Mars

V roce 2854 dojde ke srážce Země a Marsu. Proto nemá po tomto datu smysl editovat Necyklopedii.

Komunikace jsou dobře značeny

Sovětští kosmonauti Gagarin a Titov byli zaskočeni tím, co spatřili po přistání na rudém povrchu čtvrté planety.

Marťan

Podle nejnovějších výzkumů se na Marsu skutečně nachází voda.

Detail povrchu Marsu ve velkém přiblížení (měřítko 1:1) nám jednoznačně demonstruje příhodnost přízviska Rudá planeta.

Mars je čtvrtá planeta Sluneční soustavy. Proslavená je zrzravým prachem, marťany a Jiřím Paroubkem, který by se rád s marťany spojil proti další nebezpečné rase, modroptáčníky. Obíhají jej tři měsíce - Phobos, Homos a Deimos. Byla pojmenována na 2. Vatikánském koncilu po Martě, starověké bohyni války. Mars je středně veliká planeta, menší než Země, ale větší než Merkur.

Utajené sovětské stopy

Od nepaměti byl Mars nazýván „rudá planeta“. Pravděpodobně pro svoji barvu. To nezůstalo bez povšimnutí rudých bolševiků v SSSR. Když nastala éra kosmických letů, skrytým snem všech bolševiků bylo setkat se s rudými bratry na Marsu. Začala se připravovat utajená mise. Sověti chtěli získat od svých rudých přátel prostředky, které by umožnily vítězství komunismu na Zemi. Po úspěšném letu 25. února 1988 (přesně 40 let poté, co Klement Gottwald řečnil na balkóně) kosmická loď Gorby 5 dosáhla oběžné dráhy Marsu. O dva dny později se dva kosmonauti – Jurij Gagarin a German Titov spustili na povrch Marsu na provazových žebřících 6. generace.

První kontakt

Po prvním kontaktu s domorodci odeslali sovětští kosmonauti podrobné informace do Moskvy. Při následujícím oficiálním setkání Marťané zhodnotili jejich znalosti hodnotou 3B. Následně je Marťané klepli paličkou na maso a upekli. K velkému štěstí pro Zemi, oba Rusové od mládí požívali velké dávky nekvalitního alkoholu. Jejich maso bylo hořké a marťani jej klasifikovali jako nepoživatelné. To byl největší čin v dějinách, jaký vykonal sovětský člověk pro lidstvo.

Dovoz / Vývoz

Mars není významným obchodním partnerem Země. Fakticky jediná společnost, která s ním obchoduje, je NASA. Ta dodává pokročilé technologické celky jako laboratoře, solární panely, satelity a vrtulníčky, a na oplátku dováží prach v množství menším než malém, což vystihuje jejich obchodní heslo „Prach musí proudit“ (Dust Must Flow). Celková obchodní bilance je ovšem velmi silně vychýlená, což by ovšem mohly změnit v příštích letech očekávané rozsáhlé investice čínského kapitálu, takže Mars budou naše děti znát jako žlutou planetu.

Ve veganské komunitě tolik populární červená řepa na Marsu ve skutečnosti neroste a čokoládová tyčinka mars se na Marsu ve skutečnosti nevyrábí, jedná se jen o marketingový trik se jménem, které naznačuje nepravdivý fakt (obdobně je tomu u produktů jako dětská šunka nebo cikánské žebírko).

Díky velké chudobě je na planetě jediný používaný operační systém socialistický Linux, který sem přivezla sovětská expedice z roku 1988.

Turistika

I přes relativní blízkost se Mars zatím nestal oblíbeným cílem výletů pozemšťanů a počet turistů je zanedbatelný. Odborníci na cestovní ruch vidí hlavní příčiny v nedostatečně rozvinuté úrovni služeb a v celkově slabé atmosféře, kterou planeta nabízí. Je s podivem, že se nerozvíjí ani filmová turistika, když se na Marsu natáčely hity jako Marťan, Rudá planeta, Rudá Sonja, Rudé horko, Červený Bedrník, Červený trpaslík a Tenká červená linie. Ovšem kosmický program podnikavých vizionářů jako Elon Musk a Richard Branson a jejich společnosti UAC (United Kingdom and American Corporation) by mohl přinést tolik očekávané davy turistů na tuto slibnou planetu.

Nevýhody kolonizace marsu

Prostředí Marsu by se dalo jednoduše charakterizovat, jako chladné nudné až fádní. V podstatě se podobá saharskému prostředí, které jak se ukazuje, také není vhodné pro život. Mars je navíc mnohem studenější s tenčí vrstvou atmosféry. První čínští kolonizátoři Marsu narazili na problém, jak si v takovém to prostředí ohřát čínskou polévku. Nizký atmosférický tlak způsobuje, že se voda dostává do varu již při relativně nízké teplotě a nudle, které se jinak při teplotě 100 stupňů, rychle prohřejí a změknou, tak na Marsu zůstávají nadále tvrdé. V noci, když klesnou teploty pod -141 stupňů, se jako problém ukázalo zásobování dřevem do kamen. Nejbližší les se nachází jednou za dva roky v optimální vzdálenosti 54,6 milionu kilometrů od základny a i přes komplikované logistické problémy se dřevo, díky absenci kyslíku v atmosféře, stalo velice mizerným zdrojem tepla.

Související články

• Mimozemšťané
• Velký pád marťanů na zemský povrch
• Jiří Paroubek
• Agent přisluhovač
• Rudá, nikoli modrá planeta
• Homos
• webová stránka Vesmírných lidí
• Necyklopedie našla život na Marsu

Video

• Marťanské pohlavní orgány