Riigikogu

Riigikogu je unikamerální parlament Estonska, který má 101 členů, volených na 4 roky.

Kromě legislativní činnosti Riigikogu také jmenuje vysoké státní úředníky včetně předsedy vlády a předsedy Nejvyššího soudu. Riigikogu také volí (buď samostatně, nebo je-li to nutné, spolu se zástupci místní samosprávy v rámci širšího sboru volitelů) prezidenta. Riigikogu schvaluje důležité mezinárodní smlouvy, které se týkají armády či ukládají povinnosti ve změnách právních předpisů. Schvaluje rozpočet předložený vládou a dohlíží na exekutivu. Může vyslovit nedůvěru premiérovi, vládě či jednotlivým ministrům.^[1]

Volby do Riigikogu jsou všeobecné, rovné, přímé a tajné. Aktivní volební právo má každý etnický Estonec od 18 let, pasivní volební právo od 21 let, poslanci jsou voleni na 4 roky podle principu poměrného zastoupení ve dvanácti 6-12 mandátových volebních obvodech.^[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Riigikogu na anglické Wikipedii.

↑ HRDLIČKOVÁ, Blanka. Estonsko: Internetová demokracie. In: Ladislav Cabada, a kol. Nové demokracie střední a východní Evropy : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1388-1. S. 99.
↑ HRDLIČKOVÁ, Blanka. Estonsko: Internetová demokracie. In: Ladislav Cabada, a kol. Nové demokracie střední a východní Evropy : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1388-1. Kapitola Zákonodárná moc, s. 98.

Související články

Politické strany v Estonsku

Literatura

HRDLIČKOVÁ, Blanka. Estonsko: Internetová demokracie. In: Ladislav Cabada, a kol. Nové demokracie střední a východní Evropy : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1388-1. S. 98–101.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Riigikogu na Wikimedia Commons
(estonsky) (anglicky) (rusky) Riigikogu website

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] HRDLIČKOVÁ, Blanka. Estonsko: Internetová demokracie. In: Ladislav Cabada, a kol. Nové demokracie střední a východní Evropy : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1388-1. S. 99.

[2] HRDLIČKOVÁ, Blanka. Estonsko: Internetová demokracie. In: Ladislav Cabada, a kol. Nové demokracie střední a východní Evropy : komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1388-1. Kapitola Zákonodárná moc, s. 98.

[1]

[2]

Zákonodárné sbory v Evropě

Suverénní státy	Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie (d • h) • Bělorusko (d • h) • Bosna a Hercegovina (d • h) • Bulharsko • Česká republika (d • h) • Černá Hora • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie (d • h) • Gruzie • Chorvatsko • Německo (d • h¹) • Irsko (d • h) • Island • Itálie (d • h) • Kazachstán (d • h) • Kypr • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Nizozemsko (d • h) • Norsko • Polsko (d • h) • Portugalsko • Rakousko (d • h) • Rumunsko (d • h) • Rusko (d • h) • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko (d • h¹) • Srbsko • Španělsko (d • h) • Švédsko • Švýcarsko (d • h) • Turecko • Severní Makedonie • Spojené království (d • h) (Severní Irsko, Skotsko, Wales) • Ukrajina • Vatikán

Státy s částečným uznáním	Abcházie • Kosovo • Jižní Osetie • Podněstří • Severní Kypr

Závislá území	Alandy • Faerské ostrovy • Gibraltar • Guernsey • Jersey • Ostrov Man

Nadnárodní organizace	Evropská unie

d – dolní komora, h – horní komora ¹ – neoficiálně