříšť, která se může v některých místech hromadit. V zimě se vytvářejí náledí. Rozmrzá ve druhé polovině května až na začátku června a opět po 2 až 18 dní unáší led a ten může vytvářet zátarasy. Od poloviny května do září dosahuje nejvyšších stavů. Rozsah kolísání hladiny činí až 14 m.
Využití
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Vodní doprava je možná od ústí řeky Bachapča, pravidelná pak od Usť-Sredněkana po dobu 3 až 3,5 měsíce. Hlavní přístavy jsou Usť-Sredněkan, Zyrjanka a v ústí Čerskij, Zeljonyj Mys a Kraj Lesov. Nad ústím Děbinu byla vybudována Kolymská vodní elektrárna. Na dolním toku je rozvinutý rybí průmysl (síh malý, muksun, síh severní, nelma obecná, síh omul).
V povodí řeky jsou naleziště zlata. První zlato zde našel za první světové války Tatar Safi Šafigulin, který dezertoval z ruské armády.[1] V průběhu druhé světové války na kolymském zlatu závisela výroba sovětských tanků, letadel, děl, válečných lodí a nákup potravin.[2] Zlato v povodí Kolymy během Stalinovy hrůzovlády těžili vězni z gulagů a miliony[zdroj?] jich zde zahynuly. Silnice Kolyma je dodnes zvaná Cesta kostí podle mnoha vězňů, kteří jsou v ní pohřbeni; protože je silnice postavena na permafrostu, bylo praktičtější zakopávat mrtvé přímo do silnice, než vedle ní kopat nové hroby.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- (rusky) Davydov L. K. Hydrografie SSSR. č. 2. Leningrad : [s.n.], 1955. (Давыдов Л. К., Гидрография СССР, ч. 2, Л., 1955)
- (rusky) Zalogin B. S., Rodionov N. A. Oblasti ústí řek v SSSR. Moskva : [s.n.], 1969. (Залогин Б. С., Родионов Н. А., Устьевые области рек СССР, М., 1969)
- (rusky) Zdroje povrchových vod v SSSR. 19. díl – severovýchod. Leningrad : [s.n.], 1969. (Ресурсы поверхностных вод СССР, т. 19- Северо-Восток, Л., 1969)
- (rusky) Domanickij A. P., Dubrovina R. G., Isajeva A. I. Řeky a jezera Sovětského svazu. Leningrad : [s.n.], 1971. (Доманицкий А. П., Дубровина Р. Г., Исаева А. И., Реки и озёра Советского Союза, Л., 1971)
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Колыма“.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kolyma na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Kolyma v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- (rusky) Řeka na ruském Státním vodním registru
