Zdeněk Hajný

Ing. PhDr. Zdeněk Hajný
Narození	30. ledna 1942; Vsetín; Protektorát Čechy a Morava
Úmrtí	1. března 2014 (ve věku 72 let); Praha; Česko
Národnost	česká
Vzdělání	VŠZ, FF UK
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	malíř a psycholog
Podpis
Webová stránka	www.zdenekhajny.com
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Hajný (30. ledna 1942, Vsetín – 1. března 2014, Praha) byl český malíř, grafik a psycholog. Dlouhodobě se zabýval psychologickou problematikou tvořivosti v umění, zejména psychotronickými a mezilidskými fenomény tvůrčího projevu. V roce 1994 založil Galerii Cesty ke světlu Zdeňka Hajného.

Životopis

Narodil se v učitelské rodině. V letech 1956 až 1959 studoval na střední škole ve Vsetíně a malbu u prof. Břetislava Janovského. Potom nastoupil na Vysokou školu zemědělskou v Brně, dnes Mendelovu univerzitu v Brně. Svá ekonomická studia dovršil v roce 1964. V letech 1964–1967 pracoval jako ekonom a učitel na Berounsku. Ve volném čase maloval a externě vyučoval psychologii. V letech 1968–1970 působil ve funkci odborného pedagoga v Institutu pro vzdělávání pracovníků v zemědělství, stážoval na psychologickém pracovišti v Berlíně. Byl dále autorem a spoluautorem odborných publikací v oboru aplikované psychologie. Zahájil studia psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, která ukončil doktorátem filozofie.

Publikoval a přednášel v oboru aplikované psychologie. Už od poloviny 60. let se věnoval malování jako své zájmové činnosti a od roku 1983 profesně. Jeho dílo našlo své místo i v sakrálních prostorách a bylo použito jako obrazový doprovod řady vědeckých, duchovních, hudebních filmových a jiných pořadů. V roce 2001 byl vyznamenán Cenou Prahy 11 pro významné osobnosti. V roce 2005 mu byla udělena Alliancí S. Dalí International Cena Salvadora Dalího, byl držitelem prestižní ceny La Médaille d´Or Internationale 2009, čestného občanství obce Liptovské Sliače na Slovensku 2011, čestného občanství obce Bešeňová na Slovensku 2012. Stal se držitelem řady domácích i zahraničních ocenění. Kromě tvorby se věnoval i budování experimentálního terapeutického prostoru Galerie Cesty ke světlu Zdeňka Hajného, vzdělávací a charitativní činnosti. ^[1]

Dílo

Svá díla vystavoval na desítkách samostatných i kolektivních výstav v ČR a v zahraničí. Díla Zdeňka Hajného jsou součástí multimediálních pořadů našich i zahraničních umělců, jedním z nich je pořad „Starvoice“ významné japonské pěvkyně a skladatelky Yoshié Ichige, se kterou vystupuje po celém světě. Jeho obrazy jsou součástí řady knih, encyklopedií, učebnic, filmových, televizních zpracování i celé řady programů na DVD a CD.

„	Je umělcem, jehož básnické dispozice nás přenášejí výhradně do světa snů a představ, ovládaných však přírodními zákony pohybu hmot viděnými z perspektiv našeho místa ve vesmíru. Jeho obrazy v nás vyvolávají představy kosmického dění, vířivých pohybů a barevných mlhovin, v ničem neunikajících skutečným vesmírným jevům.	“
— prof. dr. František Dvořák

Výběr děl

Zátiší s fíkusem a jablky, 1956, olej;
Pronikání, 1969, olej;
cyklus Krajiny..., 1972–2004, olej;
Strom života, 1976, 1987, 1996, olej;
Epos o Gilgamešovi, 1971, 1988, olej;
Poznání, 1971, 1983, 1986, olej;
cyklus Poutníci, 1974, 1984–1991, olej;
Žena země, 1977, olej;

Triptych Poselství modré planety – Daidalos, Vita aeterna, 1980, olej;
Z cyklu Na motivy Písní kosmických – Stříbrná alej, Pronikání II., Novodobým Ikarům, Setkání II., Vita aeterna II., 1982, olej;
Geneze, 1983, 1986, olej;
Oblaka ticha, 1984, olej;
cyklus Cesty …, 1985–2004, olej;
Cesta k perle, 1985, 1986, olej s achátem;
cyklus Pocty, 1986–1996, olej;
Strom života, 1986, olej;
cyklus Kódy života, 1986–1991, olej;
cyklus Hledání světla, 1988–1992, olej;
cyklus Cesty ke světlu, 1988–1991, olej;
Proměna, škrábaná litografie, 1988;
Krajina IPSE - C.G. Jungovi, olej, 1990;
Nanebevstoupení, 1992, olej;
cyklus Andělé, 1995–2009, olej;
cyklus Betlémská krajina 1994–2004, olej;
Vzpomínka na Atlantidu, 1996, olej;
Dotek milosti, olej s achátem, 1999;
Krajina nalezení II., olej s celestýny, 2002;
Krajina vykoupení, 2003, olej;
Cestou Andělů, 2004, olej;
Čistý II, 2004, olej;
Řeka života, rytina a malba na mramorové desce, 2007;
Labyrint světa a ráj srdce - pocta J.A.Komenskému, interaktivní kompozice, 2008;
Pradávná znamení v drahém kameni, 2010, olej s chalcedonem.
Strom naděje III, 2010, olej;

Sakrální tvorba

1997 – římskokatolický kostel sv. Václava, instalace obrazu „Nanebevstoupení“, Hustopeče u Brna.
2000 – římskokatolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova a neposkvrněného srdce Panny Marie, freska „Věčné světlo naděje“ jako součást mezinárodního projektu Archa Locus, Vyšný Sliač u Ružomberku na Slovensku.
2000 – římskokatolický kostel Nejsvětější trojice, oltářní malba „Betlémská krajina“ v Bešeňové na Liptovské Mare na Slovensku
2002 – ekumenický kostel sv. Cyrila a Metoděje, oltářní fresku s použitím obrazu Zdeňka Hajného „Betlémská krajina V.“ v realizaci slovenských výtvarníků S. Krivda a D. Muránsky v Malém Krtíši na Slovensku.
2003 – barokní římskokatolický kostel, výchozí návrh fresky na stropní klenbu chrámu a spolupráce při realizaci v Balassagyarmatu v Maďarsku.
2007 – římskokatolický kostel – Kosihy nad Ipľom na Slovensku

Výstavy (výběr)

1971 – Divadelní studio Reduta, Praha
1972 – Televizní klub, Praha
1974, 1977, 1981, 1986 – Galerie Fronta, Praha
1976 – Galerie Sanzio Muniaoni, Florencie
1978,1982 – Galerie Karlovka, Praha
1982 – Čs. kulturní středisko, Budapešť
1983 – Muzeum Aloise Hrdličky, Humpolec
1984 – Zámek Červená Lhota; Dům pánů z Kunštátu, Brno
1985 – Galerie Rakousko-československé společnosti, Vídeň; Hypogalerie, Bayreuth;
1986 – Galerie Krajského střediska památkové péče a ochrany přírody, Č.Budějovice; Galerie Ebelsberg, Linec
1988 – Výstavní síň radnice(Furth im Wald), SRN
1989 – Galerie Chodovská tvrz, Praha; Kongres ISSOL – O vzniku života na zemi a v kosmu, Suchdol u Prahy; Galerie Odeon – Praha
1992 – Kostel sv. Rocha, Praha; Obecní dům – 12.světová transpersonální konference ITA, Praha; Galerie Vltavín, Galerie 33 – Praha
1997 – Státní opera Praha
1998 – Parlament České republiky, Praha; advokátní kancelář Bělina-Kříž, Praha; Výstavní síň radnice(Furth im Wald), Německo
1999 – Výstavní síň radnice (Furth im Wald), Německo; Galerie Nova, Praha
2000 – Palác Questenberg, Praha; Salon 2000, Výstaviště Praha; Galerie U Zlatého slunce, Týn nad Vltavou; Galerie Chagall, Ostrava
2001 – Theater Akzent, Vídeň
2002 – Zámecká galerie Chagall, Karviná; Šternberský palác, Praha
2003 – Zichyho palác, Bratislava; Galerie Portheimka, Praha
2004 – Parlament České republiky, Praha
2005 – Nancy-Université, Francie; Galerie Doxa, Státní hrad a zámek Český Krumlov
2006 – Mramorový sál, Zámek Vsetín; Laterna magika, Praha
2007 – Karolinum galerie, Praha; Městské muzeum a galerie, Lomnice nad Popelkou
2008 – Nationalpark Thayatal, Rakousko
2009 – Zámek Nymphenburg, Mnichov; Galerie Netopýr, Šumava
2010 – Kostel sv. Šimona a Judy, Praha; Muzeum V. Löfflera, Košice
2011 – Zámek Chvaly, Praha;
2012 – Muzeum regionu Valašsko; mramorový sál zámku, Vsetín
2012 – Svatohostýnské muzeum, Svatý Hostýn
2013 – Zámecká galerie, Uherský Ostroh;

^[2]

Zastoupení ve sbírkách

Dílo Zdeňka Hajného je zastoupeno v následujících galerijních sbírkách:

Galerie vlastivědného muzea, Vsetín;
Česká televize, Praha;
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, Praha;
Hypobank, Bayreuth;
Galerie Perrotti, Linec;
Galerie Sanzio Muniaoni, Florencie;
Ministerstvo životního prostředí České republiky, Praha;
Muzeum umění, Rotterdam.

V soukromých sbírkách v ČR, SR, Německu, Finsku, Švédsku, Kanadě, Rakousku, Rusku, USA, Španělsku, Maroku, Holandsku, Belgii, Itálii, Japonsku a Indii.

Odkazy

Reference

↑ MRÁZ, Bohumír. Zdeněk Hajný. České Budějovice: Nakladatelství Nekut, 1992.
↑ MRÁZ, Bohumír. Zdeněk Hajný. Praha: Nakladatelství BBart, 1998.

Bibliografie

MRÁZ, Bohumír. Zdeněk Hajný. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0912-6.
Mráz B., Funk K.: Zdeněk Hajný. Vydavatelství Onyx, Praha 1990
Mráz B.: Monografie Zdeněk Hajný. Nakladatelství Nekut, České Budějovice 1992
Koudelka I.: Zdeněk Hajný. Regulus, Praha 1997
Mráz B., Funk K.: Monografie Zdeněk Hajný. Nakladatelství BBart, Praha 1998
Škoda E.: Monografie Zdeněk Hajný. Nakladatelství BBart, Praha 2004

Literatura

Funk K.: František Drtikol a Zdeněk Hajný – Za mystériem tvorby. Nakladatelství Fontána, Olomouc 2002
Archív autora: Zdeněk Hajný. Vydavatelství Onyx, Praha 2005
Martin P. E., Hajný Z.: O cestách ke světlu. Nakladatelství Bonaventura, Praha 2007
Encyklopedie světového malířství, Academia, Praha 1988
Kdo je kdo – Čechy, Morava, Slezsko, Praha 1991
Kdo je kdo v České republice 94/95. Modrý jezdec, Praha 1994
Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Agentura Kdo je kdo, Praha 1998
Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1999. Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 1999
Kdo je kdo – osobnosti české současnosti. Agentura Kdo je kdo, Praha 2002
Who is…? (v České republice). Vydavatelství Hübners blues Who is Who, Zug, Švýcarsko 2002
Eduard Škoda – Encyklopedie Pražské svatyně. Nakladatelství Libri, Praha 2002
Kdo je kdo – osobnosti české současnosti. Agentura Kdo je kdo, Praha 2005
Nová encyklopedie českého výtvarného umění – dodatky. Academia, Praha 2006
Český Almanach osobností a firem, Hamaro, Praha 2006

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Hajný
Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Hajný na Wikimedia Commons
Zdeněk Hajný v informačním systému abART

[monografie-1] MRÁZ, Bohumír. Zdeněk Hajný. České Budějovice: Nakladatelství Nekut, 1992.

[odkaz-2] MRÁZ, Bohumír. Zdeněk Hajný. Praha: Nakladatelství BBart, 1998.

[1]

[2]