Přeskočit na obsah

Rusko-turecká válka (1735–1739)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rusko-turecká válka z let 1735–1739
Rakousko-turecká válka 1737–1739
Mapa ruského tažení
Mapa ruského tažení

Trvání1735 –1739
MístoBalkán a Východní Evropa
VýsledekNišský a bělehradský mír
Změny územíRakousko postoupilo Osmanské říši Srbské království, Olténii, severní Bosnu a jižní Banát. Osmanská říše postoupila Azov Rusku.
Strany
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium

Habsburská monarchie Habsburská monarchie

Osmanská říše Osmanská říše
Velitelé
Ruské impérium Burkhard Münnich
Ruské impérium Peter Lacy
Habsburská monarchie Ernst Gideon von Laudon
Osmanská říše Mehmed Paša
Osmanská říše Ali Paša
Osmanská říše Jahja Paša
Ztráty
Ruské impérium 100 000+ mrtvých
Habsburská monarchie 20 000 mrtvých či zraněných
Osmanská říše neznámé

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rusko-turecká válka (označovaná též jako rusko-rakousko-turecká válka) v letech 1735–1739 byla pátou ze série válek mezi Ruským impériem a Osmanskou říší.

Byla vyprovokována osmansko-perskou válkou, která trvala od roku 1730 do roku 1735. Tu vedla Osmanská říše s perskou dynastií Afšárovců a v jejím průběhu došlo k nájezdům krymských Tatarů na ruské území. Následná válka mezi Ruskem a Osmanskou říší byla vedena také ve znamení neustálé snahy Ruska o zajištění přístupu k Černému moři.

V roce 1737 se na ruské straně zapojilo do války Rakousko, čímž začala Rakousko-turecká válka 1737–1739. Tento krok však Vídni nepřinesl žádný prospěch, naopak po sérii porážek Rakousko přistoupilo na potupný mír, kterým vrátilo Turkům část území získaných roku 1718, konkrétně zábor v Srbsku včetně Bělehradu (kde byl mír 21. 8. 1739 podepsán) a Malé Valašsko. Rakousko-turecká hranice tak byla stanovena na linii SávaDunajKarpaty.

Carská vojska byla na bojišti podstatně úspěšnější a vstoupila až do Moldávie, ale rakouské odpadnutí a obavy z osmanských spojenců, zejména Švédů, je vedly k uzavření míru v Niši (29. 9. 1739). Válka nakonec přinesla Rusku jen zisk pevnosti Azov a upevnění pozice v Záporoží. Petrohrad se zavázal demilitarizovat pobřeží Azovského moře a nevysílat své lodě do Černého moře.[1]

  1. VOTÁPEK, Vladimír. Kavkazská tragédie - Ruské dobývání Kavkazu 1783-1864. 1. vyd. Praha: Epocha, 2019. 264 s. (Polozapomenuté války, sv.43). ISBN 978-80-7557-169-4. S. 254–255. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference