Leon Bondy

Leon Bondy
Leon Bondy
Narození	26. července 1860 Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	12. listopadu 1923 (ve věku 63 let) nebo 12. října 1923 (ve věku 63 let) Praha Československo Československo
Příčina úmrtí	infarkt
Místo pohřbení	Nový židovský hřbitov na Olšanech
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	podnikatel
Znám jako	podnikatel
Choť	Marie roz. Krulišová
Děti	Vladimír, Karel, Miloš Otta
Rodiče	Bohumil Bondy, Simonetta Bondy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ocelové polotovary pro stavbu nádraží Fr. Josefa, sklad v Bubnech (1905)

Leon Bondy, též Leon Gottlieb Bondy (26. července 1860 Praha – 12. října 1923 Praha) byl český podnikatel, činitel Obchodní a živnostenské komory.

Biografie

Narodil se jako druhorozený syn do pražské židovské rodiny. Jeho otec Bohumil Bondy (*1832) byl majitel železářské firmy a obchodník s železářskými výrobky, matkou byla Simonetta, rozená Wienerová (*1829). Leon vystudoval strojnictví na ČVUT v Praze a hutnictví na Vysoké škole báňské ve štýrském Leobenu. Po ukončení studií v letech 1885–1887 tři roky cestoval po Evropě a Americe.

Rodina a sídla

S manželkou Marií, rozenou Krulišovou, vychovávali tři syny, Vladimíra (*1892), Karla (*1894) a automobilového závodníka Miloše Ottu (*1895). Bydleli v Praze, jednak na Příkopech v klasicistním paláci čp. 853/II U Černé růže, který pro dvougenerační rodinu v letech 1884–1886 dal adaptovat otec Bohumil Bondy, a vybavil jej dodnes dochovanými mřížemi a zábradlím z vlastní továrny a novorenesančními intarziemi a řezbami podle návrhu Josefa Fanty v interiérech prvního patra. Činžovní obytný a kancelářský dvojdům čp. 1933/II a 1934/II Na Poříčí 36–38 postavila firma František Heberle a syn v letech 1893–1894, železnými vraty a mřížemi domy vybavila Bondyho firma Roku 1919 Leon zakoupil ve Slapech zámek, který dal zbořit a na jeho místě si postavil rodinné sídlo. Druhé pražské sídlo měli Bondyovi v Bubenči ve vile Na Zátorce (nyní Romaina Rollanda 392/4, v majetku Ruské federace), kde Leon zemřel náhle, na infarkt. Je pohřben v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově v Praze-Žižkově. Část rodiny počátkem 2. světové války emigrovala, přeživší se v Praze po 2. světové válce dali přejmenovat.

Oznámení o úmrtí Leona Bondyho v dobovém tisku 1923

Veřejný činitel

V roce 1898 spoluzaložil Českou průmyslovou banku, přátelil se pravicovými politiky, například s Karlem Kramářem. Publikoval národohospodářské stati pod pseudonymem V. Železný. Roku 1902 vstoupil do Obchodní a živnostenské komory v Praze, od roku 1903 byl zvolen jejím prozatímním předsedou, v letech 1910–1923 viceprezidentem pražské pobočky Obchodní a živnostenské komory, kde posiloval český element. Od roku 1908 byl členem správní rady Rakouského Lloydu, jehož lodi přepravovaly Bondyho výrobky z Terstu do Bosny. Byl i předsedou československé Vývozní a dovozní komise (1920).

Firma L. G. Bondy a Ferra

Roku 1887 spolu s bratrem Ottou (1876-1927) převzal od otce Bohumila Bondyho (1832-1907) rodinnou železárnu, protože ten se věnoval politice. Železárnu (původně jako válcovna vyrábějící dráty a železné tyče) rozšířili a k ní připojili i mostárnu S. Bondy. Sloučený podnik přejmenovali na Továrnu L. G. Bondyho (po dědečkovi, Lazar Gabriel Bondy), v místech dnešní budovy Elektrických podniků v Holešovicích. Patřila k největším dodavatelům oceli a ocelových konstrukcí v Rakousko-Uhersku a později i v Československu. V letech 1905–1906 tato společnost dodala např. ocelové polotovary a provedla vlastní stavbu příjezdové haly nádraží Fr. Josefa v Praze.

Firma sídlila jednak v areálu Bubenského nábřeží, po jeho úpravě pak v Bubenské ulici čp. 392 v Holešovicích-Bubnech, a dále expandovala do Bosny, kde se ve výrobní pobočce v Zenici firma specializovala na železniční kolejnice a ocelové mostní konstrukce. Vyráběla dále traverzy, strojní díly, pohonné mechanismy, železniční podvozky, taženou tyčovinu a další sortiment. V letech 1900–1918 ji vedl spolu s bratrem, po převratu v roku 1918 ji v roce 1919 přeměnili v akciovou společnost Ferra. Majiteli akcií byly později největší hutní společnosti, jejichž výrobky distribuovala a. s. Ferra do celé Evropy.

Podporovatel a sběratel uměleckých řemesel

Leon zdědil po otci sbírku uměleckořemeslných památek (zejména kovářských prací, železné litiny a zvonů), kterou významně rozšířil také o památky gotického a renesančního sochařství, zbraně, keramiku a zejména sklo. Z této sbírky od roku 1897 pravidelně daroval jednotlivé kusy do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, v němž byl od roku 1903 členem kuratoria. Celou sbírku roku 1923 prozíravě deponoval v muzeu. Pár železářských prací a jeden model daroval také do Národního muzea v Praze. Jádro sbírky zdědili synové a synovec Oskar, majitel cukrovaru ve Zdicích, který přesídlil do Vídně, o jeho osudu za války není nic známo.

Z titulu své funkce předsedy se Leon Bondy roku 1908 organizačně podílel na výstavě k 50. výročí vzniku Obchodní a živnostenské komory, která se s mediálním úspěchem konala v budově Lapidária na Výstavišti v Praha VII a skončila velkým finančním schodkem.

Odkazy

Literatura

• Dana Stehlíková, Kabinety umění a kuriozit, šest století sběratelství uměleckého řemesla, katalog výstavy ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea, Správa Pražského hradu Praha 1995, s. 100–101.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leon Bondy na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leon Bondy
• Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Lev Bondy *1860

Autoritní data	NKC: jk01012612 VIAF: 83671811

Portály: Lidé | Česko | Rakousko