José Ortega y Gasset

José Ortega y Gasset (9. května 1883, Madrid, Španělsko – 18. října 1955, Madrid, Španělsko) byl španělský filosof, sociolog a esejista, jeden z představitelů tzv. Generace 98.

Výroky

Tragický je rozchod jen tenkrát, když dva, kteří se rozešli, si žijí nadále po boku.^[1]
Jeho nadsazené a nadsazované svobody jsou omyl; jeho teorie o společnosti jako o automaticky se samoregulujícím organismu blouznění; v liberalismu však nachází výraz věčný princip evropské politické inspirace monomanií a tudíž zveličováním. --José Ortega y Gasset o liberalismu^[2]
Davový člověk se cítí dokonalým. Má-li se cítit dokonalým člověk vybraný, musí být ješitný; víra v osobní dokonalost s ním není podstatně sloučena, není v něm původní, ale pochází z jeho ješitnosti a i pro něho samotného má umělý, obrazný a problematický ráz. Proto ješita potřebujete ostatní lidi: hledá u nich potvrzení představy, kterou by rád o sobě měl. A tak ani v tomto nenormálním případě, je-li „zaslepen“ ješitností, se člověk vybraný není schopen cítit opravdu úplným. Zato se nestane, aby o vlastní dokonalosti pochyboval nový Adam, průměrný člověk našich dnů. Jeho důvěra v sebe sama je stejná jako Adamova: rajská. Vrozená hermetičnost jeho duše mu znemožňuje to, co je předběžnou podmínkou k odhalení vlastní nedostatečnosti: srovnání s druhými. Porovnat se by znamenalo na okamžik vyjít ze sebe a přenést se do někoho jiného. Jenomže průměrná duše není tohoto cestování – nejvyššího sportu – schopna. Zde se setkáváme s rozdílem, který je od věčnosti mezi hlupákem a člověkem důvtipným. Důvtipný člověk často překvapí sám sebe na hranici hlouposti. Nelituje však námahy, aby hrozící hlouposti unikl. V tomto úsilí spočívá inteligence. Hlupák se naopak sám nepodezírá – má se za duvtipného – odtud i záviděníhodná klidnost, s níž se uvelebuje a hoví si ve vlastní lenosti. Jako hmyz, který nelze dostat z děr, kde žije, není možné hlupáka vylákat ze své hlouposti, ani na chvilku nemůže být vyveden ze své slepoty, aby se přinutil srovnat svůj obvyklý mdlý pohled s jemnějšími způsoby vidění. Omezenec je doživotní a neprodyšný. Proto Anatol France říkal, že hlupák je mnohem větším neštěstím než člověk zlý. Zlý člověk totiž občas odpočívá; hlupáci nikdy.^[3]

Reference

↑ Kalendář VZP 2003
↑ VERNIER, Ettore. Falanga : k problematice třetí cesty. Vyd. 1. Praha : Národní myšlenka, 2008 72 s (Knihovna Národní myšlenky ; s sv. 7) ISBN 978-80-903582-7-0. str. 15
↑ ORTEGA Y GASSET, José. Vzpoura davů. 1. vyd. vyd. Praha : Naše vojsko. 158 s. s. ISBN 80-206-0072-8, 978-80-206-0072-1. Kapitola VIII. Proč se davy do všeho pletou a proč vždy násilně?, s. 68-69.

Externí odkazy

Encyklopedický článek José Ortega y Gasset ve Wikipedii

[1] Kalendář VZP 2003

[2] VERNIER, Ettore. Falanga : k problematice třetí cesty. Vyd. 1. Praha : Národní myšlenka, 2008 72 s (Knihovna Národní myšlenky ; s sv. 7) ISBN 978-80-903582-7-0. str. 15

[3] ORTEGA Y GASSET, José. Vzpoura davů. 1. vyd. vyd. Praha : Naše vojsko. 158 s. s. ISBN 80-206-0072-8, 978-80-206-0072-1. Kapitola VIII. Proč se davy do všeho pletou a proč vždy násilně?, s. 68-69.

[1]

[2]

[3]