Ljubov Popovová

Ljubov Popovová
Narození	24. dubnajul. / 6. května 1889greg.; Ivanovskoje, Rusko
Úmrtí	25. května 1924 (ve věku 35 let); Moskva
Příčina úmrtí	spála
Místo pohřbení	Vagaňkovský hřbitov
Povolání	výtvarná umělkyně, malířka, grafička, scénografka, designérka, pedagožka
Manžel(ka)	Boris von Eding
Hnutí	suprematismus, kubismus, kubofuturismus, konstruktivismus
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ljubov Sergejevna Popovová (6. května ^greg. / 24. dubna ^jul. 1889, Ivanovskoje – 25. května 1924, Moskva) byla ruská a sovětská malířka, avantgardní umělkyně (suprematismus, kubismus, kubofuturismus,konstruktivismus), grafička, designérka, scénografka a pedagožka.

Život

Narodila se na panství Krasnovidovo ve vesnici Ivanovskoje v rodině bohatého podnikatele. První lekce kreslení jí dal v jedenácti letech výtvarník K. M. Orlov, který byl přítelem její rodiny. V roce 1906 se s rodinou přestěhovala do Moskvy, kde získala středoškolské vzdělání na gymnáziu a v roce 1908 absolvovala soukromé lekce na umělecké škole u Stanislava Žukovského a Konstantina Juona. V roce 1910 odjela do Itálie, kde chodila na soukromé lekce malby. O dva roky později navštívila Paříž, kde studovala malbu u Henriho Le Fauconniera a J. Metzingera. V zahraničí se seznámila s avantgardními uměleckými směry, oslovil ji především futurismus v Itálii a kubismus ve Francii. ^[1]

V Moskvě spolupracovala s Vladimirem Tatlinem, s nímž v letech 1913 až 1916 vytvořila studiovou komunitu v legendárním moskevském studiu Věž. Její díla z tohoto období jsou ve stylu kubofuturismu. Od roku 1914 do roku 1916 byla Popovová jednou z vůdčích osobností avantgardního umění v Moskvě. V březnu 1915 se zúčastnila první futuristické výstavy obrazů v Petrohradě.

Popovová se začala zajímat o suprematismus, stala se členkou skupiny kolem Kazimira Maleviče. V roce 1916 začala malovat zcela abstraktní suprematistické kompozice. Byla členkou umělecké skupiny Kárový spodek (Бубнoвый валeт) a podílela se na dvou jejích výstavách. Návštěva Samarkandu a zkušenost s architekturou a barvami starých budov ji přivedla k architektonické malbě. Po říjnové revoluci se Popovová se zapojila do jejích služeb vytvářením plakátů a knižních designů. Pracovala v oddělení výtvarného umění Lidového komisariátu pro osvětu, vyráběla propagační plakáty ve stylu socialistického realismu. Od roku 1918 působila jako pedagožka na moskevských uměleckých vysokých školách.

V roce 1918 se provdala za kunsthistorika Borise von Edinga, který v následujícím roce zemřel na břišní tyfus.

Návrh scény L.Popovové pro inscenaci *Velký paroháč* (1922)

‎V roce 1921 se stala členem skupiny produktivistů, která byla jednou z větví hnutí konstruktivismu. V září 1921 se zúčastnila výstavy, na které spolu s dalšími členy představila své abstraktní obrazy. Na základě toho ji oslovil Vsevolod Mejerchold, aby vytvořila scény pro divadelní představení v jeho režii. Popovová předvedla revoluční scénografické řešení ve stylu konstruktivismu. V její tvorbě došlo k zásadnímu obratu. Obhajovala začlenění umění do každodenního života. Prohlašovala, že veškerá tvůrčí práce má být pro lidi a vytváření nové společnosti. Odklonila se od malby a začala se věnovat výhradně průmyslovému designu. Pracovala také na knižních ilustracích, navrhovala dekory na porcelánu a textilu. Spolu se svou přítelkyní a uměleckou společnicí ‎‎Varvarou Stěpanovou‎‎, manželkou výtvarníka Alexandra Rodčenka, strávila Popova poslední roky svého života prací v textilní továrně v Moskvě. ‎

Dne 23. května 1924 zemřel na spálu její syn. Ljubov Popovová zemřela o dva dny později na stejnou nemoc ve věku 35 let. Byla pohřbena v Moskvě na Vagaňkovském hřbitově.

V prosinci 1922 byla v Moskvě uspořádána první samostatná výstava obrazů této avantgardní umělkyně. Výstava představila široké spektrum její tvorby: sedmdesát sedm obrazů, stejně jako knihy, plakáty, textilní návrhy a rytiny.

Dílo

Popovová pracovala v široké škále žánrů a disciplín, včetně malby, reliéfu, prací na papíře a návrhů pro divadlo, textil a typografii.

V relativně krátkém časovém období tvorby Ljubov Popovové se promítly vlivy několika moderních uměleckých směrů, které poznala blíže při svých cestách do zahraničí. Po prvním zkoumání impresionismu (Zátiší s košíkem ovoce, 1907) experimentovala s ruskou modifikací dvou rovnocenných vlivů z Francie (kubismus) a Itálie (futurismus). Byla jednou z prvních ženských průkopnic kubofuturismu. Její obrazy byly zaplněny vířícími objekty různých tvarů, roztříštěná scéna zobrazovala předměty z různých úhlů pohledu a zároveň z nich vyzařoval svébytný dynamismus.^[1]^[2] Příkladem jsou Kompozice s postavami (1913),^[1] Pianista (1915), Džbán na stole (1915).

V roce 1916 se připojila k suprematistům. Prostřednictvím syntézy stylů směřovala k úplné abstrakci, která dosáhla nový výraz v sérii obrazů, které nazvala Architektonická malba (1916–7), v níž se promítlo znovuobjevení ruského lidového umění a ikonomalby. Základními prvky byly barva a linie.

Po revoluci v roce 1917 se Popovová přesunula z malby do oblasti užitého umění a designu. Pod vlivem nauk konstruktivismu vytvářela svoje díla včetně divadelních scén a kostýmů, textilních návrhů a oděvů a knižních obálek.

Galerie

Člověk, vzduch a prostor (1912)
Model (1913)
Kubistická městská krajina (cca 1914)
Portrét filozofa (1915)
Architektonická malba (1916)
Architektonická malba (1917)
Kompozice (kvaš na papíře, 1917)
Prostorová a silová konstrukce (1921)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Попова, Любовь Сергеевна na ruské Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 96–97.
↑ LEINZ, Gottlieb. Malířství 20. století. Praha: REBO Productions, 1996. ISBN 80-85815-48-6. S. 110.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ljubov Popovová na Wikimedia Commons

[:1-1] HODGEOVÁ, Susie. Stručný příběh žen v umění. Praha: Grada Publishing, 2021. ISBN 978-80-271-1255-5. S. 96–97.

[2] LEINZ, Gottlieb. Malířství 20. století. Praha: REBO Productions, 1996. ISBN 80-85815-48-6. S. 110.

[1]

[2]