Přeskočit na obsah

Peter Kováč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o českém historikovi. O slovenském geologovi pojednává článek Peter Kováč (geolog).
PhDr. Peter Kováč
Narození16. února 1955 (69 let)
Bratislava
VzděláníFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníhistorik umění a architektury
OceněníZlatá svatovojtěšská medaile (2019)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Peter Kováč (* 16. února 1955, Bratislava) je český kunsthistorik, umělecký kritik a průvodce. Jako novinář se věnoval současnému československému umění a publikoval odborné články o umění gotiky a renesance. Je autorem pěti knih série Stavitelé katedrál, v nichž zpřístupňuje dějiny umění široké vrstvě čtenářů se zájmem o období středověku. Roku 2019 byl oceněn Zlatou svatovojtěšskou medailí Arcibiskupství pražského.

Studia a zaměstnání

[editovat | editovat zdroj]

V letech 1975-1980 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u prof. Jaroslava Pešiny, Jaromíra Homolky, Petra Wittlicha a Jiřího Kropáčka. Během studia v letech 1977-1978 absolvoval dva semestry na Varšavské univerzitě v semináři pro středověké a renesanční umění u prof.Jana Bialostockého a Piotra Skubiszewského. Roku 1980 ukončil studia na FF UK Praha obhajobou disertační práce Švihovští z Ryžmberka a pozdně gotické sochařství a malířství v jihozápadních Čechách.

Od roku 1980 byl redaktorem kulturní rubriky deníku Rudé právo a v letech 1989-2018 deníku Právo. Jako výtvarný kritik psal převážně o současném československém umění.[1] Přispíval články také do Čtvrtletníku pro současné umění, časopisu Salon, Ateliér, Revue Art.

Roku 1990 založil umělecko-historickou agenturu a později i cestovní agenturu a nakladatelství ARS AURO PRIOR. Od roku 2009 provozuje specializované webové stránky o historii a dějinách umění Stavitelé katedrál, kam přispívá odbornými články.

Jako historik umění se specializuje na středověké a renesanční umění. Roku 2012 se podílel se na dvou výstavních projektech:

  • 2012 Europa Jagellonica, GASK Kutná Hora, Varšava, Postupim[2]
  • 2012 Cesta ke Zlaté bule sicilské, Ostravské muzeum[3]

Europa Jagellonica byla v roce 2012 nejnavštěvovanější výstavou v České republice.[4]

Knižní projekt Stavitelé katedrál představuje evropské umění a architekturu 13. století. Přípravě prvního dílu o katedrále v Chartres se Peter Kováč věnoval soustavně od roku 1991 a roku 2000 dostal jako dosud jediný z českých historiků zvláštní povolení francouzské Správy památek k prohlídce jinak nepřístupných míst katedrály a fotografování stavby ze střechy a ochozů. V červnu 2009 byl přizván do mezinárodního týmu v rámci semináře Seeking the Origins of Chartres, který organizuje uznávaný znalec francouzské rané gotiky John James.[5]

Pět dosud vydaných svazků má dohromady celkem 2730 stran a dva tisíce původních fotografií. Jsou zde poprvé publikovány některé překlady latinských středověkých dokumentů a traktátů v českém jazyce. Na textech spolupracovalo 34 renomovaných odborníků z devíti zemí, mezi nimi např. Jacques Le Goffa (Francie), Petr Kurmann (Švýcarsko), Willibald Sauerländer (Německo), Max Seidel (Itálie). Projekt je unikátní i tím, že všechny knihy Peter Kováč vydal vlastním nákladem. Dne 15. června 2019 mu při slavnosti sv. Víta ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě předal kardinál Dominik Duka Zlatou svatovojtěšskou medaili, jako zvláštní ocenění tohoto výjimečného díla, které vznikalo v průběhu čtvrtstoletí.

Bibliografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Katedrála v Chartres (Francouzské umění rané a vrcholné gotiky), 612 s., Ars Auro Prior, Praha 2007, ISBN 978-80-7281-000-0
  • Kristova trnová koruna. Paříž, Sainte-Chapelle a dvorské umění svatého Ludvíka, 384 s., Ars Auro Prior 2009, ISBN 978-80-904298-0-2
  • Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec, 464 s., Ars Auro Prior, Praha 2010, ISBN 978-80-904298-2-6
  • Zrození génia. Giovanni Pisano a Toskánsko mezi gotikou a renesancí, 544 s., Ars Auro Prior, Praha 2013, ISBN 978-80-904298-3-3
  • Katedrála v Remeši. Chrám pro korunovace francouzských králů, 720 s., Ars Auro Prior, Praha 2018, ISBN 978-80-904298-5-7
  • Jan Bauch, 408 s., Galerie ART Praha 2012, ISBN 978-80-254-3937-1 (s Reou Michalovou)

Články (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • Rekonstrukce pozdně gotického sousoší z Nemilkova, Umění 35, 1987, s. 270-274
  • Rekonstrukce pozdně gotického sousoší z Rabí, Umění 37, 1989, s. 289-300
  • Vilém z Ryžmberka a pozdně gotická archa z Velhartic, Umění 40, 1992, s. 424-431
  • Vídeňské Oplakávání Zvíkovského mistra, Antique, časopis pro sběratelství, starožitnosti a antikvity, č. 2, Praha 1994, s. 12-13
  • Sv. Trojice z Českých Budějovic Mistra Žebráckého Oplakávání, Ars 1996, č. 1-3, s. 142-150
  • Jan Horstoffar z Malesic a oltář z Rabí, in: Gotika v západních Čechách, sborník sympozia, Praha 1998, s. 66-79
  • Brána Fridricha II. v Capui - poznámky k její moderní i středověké interpretaci, in: AUPO. Fac. Philosophica. Philosphica-Aesthetica 23. Historia Artium 4., P. Černý (ed.), Sborník k 80. narozeninám prof. PhDr. Rudolfa Chadraby, CSc., Praha 2002, s. 137-174
  • Poznámky k popisu pařížské Sainte-Chapelle z roku 1378, in: J. Fajt (ed.), Dvorské kaple vrcholného a pozdního středověku a jejich umělecká výzdoba, Praha 2003, s. 162-170
  • Notes to Giovanni Pisano’s Pistoia pulpit, Umění 51, 2003, s. 459-473
  • Zdeněk Lev von Rožmitál, der Goldschmied Honzlis von der Prager Burg, der Annenaltar des Monogrammisten IP und die Franziskaner – Observanten von Horažďovice, in: Jiří Fajt, Susanne Jaeger (eds.), Das Expressive in der Kunst 1500 – 1550, Deutscher Kunstverlag, Berlin, München 2018, s. 352-361[6]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 693, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců a teoretiků, Ostrava 2001, 6. díl, s. 146-147

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]