Masožravá rostlina
Masožravé rostliny (někdy se jim říká hmyzožravé rostliny) jsou rostliny, které získávají více či méně živin (ale ne energii) tím, že chytají drobné živočichy – prvoky, roztoče, korýše a zvláště pak hmyz a jeho larvy. Masožravé rostliny obvykle rostou na místech, kde je půda velmi chudá na živiny. Vyskytují se tedy například v kyselých bažinách, v chudých písčitých a kamenitých oblastech, na stolových horách apod. Často se uvádí, že si masožravé rostliny vyvinuly tento neobvyklý způsob výživy kvůli nedostatku dusíku v těchto půdách, ale hlavním limitujícím činitelem jsou spíše některé těžké kovy nutné ke správné funkci enzymů.[1] Masožravá rostlina musí dokázat nalákat a polapit potenciální kořist a využít látky, které z ní získá. Způsobů, jak toho rostliny docilují, je celá řada. Zajímavé je, že se podobné mechanismy v přírodě vyvinuly vícekrát nezávisle na sobě.
Charles Darwin v roce 1875 napsal první velké pojednání o masožravých rostlinách.[2] Na jeho počest po něm byla pojmenována česká společnost pěstitelů masožravých rostlin – Darwiniana.
Masožravé rostliny rostou v nejrůznějších podnebných pásech. V České republice roste řada druhů, nejčastěji v horských oblastech, na Třeboňsku a Dokesku.
Rody, jejichž zástupci patří mezi masožravé rostliny
[editovat | editovat zdroj]- broméliovité
- Catopsis – pouze Catopsis berteroniana
- Brocchinia – pouze Brocchinia reducta
- bublinatkovité
- Byblidaceae
- Dioncophyllaceae
- Eriocaulaceae
- láčkovicovité
- láčkovité
- Martyniaceae
- Ibicella – jediným zástupcem tohoto rodu je Ibicella lutea, která je tzv. nepravá masožravá rostlina
- Proboscidea – zástupci tohoto rodu nepatří mezi masožravé rostliny, pouze Proboscidea louisianica je tzv. nepravou masožravou rostlinou
- Roridulaceae
- rosnatkovité
- špirlicovité
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ BALÁŽ, Vojtech, et al. Smrt jako součást života. Praha: NIDM, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-14. Archivováno 14. 1. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ DARWIN, Charles. Insectivorous plants. Londýn: John Murray, 1875. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALÁŽ, Vojtech et al. Smrt jako součást života: biologická olympiáda 2008–2009, 43. ročník: přípravný text pro kategorie A, B. 1. vyd. Praha: Národní institut dětí a mládeže MŠMT, Ústřední komise Biologické olympiády, 2008. 83 s. ISBN 978-80-86784-64-9.
- JEŽEK, Zdeněk. Masožravé rostliny. 2., nezměněné vyd. Praha: Květ, 2003. 64 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 80-85362-49-X.
- LABAT, Jean-Jacques. Masožravé rostliny: rafinované pasti do vaší domácnosti. Přeložil Václav Větvička. 1. české vyd. Praha: Vašut, 2020. 96 s. ISBN 978-80-7541-147-1.
- PÁSEK, Kamil. Masožravé rostliny: podrobný návod k pěstování. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2013. 112 s., [24] s. obr. příl. Česká zahrada, sv. 107. ISBN 978-80-247-4253-3.
- TUREČEK, Tomáš. Masožravé rostliny ve výuce biologie. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2013. 41 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Kniha Masožravé rostliny ve Wikiknihách- Atlas masožravých rostlin společnosti pěstitelů masožravek
- Pěstování masožravých rostlin
- Popisy a pěstování masožravých rostlin Archivováno 1. 2. 2014 na Wayback Machine.
Obrázky, zvuky či videa k tématu masožravá rostlina na Wikimedia Commons
