Muhammad Yunus
| Prof. Muhammad Yunus | |
|---|---|
.jpg) Muhammad Yunus (18. května 2013) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Nagorik Shakti (2007) |
| Narození | 28. června 1940 (84 let) Bathua |
| Děti | Monica Yunus |
| Alma mater | Vanderbiltova univerzita Chittagong College University of Colorado University of Dhaka Chattogram Collegiate School |
| Profese | ekonom, podnikatel, vysokoškolský učitel a bankéř |
| Ocenění | Fulbrightův program (1965) Cena Ramona Magsaysaye (1984) Independence Award in Rural Development (1987) International Pfeffer Peace Award (1994) World Food Prize (1994) … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Webová stránka | www |
| Commons | Muhammad Yunus |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Muhammad Júnus (* 28. června 1940 Čattagrám) je bangladéšský ekonom a bankéř. Proslavil se velmi úspěšným konceptem mikroúvěru (poskytování drobných půjček chudým podnikatelům, kteří jsou málo kredibilní na to, aby získali úvěr od tradiční banky). Jedná se také o zakladatele Grameen Bank. Roku 2006 obdržel spolu s touto bankou Nobelovu cenu za mír. V roce 2011 však z banky musel na příkaz bangladéšské vlády nedobrovolně odejít.[1]
Získal celou řadu mezinárodních ocenění, včetně ITU World Information Society Award, Ramon Magsaysay Award, The World Food Prize a The Sydney Peace Prize. Je autorem autobiografie Bankéř chudým (Banker to the Poor) a zakladatelem organizace Grameen Foundation.
Rodina a dětství
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1940 ve vesnici Bathua v oblasti Čattagrám v Bangladéši. Jeho otec se jmenuje Hazi Dula Mia Shoudagar a matka Sufia Khatun. Rané dětství strávil na vesnici. V roce 1944 se rodina přestěhovala do Čattagrámu, kde měl otec klenotnictví. Studoval na Vanderbilt University, kde se setkal a později i oženil s dcerou ruské imigrantky Verou Forostenko (její rodina imigrovala do New Jersey v USA); Vera studovala na VU ruskou literaturu. Manželství s Verou skončilo několik měsíců po narození jejich dcerky Monicy Yunus. Vera cítila, že Bangladéš není dobré místo pro výchovu dítěte, a proto se vrátila do New Jersey. Yunus se později oženil s Afrozi Yunus (profesorkou fyziky na Jahangirnagar University v Bangladéši), se kterou má dceru Dinu.
Jeho bratři jsou rovněž akademici; bratr Muhammad Ibrahim je profesor fyziky na Dhaka University a také je zakladatel Centra pro masové vzdělávání v oblasti přírodních věd (CMES), které šíří vzdělání zejména k mladým venkovských dívkám. Mladší bratr Muhammad Jahangir je populární televizní zpravodaj.
Vzdělání a počáteční kariéra
[editovat | editovat zdroj]Nejdříve chodil do vesnické školy; poté, co se rodina přestěhovala do Čattagrámu, jej rodiče zapsali do Lamabazarské základní školy. Později studoval na Chittagong Collegiate School; na konci středoškolského studia skládal abiturientskou zkoušku, při níž se umístil 16. z 39 000 studentů ve Východním Pákistánu. Během studia se zapojoval do skautského oddílu, v roce 1952 navštívil západní Pákistán a Indii. V r. 1955 se zúčastnil Světového sjezdu skautů v Kanadě jako zástupce pákistánského území. Na cestě zpět projel celou Evropou a Asií. Na Chittagongské škole se zapojoval i do kulturních aktivit – získal například ocenění za hraní v divadle.
V roce 1957 se zapsal na Katedru ekonomie na Dhaka University; titul B.A. získal v roce 1960 a M.A. v roce 1961. Po ukončení studia pracoval na Úřadě pro hospodářství jako výzkumný asistent profesorů Nurul Islam a Rehman Sobhan. V r. 1961 začal přednášet ekonomii na Chittagong College. V roce 1969 získal titul Ph.D. na Vanderbilt University ve Spojených státech (na doktorské studium získal stipendium z Fullbrightovy nadace). V letech 1969 – 1972 působil jako asistující profesor ekonomie na Middle Tennessee State University. Později odjel zpět do Bangladéše, kde působil na Chittagong University.
Poprvé se začal zajímat o boj s chudobou během období hladomoru v Bangladéši v roce 1974, když zjistil, jak moc mohou chudým lidem pomoci i velmi drobné půjčky. První půjčku v hodnotě 27 USD poskytnul z vlastních prostředků ženám z vesnice Jobra (nedaleko Chittagong University), které se zabývaly výrobou bambusového nábytku. Dříve na nákup bambusu využívaly půjček od lichvářů, jenže jakmile zboží prodaly, musely lichvářům vrátit i obrovský úrok – čistý zisk mnohdy byl jen 0,5 táka (0,02 USD), což bylo pro zaopatření jejich rodin naprosto nedostatečné. Tradiční banky neměly zájem o poskytování drobných a navíc rizikových úvěrů chudým za rozumnější úrokové sazby.
Yunus a boj za liberalizaci
[editovat | editovat zdroj]V roce 1970 pobýval v USA, kde přednášel na Middle Tennessee State University. V roce 1971 probíhal v Bangladéši boj o liberalizaci, jehož stoupence Yunus aktivně podporoval spolu s dalšími Bangladéšany, kteří žili ve Spojených státech.
Založení Grameen Bank
[editovat | editovat zdroj]V roce 1976 založil Grameen Bank (Grameen znamená „venkovská“), která měla poskytovat úvěry chudým Bangladéšanům (celkový objem úvěrů přesáhl 6 miliard USD a čerpalo je asi 7 milionů dlužníků). Aby bylo zajištěno splácení, banka vytvořila systém „vzájemně solidárních skupin dlužníků“. Jde o drobné neformální skupiny, většinu členů tvoří ženy. Tyto skupiny se týdně scházejí za účelem sjednání obchodu se zástupci banky a vzájemně podporují své úsilí v oblasti ekonomické prosperity.
S postupujícím růstem celého systému Grameen Bank vyvinula další typy úvěrů, zejm. na bydlení, rybolov, zavlažovací systémy, rizikovější (spekulativní) kapitál, textilní výrobu a další aktivity.
Úspěch Grameen Bank inspiroval mnoho programů v rozvojovém světě, dokonce i vyspělé země jako jsou Spojené státy. Mikrofinanční model Grameen Bank se uplatnil v dalších 23 zemích. Téměř všechny tyto programy jsou zaměřeny na poskytování úvěrů ženám, u nich je totiž vyšší pravděpodobnost, že úvěr splatí, a že získané prostředky vynaloží pro potřeby celé rodiny; ženy jsou navíc chudobou postiženy častěji než muži.
Nucený odchod z čela banky
[editovat | editovat zdroj]V únoru 2011 bangladéšský kabinet nařídil Yunusovi, aby z vedení banky odstoupil. Údajným důvodem bylo překročení věku 70 let, čímž Yunus o deset let překročil maximální stanovené stáří pro výkon řídící funkce pro člena výkonného orgánu společnosti se státní účastí (v Grameen Bank přitom dosahuje jen 3,5 procenta).[2]
Yunus napadl rozhodnutí u vrchního soudu v Dháce. Tribunál však v březnu téhož roku jeho stížnost zamítl. Yunus se proti verdiktu odvolal k nejvyššímu soudu, ale ani u něj neuspěl. Soud tak potvrdil názor vlády vedené premiérkou Šajch Hasínou Vadžídovou, která již v roce 2010 Grameen Bank i jiné poskytovatele mikroúvěrů kritizovala za vysoké úroky a za to, že z chudých příjemců půjček „sají krev“.[1]
Nobelova cena za mír
[editovat | editovat zdroj]Muhammad Yunus a jeho projekt Grameen Bank získali v roce 2006 Nobelovu cenu za úsilí stimulovat ekonomický a sociální růst.
Další ocenění
[editovat | editovat zdroj]Získal celou řadu mezinárodních cen, mezi něž patří např.:
- 1978 – Cena prezidenta, Bangladéš
- 1984 – Ramon Magsaysay Award, Filipíny
- 1985 – Bangladesh Bank Award, Bangladéš
- 1987 – Shwadhinota Dibosh Puroshkar (Independence Day Award), Bangladéš
- 1989 – Aga Khan Award for Architecture, Švýcarsko
- 1993 – CARE Humanitarian Award
- 1994 – The World Food Prize
- 1995 – The Max Schmidheiny Freedom Prize
- 1996 – UNESCO Simón Bolívar Prize
- 1997 – Získal cenu od Strømme Foundation, Norsko
- 1998 – Prince of Asturias Award
- 1998 – Sydney Peace Prize
- 1998 – Cena Indiry Gándhíové
- 2001 – Jmenován členem Ashoka Global Academy
- 2004 – Získal cenu od magazínu The Economist za sociální a ekonomický přínos
- 2006 – Cena Matky Terezy, založená společnostmi Mother Teresa International a Millennium Award, Committee (MTIMAC), Kalkata, Indie
- 2006 – „Freedom from want“ Award, Roosevelt Study Centre
- 2006 – Získal 8. Seoul Peace Prize
- 2006 – Nobelova cena za mír (společně s projektem Grameen Bank)
- 2008 –
komtur Národního řádu Beninu – 20. února 2008 – udělil prezident Yayi Boni[3][4] - 2009 –
Prezidentská medaile svobody - 2010 –
rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku[5] - 2010 –
Zlatá medaile Kongresu 
člen II. třídy Řádu krále Abd al-Azíze
.svg){kind=small}
a dalších 47 cen (celkem získal 62 ocenění). Kromě toho byl Yunus oceněn 27 čestnými doktoráty a 15 zvláštními cenami. Na webových stránkách Grameen Bank lze všechny úspěchy prof. Yunuse najít. Jeden z propagátorů toho, aby Yunus získal Nobelovu cenu, byl i bývalý prezident USA Bill Clinton, který svou podporu vyjádřil v časopise Rolling Stone a také ve své autobiografii My Life. Při své přednášce na Kalifornské univerzitě v Berkeley v r. 2002 Clinton popsal Yunuse jako „muže, který měl Nobelovu cenu dostat již dávno a stále čekám, kdy mu ji konečně dají“.
Politická aktivita
[editovat | editovat zdroj]
Rozhodl se vstoupit do politiky na konci roku 2006. 11. února 2007 se pokusil vzbudit zájem mezi Banladéšany žijícími jak v zahraničí tak doma, proto napsal otevřený dopis, který byl uveřejněn v bangladéšském deníku Daily Star. V tomto dopise žádal obyvatele, aby sami zhodnotili jeho záměr založit politickou stranu, získat politickou důvěru, přispět k vytvoření kvalitní vlády a vybudovat nový Bangladéš. Domníval se, že současné politické klima spíše ničí potenciál země a je třeba přijít z výraznou změnou. Zřejmě ale nebude možné přivést národ na takovou úroveň, jakou si zaslouží. V dopise na každého občana apeluje, aby mu přehledně sdělil, jaké úkoly by měl jako politik splnit a jak k tomu může občan sám přispět.
18. února 2007 zveřejnil svůj záměr vytvořit novou politickou stranu Občanská síla (Nagorik Shakti). Strana se měla zcela odlišovat od stávajících – být zcela demokratická. Jeho přáním bylo, aby měl do následujících voleb kandidáty na všech 300 křesel v parlamentu. To se mu však nepodařilo, a proto o rok později od tohoto plánu upustil.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Yunus loses battle to stay at Grameen helm (anglicky), Financial Times, 5. 4. 2011
- ↑ Václav Stárek:Rozvojové mikropůjčky ani po čtyřech desetiletích nedospěly Archivováno 5. 3. 2014 na Wayback Machine., E15, 23. 3. 2011
- ↑ 'Order of Benin' for Prof Yunus. The Daily Star [online]. 2008-02-21 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Décret N° 2008-128 du 13 mars 2008. Secrétariat général du Gouvernement du Bénin [online]. [cit. 2024-07-24]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-09]. Dostupné online.
- ↑ Nobel laureate drops party hopes (anglicky), BBC, 4. 5. 2007
Literatura
[editovat | editovat zdroj]JOHANISOVÁ, Naďa. Ekonomičtí disidenti: Kapitoly z historie alternativního ekonomického myšlení. 1.. vyd. Volary : Stehlík, 2014. 124 s. ISBN 978-80-86913-12-4. S. 82–85.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Muhammad Yunus na Wikimedia Commons 
Osoba Muhammad Yunus ve Wikicitátech- Oficiální stránky Grameen Bank
- Bangladéšští ekonomové
- Bangladéšští podnikatelé
- Držitelé čestných doktorátů Boloňské univerzity
- Nositelé Nobelovy ceny za mír
- Nositelé Prezidentské medaile svobody
- Nositelé Zlaté medaile Kongresu
- Rytíři velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku
- Nositelé Národního řádu Beninu
- Nositelé Řádu krále Abd al-Azíze
- Držitelé Ceny kněžny asturské
- Narození v roce 1940
- Narození 28. června
- Narození v Bangladéši
- Držitelé čestných doktorátů Univerzity La Sapienza
- Držitelé čestných doktorátů Florentské univerzity