Svébořice
| Svébořice | |
|---|---|
 Tesaný sklep v bývalé obci | |
| Lokalita | |
| Charakter | osada |
| Obec | Ralsko |
| Okres | Česká Lípa |
| Kraj | Liberecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°39′29″ s. š., 14°49′12″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 17 (2021)[1] |
| Katastrální území | Svébořice (28,40 km²) |
| PSČ | 471 24 |
| Počet domů | 5 (2011)[2] |
  Svébořice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 199117 |
| Kód k. ú. | 799114 |
| Zaniklé obce.cz | 161 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svébořice (německy Schwabitz, Schwabic) jsou zaniklá vesnice a část města Ralsko v okrese Česká Lípa. Nachází se osm kilometrů severně od Kuřívod a šest kilometrů východně od Mimoně, v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Svébořice jsou také katastrální území o rozloze 28,40 km².[3] Původní katastrální území zaniklé vesnice mělo asi poloviční rozlohu.
Původní obec, podle které je nazváno katastrální území, byla vysídlena a zrušena v důsledku vzniku vojenského výcvikového prostoru. Na katastru je též část obory Židlov a Řízená skládka odpadů Svébořice (středisko na zpracování odpadů). Územím protéká Svébořický potok, který zde napájí několik současných a několik víceméně zaniklých rybníků. Prochází tudy silnice z Mimoně, pokračující jako účelová komunikace do Osečné.[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o Svébořicích pochází z roku 1325,[5] kdy vesnici prodal Soběhrd ze Stakor bratrům Václavovi, Janovi a Benešovi z Vartenberka, v té době sídlících na Děvíně. Vartenberkové zůstali vlastníky Svébořic asi sto let. Byli patrony |svébořického kostela.[6]
Z Mimoně vedla do Svébořic poutní cesta lemovaná patnácti výklenkovými kaplemi s vyobrazením růžencových tajemství. Ve středověku se v okolí vesnice dobývala železná ruda.[7]
V roce 1921 byl ve vsi farní úřad. Četnická stanice byla ve Stráži pod Ralskem. Zdravotní obvod, pošta, telegraf byly v Mimoni (7,5 km). Stejně tak železniční stanice (8,25 km).[7]
Vesnice se rozprostírala směrem z východu na západ podél Svébořického potoka. Hlavní dopravní tepnou byla cesta z Mimoně, která procházela celou obcí. Kromě obytných domů a statků zde byly kostel, škola, hostinec a koupaliště v jednom z rybníků.[8]
Katastrálně ke Svébořicím patřil také velký zemědělský dvůr Ostrov (Sperning). Nacházel se asi 1,5 kilometru severovýchodně a choval se v něm skot a koně. Několik desítek metrů od dvora, nad příkrou strání, se nachází vodní betonová nádrž. Jedná se o největší betonovou nádrž v zaniklých obcích Ralska.[8]
Po září 1938 byli vysídleni někteří čeští obyvatelé, stejně jako z ostatních obcí spadajících do tehdejších Sudet, postoupených Německu. Po roce 1945 došlo k odsunu Němců. V roce 1946 se vznikem vojenského výcvikového prostoru Ralsko obec Svébořice zanikla.[7]
V dolní části zaniklé obce se nachází pozůstatky vojenských budov zanechaných zde Sovětskou armádou, která vojenský prostor využívala v letech 1968 až 1991.
Na území vsi se dochovaly dvě stavby v žalostném stavu, malá vodárna v blízkosti rybníka, ve které je pramen vody a stará betonová vodárenská nádrž. V centru bývalé obce byla za dob VVP zřízena střelnice RPG, proto je tato část zcela zdevastovaná. Komunikace zcela splynuly s okolním terénem. Dříve udržované koryto Svébořického potoka bylo desítky let zaneseno. Potok tu následně vytvořil rozsáhlé mokřady a jeho koryto bylo znovu vyhloubeno a narovnáno až v roce 2007 Vojenskými lesy a statky (též byl vyčištěn jeden rybník a byla mu zpevněna hráz). Ve východní části obce se nacházejí výraznější pozůstatky staveb. V těchto místech neprobíhal intenzivní vojenský výcvik. Jsou zde znatelné rozvaliny zdí bývalých statků. Je zde větší množství sklepů, které jsou dobře přístupné.[8]
V červenci 2013 bylo u Svébořic uspořádáno vojenské cvičení a hra, 10. ročník akce Protector, v níž jsou simulovány podmínky našich vojáků v Afghánistánu.[9]
Na podzim 2013 projevila Česká armáda zájem u Svébořic obnovit pěchotní střelnici.[10] Koncem roku 2014 s tímto záměrem počítalo město Ralsko ve svém územním plánu.[11]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]V roce 1921 měla obec Svébořice 141 domů a 615 obyvatel, z toho 32 Čechů a 577 Němců. Dalších šest obyvatel bylo nezjišťované národnosti.
Obyvatelé Svébořic žijí pouze na izolované zemědělské farmě Pavlin Dvůr (též Pavlín Dvůr či Pavlín), která má status ulice (UVP) Svébořic a leží asi 3,5 kilometru západně od bývalých Svébořic.
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 1 365 | 1 232 | 1 082 | 1 039 | 1 067 | 1 006 | 976 | 5 | 0 | 0 | 0 | 0 | 1 | 7 | 17 |
| Počet domů | 233 | 229 | 238 | 240 | 239 | 236 | 242 | 0 | 0 | 0 | 0 | 0 | 3 | 5 | 5 |
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Kostel Nanebevzetí Panny Marie
- V katastrálním území leží přírodní památky Jelení vrchy, Ralsko, Stohánek a Vranovské skály.
- Na vrchu Stohánek se dochovaly nepatrné pozůstatky stejnojmenného hradu. Na vrchu Doubek stál kolem roku 1400 dřevěný hrad neznámého jména.[14]
- Do katastru Svébořice patří i jižní část hradu Ralsko, včetně hlavní hranolové věže.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]Ve vsi se narodil notář a politik Jaroslav von Rilke[15] i jeho bratr Josef, jehož synem byl básník Rainer Maria Rilke.[16]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Svébořice [online]. 2013-05-29 [cit. 2016-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-03.
- ↑ Mapy.cz [online]. Seznam.cz [cit. 2015-09-01]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Svébořice, Schwabitz, s. 244.
- ↑ GABRIEL, František; PANÁČEK, Jaroslav. Hrady okresu Česká Lípa. Praha: Argo, 2000. ISBN 80-7203-295-X. Kapitola Svébořice, s. 23.
- ↑ a b c Svébořice (Schwabitz) – Historie [online]. www.zanikleobce.cz [cit. 2015-09-01]. Dostupné online.
- ↑ a b c Svébořice – Schwabitz [online]. www.zanikleralsko.cz [cit. 2015-09-01]. Dostupné online.
- ↑ Bojují s Talibánem u Mimoně. Českolipský deník [online]. 2013-07-27 [cit. 2015-09-01]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ POLÁK, Michael. Do Ralska se vrátí armáda, chce tu pěchotní střelnici. Českolipský deník [online]. 2013-12-10 [cit. 2015-09-01].
- ↑ Ralsko – územní plán [online]. www.mestoralsko.cz [cit. 2015-09-01]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ PEŠA, Vladimír. České hrady. Praha 3: Argo, 2002. ISBN 80-7203-434-0. Kapitola Svébořice v Ralsku, s. 139.
- ↑ Vlastivědný spolek Českolipska. www.vscl.cz [online]. [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.
- ↑ MAREŠ, Jan; KAREŠ, Ivo. Rainer Maria Rilke. Kohoutí kříž [online]. 2001-01-01 [cit. 2021-04-04]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HONS, Osvald. Zaniklé obce kolem Ralska. Ralsko: Město Ralsko, 2014. 511 s. ISBN 978-80-260-6779-5.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Svébořice na Wikimedia Commons - Katastrální mapa katastru Svébořice na webu ČÚZK
