Regosol
Regosol je referenční třída půd v Taxonomickém klasifikačním systému půd České republiky.[1] Regosoly jsou slabě vyvinuté půdy na sypkých sedimentech (spraše, sprašové hlíny, písky, štěrky). Obsahují pouze běžné horizonty akumulace organických látek. Do referenční třídy regosoly náleží půdní typ regozem.
Název pochází z anglického výrazu regosols. Jsou to půdy tvořící se na sypkých substrátech bez písku. Nemusí mít vytvořeny půdní horizonty. Jsou těžší, rozšířeny celosvětově. Vyskytují se na nich horší pastviny, v horách lesy. Tyto půdy podléhají často na svazích vodní erozi, naopak v nižších polohách jsou na nich nutné závlahy. Celosvětově mají rozlohu asi 260 milionů hektarů.
Regozem RG
[editovat | editovat zdroj]Regozemě vznikají ze sypkých sedimentů (písky) v rovinatých částech reliéfu. Jejich substrát je minerálně chudý a pedogeneze krátká, což zabraňuje výraznějšímu vývoji profilu. Regozemě se vyznačují lehkou zrnitostí, a to i u těžších substrátů v případě narušování vodní erozí. Regozemě mají kyselé pH, jsou extrémně vodopropustné a vysýchavé. Původní vegetací jsou chudé borové lesy. Hlavním půdotvorným procesem je slabá humifikace.
Stratigrafie půdního profilu: A (Ap) – C
Rozlišujeme následující subtypy: modální, oglejená, glejová, karbonátová, vyluhovaná, dystrická, psefitická, arenická, pelická.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ NĚMEČEK, Jan; ROHOŠKOVÁ, Marcela; MACKŮ, Jaromír; VOKOUN, Jiří; VAVŘÍČEK, Dušan; NOVÁK, Pavel. Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2008. 95 s. Dostupné online. S. 44.[nedostupný zdroj]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- NĚMEČEK, Jan; TOMÁŠEK, Milan. Geografie půd ČSR. Praha: Academia, 1983. 98 s.
- NĚMEČEK, Jan; SMOLÍKOVÁ, Libuše; KUTÍLEK, Miroslav. Pedologie a paleopedologie. Praha: Academia, 1990. 546 s. ISBN 80-200-0153-0.
- NĚMEČEK, Jan; ROHOŠKOVÁ, Marcela; MACKŮ, Jaromír; VOKOUN, Jiří; VAVŘÍČEK, Dušan; NOVÁK, Pavel. Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. Praha: Česká zemědělská univerzita, 2008. 95 s. Dostupné online.[nedostupný zdroj]