Přeskočit na obsah

Toješť

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxToješť
alternativní popis obrázku chybí
Toješť Apocynum androsaemifolium
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhořcotvaré (Gentianales)
Čeleďtoješťovité (Apocynaceae)
Rodtoješť (Apocynum)
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Toješť (Apocynum) je rod rostlin z čeledi toješťovité. Jsou to vytrvalé byliny až keře s jednoduchými vstřícnými listy a zvonkovitými až miskovitými květy. Rod zahrnuje asi 8 druhů a je rozšířen v mírném pásu severní polokoule. Většina zástupců roste v Severní Americe. V Evropě je rod zastoupen jediným druhem Apocynum venetum, který se vyskytuje ve východní části jižní Evropy. Toještě jsou zdrojem pevného, jemného textilního vlákna. Jsou to jedovaté rostliny a mají význam v lékařství.

Toješť Apocynum venetum

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Toještě jsou vytrvalé byliny nebo keře ronící při poranění bílý latex. Listy jsou jednoduché, většinou vstřícné, výjimečně střídavé, řapíkaté nebo přisedlé, se zoubkatým okrajem. Květenství jsou vrcholové thyrsy. Kalich je členěný téměř k bázi v 5 pravidelných laloků. Koruna je zvonkovitá nebo miskovitá, s otevřeným a širokým ústím. Laloky koruny se překrývají směrem doprava. Tyčinky jsou přirostlé na bázi korunní trubky. Prašníky jsou připojené k bliznové hlavě. Gyneceum je polospodní, složené ze 2 volných semeníků obsahujících mnoho vajíček. Plodem je souplodí 2 úzkých, mnohasemenných měchýřků. Plody jsou přímé nebo převislé, na průřezu okrouhlé.[1][2]

  • Větévky Apocynum cannabinum
    Větévky Apocynum cannabinum
  • Květy Apocynum androsaemifolium
    Květy Apocynum androsaemifolium
  • Puklé plody Apocynum cannabinum
    Puklé plody Apocynum cannabinum

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rod toješť zahrnuje 7 až 9 druhů.[3][2] Jako jeden z mála rodů čeledi toješťovité je rozšířen výhradně v mírném pásu severní polokoule. Nejvíce druhů se vyskytuje v Severní Americe, kde jsou rozšířeny od Kanady přes většinu území USA po Mexiko.[1] Do Mexika zasahují 2 druhy.[4] V Eurasii rostou 2 druhy. Druh A. venetum je rozšířen v jižní Evropě od Itálie na východ a dále přes Rusko, Indii a Čínu po Japonsko. A. pictum roste v Mongolsku, Kazachstánu a severozápadní Číně.[2] [5]

Obsahové látky a jedovatost

[editovat | editovat zdroj]

Mezi účinné látky toješťů náležejí mj. srdeční glykosidy (kardenolidy). V čerstvých kořenech A. cannabinum je obsaženo asi 0,3 % těchto glykosidů, zejména cymarinu, apokanosidu a cynokanosidu. Z dalších látek je obsažen apocynin, třísloviny aj. [6] V listech A. venetum je obsažen mj. d-katechin a flavonoidy rutin a kvercetin.[7]

Toještě jsou jedovaté rostliny. Otrava se po požití projevuje zejména podrážděním trávicího traktu, nauzeou, zvracením a zrychleným dechem. Jako léčivé rostliny mají být užívány pouze pod dohledem specializovaného lékaře.[8]

  • Strukturní vzorec cymarinu
    Strukturní vzorec cymarinu
  • Strukturní vzorec apocyninu
    Strukturní vzorec apocyninu

Taxonomie

[editovat | editovat zdroj]

Rod Apocynum je společně s blízce příbuzným rodem Cleghornia řazen do subtribu Apocyinae tribu Apocyneae podčeledi Apocynoideae.[9] Některé druhy tohoto rodu byly v minulosti řazeny do rodu Trachomitum.

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Z vnitřní kůry toješťů je získáváno jemné a pevné textilní vlákno. V Asii se k těmto účelům omezeně pěstuje a využívá A. venetum, v Severní Americe A. cannabinum. Vlákna slouží k výrobě oděvů, plachet a také rybářských sítí, neboť jsou odolná vůči hnilobě. V Číně se vlákna A. venetum používají také k výrobě vysoce kvalitního papíru.[10][2]

Latex z A. venetum je v Číně používán jako sedativum a při hypertenzi a edému.[2] [11] Severoamerický druh A. cannabinum tradičně používali Indiáni k léčení chronických srdečních chorob. Tento druh je využíván i v homeopatii[12] a byly z něj získány glykosidy s protinádorovým působením (cymarin, apokanosid). [13] Kořeny A. androsaemum jsou škrobnaté a výživné a po vyvaření hořkých látek sloužily místním domorodcům jako potravina. Rostlina byla používána i jako léčivo.[14]

Toještě jsou občas pěstovány jako sbírkové rostliny v některých českých botanických zahradách.[15]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b WOODSON JR., Robert E. A monograph of the genus Apocynum. Annals of the Missouri Botanical Garden. 1930, čís. 17. 
  2. ↑ a b c d e LI, Bingtao; LEEUWENBERG, Antony J. M.; MIDDLETON, David J. Flora of China: Apocynum [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ The Plant List [online]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-23. (anglicky) 
  4. ↑ WILLIAMS, Justin Kirk. The Mexican genera of the Apocynaceae (sensu A. DC.), with key and additional taxonomic notes. Sida. 1996, čís. 17(1). 
  5. ↑ Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ EMEA. Apocynum cannabinum. Summary report [online]. The Europaean Agency for the Evaluation of Medicinal Products, Apr. 1999 [cit. 2015-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. (anglicky) 
  7. ↑ CAO, Yuhua et al. Determination of Active Ingredients of Apocynum Venetum by Capillary Electrophoresis with Electrochemical Detection. Mikrochimica Acta. 2001, čís. 137, s. 57–62. 
  8. ↑ GARDNER, Zoë; MCGUFFIN, Michael. Botanical Safety Handbook. [s.l.]: AHPA, 2013. (anglicky) 
  9. ↑ ENDRESS, Mary E.; LIEDE-SCHUMANN, Sigrid; MEVE, Ulrich. An updated classification of Apocynaceae. Phytotaxa. 2014, čís. 159(3). Dostupné online. ISSN 1179-3163. 
  10. ↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6. 
  11. ↑ HUANG, Kee Chang. The Pharmacology of Chinese Herbs. Boca Raton, Florida, USA: CRC Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0-8493-1665-0. (anglicky) 
  12. ↑ LOCKIE, Andrew. Encyclopedia of Homeopathy. USA: DK, 2000. Dostupné online. ISBN 0-7566-1871-1. (anglicky) 
  13. ↑ DUKE, James A. et al. Handbook of medicinal herbs. Second edition. [s.l.]: CRC Press, 2002. (anglicky) 
  14. ↑ HUTCHENS. Indian herbalogy of North America. Boston: Shambhala Publications, 1973. ISBN 0-87773-639-1. (anglicky) 
  15. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Toješť&oldid=23751671“