Vladměřice
| Vladměřice | |
|---|---|
.jpg) Pohled z vyhlídky směrem k vesnici Vladměřice | |
| Lokalita | |
| Charakter | malá vesnice |
| Obec | Manětín |
| Okres | Plzeň-sever |
| Kraj | Plzeňský kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°58′27″ s. š., 13°15′39″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 52 (2021)[1] |
| Katastrální území | Vladměřice (3,98 km²) |
| PSČ | 331 01 |
| Počet domů | 30 (2021)[2] |
  Vladměřice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 91511 |
| Kód k. ú. | 691518 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vladměřice (dříve též Ladiměřice, německy Steindorfl) jsou vesnice, část města Manětín v severní části okresu Plzeň-sever v Plzeňském kraji. Leží 2,5 kilometru jihovýchodně od Manětína. Katastrální území Vladměřice zaujímá 397 hektarů.[3]
Historie
[editovat | editovat zdroj].jpg)
Anežka z Potvorova, čerstvě vdova po Kunovi z Potvorova, darovala roku 1204 vsi Vladměřice a Močidlec plaskému cisterciáckému klášteru, aby mniši mohli z výnosů těchto vsí kupovat ryby a postní olej na půst a aby vždy na Zelený čtvrtek pohostili chudé příchozí.
Na začátku dvacátého století se u vesnice těžilo černé uhlí. Důl Václav byl pro velké přítoky nezvladatelné ručními čerpadly uzavřen v roce 1912. Roku 1921 jej koupila Anna Schwarzová a provoz obnovila. Uhlí se dobývalo ze sloje mocné 0,8 až jeden metr v hloubkách do 25 metrů a povozy se odváželo ke dvanáct kilometrů vzdálené železnici.[4]
Přírodní poměry
[editovat | editovat zdroj]Vladměřice sousedí na severovýchodě s Českou Doubravicí, na východě se Štichovicemi a Křečovem, na jihovýchodě s Hodovizem a na severovýchodě s osadou Nový Ovčín a Manětínem.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 149 obyvatel (z toho 71 mužů) československé národnosti, z nichž bylo dvacet evangelíků, 27 lidí bez vyznání a zbytek se hlásil k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 152 obyvatel: 151 Čechoslováků a jednoho člověk nezjišťované národnosti. Ve vsi žilo třicet evangelíků, třicet lidí bez vyznání, jeden člen nezjišťovaných církví a 91 římských katolíků..[6]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 173 | 156 | 169 | 160 | 150 | 149 | 152 | 103 | 103 | 80 | 83 | 67 | 56 | 52 | 52 |
| Počet domů | 23 | 24 | 26 | 27 | 26 | 27 | 35 | 36 | 29 | 26 | 27 | 30 | 27 | 29 | 30 |
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Při sčítání lidu v roce 1869 Vladměřice byly osadou obce Česká Doubravice v okrese Kralovice. V letech 1880–1963 byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Kralovice, ale v roce 1950 v okrese Plasy a později v okrese Plzeň-sever. Od 1. ledna 1964 je částí města Manětín v okrese Plzeň-sever.[9]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Katastrální území Vladměřice [online]. 2013-01-01 [cit. 2015-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-30.
- ↑ DRNEK, Jan. Krajina nad pokladem. Průvodce po historii kamenouhelného dolování na Plzeňsku. Plzeň: Street, 2012. 336 s. ISBN 978-80-904746-0-4. S. 202.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 286.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 164.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 625. Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladměřice na Wikimedia Commons - Vladměřice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
