L'Osservatore Romano
L'Osservatore Romano | |
---|---|
Datum založení | 1. července 1861 |
Jazyk | italština |
Formát | Berliner |
Země původu | Vatikán |
Sídlo redakce | Vatikán, Vatikán |
Klíčové osoby | |
Majitel | Svatý stolec |
Vydavatel | Sekretariát pro komunikaci a Svatý stolec |
Odkazy | |
ISSN | 0391-688X, 1563-6259 a 1818-5274 |
Web | Oficiální web |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
L’Osservatore Romano (Římský pozorovatel) je deník Svatého stolce založený v roce 1861. Deník pokrývá především aktivity Svatého stolce a dění v církvi a oznamuje (a popřípadě i zveřejňuje) papežské dokumenty. Není ovšem oficiální publikací církve, kterou je věstník Acta Apostolicae Sedis.
V hlavičce každého vydání jsou pod názvem deníku hesla Unicuique suum (Každému jeho) a Non praevalebunt (Brány pekla nezvítězí).
V italštině vychází jako deník, v dalších sedmi jazycích pak v podobě stručných souhrnů nejdůležitějších článků vydávaných jednou týdně (francouzsky, anglicky, španělsky, portugalsky, německy a malajálamsky) či měsíčně (polsky).[1]
Dne 27. června 2015 zřídil papež František v rámci Římské kurie Dikasterium pro komunikaci, které spravuje i deník L'Osservatore Romano. Redakce sídlí na Via del Pellegrino ve Vatikánu. Současným šéfredaktorem deníku je od roku 2018 Andrea Monda.[2][3]
L'Osservatore della Domenica
[editovat | editovat zdroj]L'Osservatore della Domenica (Nedělní pozorovatel) byla ilustrovaná nedělní příloha k L'Osservatore Romano, založená roku 1934. V letech 1934 – 1951 vycházela pod názvem L'Osservatore Romano della Domenica. V prosinci roku 2007 bylo její vydávání ukončeno.[4]
Donne Chiesa Mondo
[editovat | editovat zdroj]Donne Chiesa Mondo (Svět ženské církve) je barevný měsíčník, věnovaný světu žen, který vychází od května 2012.[3]
L'Osservatore di Strada
[editovat | editovat zdroj]L'Osservatore di Strada (Pozorovatel ulice) je nedělní příloha k L'Osservatore Romano, která vychází od 29. června 2022 vždy první neděli v měsíci. Je věnována lidem na okraji společnosti, autory příspěvků jsou společně s profesionálními novináři bezdomovci, kteří je také následně na Svatopetrském náměstí distribuují.[5]
Šéfredaktoři
[editovat | editovat zdroj]- Nicola Zanchini a Giuseppe Bastia (1861–1866)
- Augusto Baviera (1866–1884)
- Cesare Crispolti (1884–1890)
- Giovan Battista Casoni (1890–1900)
- Giuseppe Angelini (1900–1919)
- Giuseppe Dalla Torre di Sanguinetto (1920–1960)
- Raimondo Manzini (1960–1978)
- Valerio Volpini (1978–1984)
- Mario Agnes (1984–2007)
- Giovanni Maria Vian (2007–2018)
- Andrea Monda (2018–dnes)
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The Newspaper - L'Osservatore Romano. www.osservatoreromano.va [online]. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Pope names Italian journalists to key posts in Vatican communications. National Catholic Reporter [online]. 2018-12-18 [cit. 2022-06-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-20. (anglicky)
- ↑ a b Il Giornale - L'Osservatore Romano. www.osservatoreromano.va [online]. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ L'Osservatore della Domenica - L'Osservatore Romano. www.osservatoreromano.va [online]. [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Nový měsíčník Svatého stolce: Osservatore Romano se vydává na ulici - Vatican News. www.vaticannews.va [online]. 2022-06-24 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu L'Osservatore Romano na Wikimedia Commons
- Stránky deníku
- Vatican News