Max Perutz

Max Ferdinand Perutz
Max Ferdinand Perutz
Narození	19. května 1914; Vídeň; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	6. února 2002 (ve věku 87 let); Cambridge, Cambridgeshire; Velká Británie
Národnost	Spojené království
Alma mater	Vídeňská univerzita, Peterhouse na Cambridgi
Pracoviště	Cambridgeská univerzita
Obory	molekulární biologie, krystalografie
Ocenění	Nobelova cena za chemii (1962); Copleyho medaile (1979)
Děti	Robin Perutz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Ferdinand Perutz, FRS, OM, CBE (19. května 1914 Vídeň – 6. února 2002 Cambridge) byl britský molekulární biolog narozený v Rakousku, který v roce 1962 spolu s Johnem Kendrewem získal Nobelovu cenu za chemii za „výzkumy v oblasti stanovení struktury globulárních bílkovin“.^[1] V roce 1979 pak získal Copleyho medaili.^[2]

Život

Jeho otec Hugo Perutz (1878–1958) se narodil v Praze a pocházel z bohaté pražské židovské podnikatelské rodiny. V mládí byl poslán na zkušenou do Anglie, potom dostal od rodičů peníze na rozjezd vlastního podnikání. Koupil si podíl ve vídeňské firmě, která provozovala kartounku v České Lípě, a přestěhoval se do Vídně. Tak se v roce 1904 oženil s Adele Goldschmidt (1878–1958), která se narodila ve Vídni a pocházela také z bohaté židovské rodiny podnikající v textilním průmyslu.^[3] Perutz se narodil jako se ve Vídni jako nejstarší ze tří dětí. Přes svůj židovský původ byl v šesti letech pokřtěn jako katolík.^[3] V pozdějším životě se považoval za nevěřícího, ale své věřící kolegy hluboce respektoval.^[4]

Rodiče doufali, že bude právníkem a převezme rodinné podnikání, ve škole ho však zajímala chemie.^[3] Přes námitky rodičů vystudoval chemii na Vídeňské univerzitě, kterou dokončil v roce 1936. Zajímala ho biochemie, tedy mu známa její vysoká úroveň Univerzita v Cambridgi. Požádal tedy svého učitele Hermana Marka, který měl jen do Cambridge na návštěvu, aby se zeptal Fredericka Hopkinse, zda by pro něj nebylo místo v jeho týmu. Ten se ho zeptat zapomněl, ale zeptal se Johna Desmonda Bernala, který hledal studenta pro výzkum v oblasti rentgenové krystalografie. Perutz byl zklamán, když tomto oboru nic moc nevěděl, na naléhání Marka však nabídku přijal.^[5]

V roce 1936 tak odjel na Univerzitu v Cambridgi a věnoval se rentgenové krystalografii v Bernalově laboratoři. Rodina ho ve studiu finančně podporovala. Bernal mu navrhl, aby studoval strukturu bílkovin metodou rentgenové difrakce a mohl se tedy věnovat krystalografii i biochemii. Protože krystaly bílkovin bylo obtížné získat, použil krystaly koňského hemoglobinu a začal psát doktorskou práci o jeho struktuře. Hemoglobinu se pak věnoval většinu svého profesního života. Ph.D. získal v roce 1940 pod vedením Williama Lawrence Bragga.^[5]

Po anšlusu jeho rodiče uprchli z Rakouska do Švýcarska. Přišli tím však o většinu majetku, nemohli už tedy syna finančně podporovat. Díky svým lyžařským schopnostem, zkušenostmi s horolezectvím a znalostem krystalů byl Perutz v létě 1938 přijat do tříčlenného týmu, který měl studovat přeměnu sněhu v led ve švýcarských ledovcích. Výsledkem expedice byl článek, díky kterému byl také považován za odborníka v oblasti glaciologie.^[5]

Bragg považoval jeho výzkum hemoglobinu za perspektivní a přesvědčil ho, aby si požádal o grant u americké Rockefeller Foundation. Perutz grant v lednu 1939 získal a byl tak finančně zajištěn a mohl podporovat i svoje rodiče, kteří se za ním v březnu 1939 do Anglie přestěhovali.^[5]

Po začátku války byl na příkaz Winstona Churchilla spolu s dalšími Němci a Rakušany internován v Kanadě.^[6] Během války pracoval na tajném Projektu Habakkuk, jehož součástí byl projekt ledovcové plošiny uprostřed Atlantiku, která měla být využívána na doplňování paliva letadel. Po válce se ke glaciologii na chvíli vrátil a přišel na důvod, proč ledovce plují na vodě.^[7]^[8]^[9]^[10]^[11]

V roce 1953 vynalezl metodu využívající rentgenové záření, kterou lze určovat molekulární strukturu bílkovin. V roce 1959 objevil molekulární strukturu hemoglobinu. Za to v roce 1962 spolu s Johnem Kendrewem Nobelovu cenu za chemii.

V roce 1942 si vzal Giselu Peiserovou.^[3] Měli spolu dceru Vivien a syna Robina.

Zemřel v roce 2002, jeho popel je uložen v hrobě v Cambridge. Jeho manželka Gisela zemřela roce 2005.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Max Perutz na anglické Wikipedii.

↑ The Nobel Prize in Chemistry 1962. NobelPrize.org [online]. [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. (anglicky)
↑ THOMAS, John Meurig. The Scientific and Humane Legacy of Max Perutz (1914-2002). Angewandte Chemie International Edition. 2002-09-02, roč. 41, čís. 17, s. 3155–3166. Dostupné online [cit. 2023-10-30]. DOI 10.1002/1521-3773(20020902)41:17<3155::AID-ANIE3155>3.0.CO;2-4. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d FERRY, Georgina. Max Perutz and the secret of life. 1. publ. in Great Britain. vyd. London: Chatto & Windus, 2007. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7011-7695-2.
↑ MORITZ, B. M. Max Perutz: Deep Respect for Faith [online]. 2019-02-06 [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d MEDAWAR, Jean; PYKE, David. Hitler's Gift, The True Story of the Scientists Expelled by the Nazi Regime. [s.l.]: Arcade, 2012. ISBN 9781611457094.
↑ FERSHT, Alan R. Max Ferdinand Perutz OM FRS. Nature Structural Biology. 2002-04, roč. 9, čís. 4, s. 245–246. Dostupné online [cit. 2023-10-29]. ISSN 1545-9985. DOI 10.1038/nsb0402-245. (anglicky)
↑ PERUTZ, Max. Enemy Alien. [s.l.]: [s.n.] S. 73–106.
↑ PERUTZ, Max. Science is Not a Quiet Life. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9810227744. S. 601–630.
↑ GRATZER, Walter. Max Perutz (1914–2002). Current Biology. 2002-03-05, s. R152–R154. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-16. DOI 10.1016/S0960-9822(02)00727-3.
↑ RAMASESHAN, S. Max Perutz (1914–2002). Current Science. Indian Academy of Sciences, 2002-03-10, s. 586–590. Dostupné online [cit. 2008-01-12]. DOI 10.1016/S0960-9822(02)00727-3.
↑ COLLINS, Paul. The Floating Island. Cabinet Magazine. 2002, s. R152. Dostupné online [cit. 2008-01-12]. DOI 10.1016/S0960-9822(02)00727-3.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Max Perutz na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Max Perutz
(anglicky) Biografie na Nobelprize.org

[1] The Nobel Prize in Chemistry 1962. NobelPrize.org [online]. [cit. 2023-10-30]. Dostupné online. (anglicky)

[2] THOMAS, John Meurig. The Scientific and Humane Legacy of Max Perutz (1914-2002). Angewandte Chemie International Edition. 2002-09-02, roč. 41, čís. 17, s. 3155–3166. Dostupné online [cit. 2023-10-30]. DOI 10.1002/1521-3773(20020902)41:17<3155::AID-ANIE3155>3.0.CO;2-4. (anglicky)

[:0-3] FERRY, Georgina. Max Perutz and the secret of life. 1. publ. in Great Britain. vyd. London: Chatto & Windus, 2007. 352 s. Dostupné online. ISBN 978-0-7011-7695-2.

[4] MORITZ, B. M. Max Perutz: Deep Respect for Faith [online]. 2019-02-06 [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. (anglicky)

[:1-5] MEDAWAR, Jean; PYKE, David. Hitler's Gift, The True Story of the Scientists Expelled by the Nazi Regime. [s.l.]: Arcade, 2012. ISBN 9781611457094.

[6] FERSHT, Alan R. Max Ferdinand Perutz OM FRS. Nature Structural Biology. 2002-04, roč. 9, čís. 4, s. 245–246. Dostupné online [cit. 2023-10-29]. ISSN 1545-9985. DOI 10.1038/nsb0402-245. (anglicky)

[7] PERUTZ, Max. Enemy Alien. [s.l.]: [s.n.] S. 73–106.

[8] PERUTZ, Max. Science is Not a Quiet Life. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9810227744. S. 601–630.

[9] GRATZER, Walter. Max Perutz (1914–2002). Current Biology. 2002-03-05, s. R152–R154. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-16. DOI 10.1016/S0960-9822(02)00727-3.

[10] RAMASESHAN, S. Max Perutz (1914–2002). Current Science. Indian Academy of Sciences, 2002-03-10, s. 586–590. Dostupné online [cit. 2008-01-12]. DOI 10.1016/S0960-9822(02)00727-3.

[11] COLLINS, Paul. The Floating Island. Cabinet Magazine. 2002, s. R152. Dostupné online [cit. 2008-01-12]. DOI 10.1016/S0960-9822(02)00727-3.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

Nositelé Nobelovy ceny za chemii

1901–1925	Jacobus van 't Hoff (1901) Emil Fischer (1902) Svante Arrhenius (1903) William Ramsay (1904) Adolf von Baeyer (1905) Henri Moissan (1906) Eduard Buchner (1907) Ernest Rutherford (1908) Wilhelm Ostwald (1909) Otto Wallach (1910) Marie Curie (1911) Victor Grignard / Paul Sabatier (1912) Alfred Werner (1913) Theodore Richards (1914) Richard Willstätter (1915) Fritz Haber (1918) Walther Nernst (1920) Frederick Soddy (1921) Francis Aston (1922) Fritz Pregl (1923) Richard Zsigmondy (1925)

1926–1950	Theodor Svedberg (1926) Heinrich Wieland (1927) Adolf Windaus (1928) Arthur Harden / Hans von Euler-Chelpin (1929) Hans Fischer (1930) Carl Bosch / Friedrich Bergius (1931) Irving Langmuir (1932) Harold Urey (1934) Frédéric Joliot-Curie / Irène Joliot-Curieová (1935) Peter Debye (1936) Walter Haworth / Paul Karrer (1937) Richard Kuhn (1938) Adolf Butenandt / Leopold Ružička (1939) George de Hevesy (1943) Otto Hahn (1944) Artturi Virtanen (1945) James Batcheller Sumner / John Northrop / Wendell Meredith Stanley (1946) Robert Robinson (1947) Arne Tiselius (1948) William Giauque (1949) Otto Diels / Kurt Alder (1950)

1951–1975	Edwin McMillan / Glenn Seaborg (1951) Archer Martin / Richard Synge (1952) Hermann Staudinger (1953) Linus Pauling (1954) Vincent du Vigneaud (1955) Cyril Hinshelwood / Nikolaj Semjonov (1956) Alexander Todd (1957) Frederick Sanger (1958) Jaroslav Heyrovský (1959) Willard Libby (1960) Melvin Calvin (1961) Max Perutz / John Kendrew (1962) Karl Ziegler / Giulio Natta (1963) Dorothy Hodgkin (1964) Robert Woodward (1965) Robert S. Mulliken (1966) Manfred Eigen / Ronald Norrish / George Porter (1967) Lars Onsager (1968) Derek Barton / Odd Hassel (1969) Luis Federico Leloir (1970) Gerhard Herzberg (1971) Christian B. Anfinsen / Stanford Moore / William Stein (1972) E. O. Fischer / Geoffrey Wilkinson (1973) Paul Flory (1974) John Cornforth / Vladimir Prelog (1975)

1976–2000	William Lipscomb (1976) Ilja Prigogine (1977) Peter D. Mitchell (1978) Herbert C. Brown / Georg Wittig (1979) Paul Berg / Walter Gilbert / Frederick Sanger (1980) Ken’iči Fukui / Roald Hoffmann (1981) Aaron Klug (1982) Henry Taube (1983) Robert Merrifield (1984) Herbert A. Hauptman / Jerome Karle (1985) Dudley R. Herschbach / Yuan T. Lee / John Polanyi (1986) Donald J. Cram / Jean-Marie Lehn / Charles J. Pedersen (1987) Johann Deisenhofer / Robert Huber / Hartmut Michel (1988) Sidney Altman / Thomas R. Cech (1989) Elias Corey (1990) Richard R. Ernst (1991) Rudolph A. Marcus (1992) Kary Mullis / Michael Smith (1993) George Olah (1994) Paul J. Crutzen / Mario J. Molina / Sherwood Rowland (1995) Robert Curl / Harold Kroto / Richard Smalley (1996) Paul D. Boyer / John E. Walker / Jens Christian Skou (1997) Walter Kohn / John Pople (1998) Ahmed Zewail (1999) Alan J. Heeger / Alan MacDiarmid / Hideki Širakawa (2000)

2001–2025	William Knowles / Rjódži Nojori / K. Barry Sharpless (2001) John B. Fenn / Kóiči Tanaka / Kurt Wüthrich (2002) Peter Agre / Roderick MacKinnon (2003) Aaron Ciechanover / Avram Herško / Irwin Rose (2004) Robert H. Grubbs / Richard Schrock / Yves Chauvin (2005) Roger D. Kornberg (2006) Gerhard Ertl (2007) Osamu Šimomura / Martin Chalfie / Roger Tsien (2008) Venkatraman Ramakrishnan / Thomas A. Steitz / Ada Jonathová (2009) Richard Heck / Akira Suzuki / Eiči Negiši (2010) Daniel Šechtman (2011) Brian Kobilka / Robert Lefkowitz (2012) Martin Karplus / Michael Levitt / Arieh Warshel (2013) Eric Betzig / Stefan Hell / William E. Moerner (2014) Tomas Lindahl / Paul Modrich / Aziz Sancar (2015) Jean-Pierre Sauvage / Fraser Stoddart / Bernard Feringa (2016) Jacques Dubochet / Joachim Frank / Richard Henderson (2017) Frances Arnoldová / Gregory Winter / George P. Smith (2018) John B. Goodenough / Michael Stanley Whittingham / Akira Jošino (2019) Emmanuelle Charpentierová / Jennifer A. Doudnaová (2020) Benjamin List / David MacMillan (2021) Carolyn R. Bertozziová / Morten Meldal / K. Barry Sharpless (2022) Moungi G. Bawendi / Louis E. Brus / Alexej I. Jekimov (2023) David Baker / Demis Hassabis / John M. Jumper (2024)