Perská zahrada

Perské zahrady
Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Írán Írán
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	i, ii, iii, iv, vi
Odkaz	1372 (anglicky)
Oblast	Asie a Pacifik
Zařazení do seznamu
Zařazení	2011 (35. zasedání)

Termín Perská zahrada (persky باغ ایرانی) označuje formální palácové nebo rekreační zahrady starověku, středověku i novověku v Íránu a sousedních oblastech. Tento tradiční styl ovlivnil vzhled zahrad od Andalusie po Indii. Tádž Mahal z období Mughalské říše je jednou z největších perských zahrad světa, ale známá je rovněž obdivovaná zahrada Alameda de la Alhambra u zámeckého komplexu Alhambra. Typické úpravy zahradní architektury v perské zahradě jsou prováděny podle zásad sadovnické tvorby.

Historie

Perské zahrady mohou pocházet počátku období 4000 př. n. l. Zahrada je s typickou osovou linií vytvářenou vodní nádrží nebo tokem a symbolizuje ráj a čtyři zoroastriánské prvky oblohy, země, vody a rostlin, podobně jako je tomu u mnoha úprav zahrad ve starověku. Zdobená keramika z té doby zobrazuje typický plán perské zahrady. Pod vlivem zoroastrismu se voda v umění stala důležitější. Tento trend se projevil v zahradního designu větším důrazem na fontány a nádrže v zahradách. Perská zahrada bývá rozdělena do čtyř sektorů, přičemž voda hrála důležitou roli jak pro zavlažování, tak pro zdobení.

Invaze Mongolů do Persie ve třináctém století vedla k využití dalších ozdobných objektů v zahradě. Mongolská říše zavedla tradici perských zahrad do dalších částí světa, zejména do Indie. Evropská zahradní architektura začala ovlivňovat sadovnickou tvorbu v Persii koncem 18. století, zejména barokní úpravy tehdy běžné ve Francii. Západní vlivy vedly ke změnám ve využívání vody a druhů použitých rostlin.

Světové dědictví UNESCO

Děvět perských zahrad rozesetých po celém Íránu bylo v roce 2011 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO pod společnou položkou pojmenovanou jednoduše Perské zahrady. Jsou příkladem rozmanitosti perských zahradních návrhů, které se vyvinuly a přizpůsobily různým klimatickým podmínkám, při zachování principů, které mají kořeny v dobách Kýra Velkého, 6. století před naším letopočtem. Tyto zahrady, jejichž historie sahá do různých období od 6. století před naším letopočtem, obsahují také budovy, pavilony a zdi, stejně jako důmyslné zavlažovací systémy. Obrys zahrady v Pasargady, postavený kolem 500 př. n. l., je dodnes viditelný.

Zahrada	Město	Souřadnice	Rozloha (ha)
historická zahrada v Pasargady	Pasargady	30°12′ s. š., 53°10′46″ v. d.	249,65
zahrada Eram	Šíráz	29°38′9″ s. š., 52°31′31″ v. d.	12,7
zahrada Chehel Sotun	Isfahán	32°39′27″ s. š., 51°40′20″ v. d.	5,8
zahrada Fin	Bagh-e Shah	33°56′47″ s. š., 51°22′21″ v. d.	7,6
zahrada Abas Abad	Altappeh	36°39′55″ s. š., 53°35′44″ v. d.	420,2
zahrada Shazdeh	Mahan	30°1′26″ s. š., 57°16′56″ v. d.	5,5
zahrada Dolat Abad	Jazd	31°54′12″ s. š., 54°21′7″ v. d.	8,0
zahrada Pahlavanpur	Mehriz	31°33′38″ s. š., 54°26′28″ v. d.	3,5
zahrada Akbariyeh	Bírdžand	32°51′10″ s. š., 59°13′41″ v. d.	3,4

Další zahrady chráněné UNESCEM jsou Tádž Mahal, Humájúnova hrobka, Šalimarovy zahrady, Bagh-e Babur, Generalife a Alhambra.

Galerie

• 
  Eram
• 
  Akbarieh
• 
  Chetel Sotun
• 
  Fin
• 
  Dolat Abad
• 
  Shazdeh

Odkazy

Literatura

• Khonsari, Mehdi; Moghtader, M. Reza; Yavari, Minouch (1998). Perské zahrady - ozvěny ráje.(The Persian Garden: Echoes of Paradise). Mage Publishers. ISBN 0-934211-46-9
• Rochford, Thomas (1999). Isfahan "Sloh perské zahrady"(Isfahan "Persian Garden Design"). Retrieved 3 February, 2005.
• Newton Wilber, D (1979). Perské zahrady a zahradní pavilony (Persian gardens and garden pavilions). Washington.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Perská zahrada na Wikimedia Commons
• Indo-perské umění
• Animovaný film inspirovaný perskou architekturou

Portály: Zahrada a zahradnictví