Novinář

Novinář, nebo též presstitut či mediální mrdka je člověk pracující v žurnalistice. Jeho povoláním je sbírání informací a šíření dezinformací. Novináři pracují ve sdělovacích prostředcích, jako je televize, rozhlas či v noviny. Těmto médiím se souhrnně říká mediální žumpa. Většina novinářů si o sobě myslí, že jsou mazaní jak chleba s máslem nebo chytří jako rádio. Část občanů České republiky si o mediálních mrdkách myslí, že se jedná o nositele moudrosti a morálky, a podle toho to taky ve státě vypadá.

Jak se stát novinářem

Pokud se chce stát člověk novinářem, musí vystudovat nějakou školu, kde pokud možno získá titul Bakchalář. Dobrým předpokladem bývá dosažení vyššího vzdělání, např. studium na Právnické fakultě ZČU v Plzni. Po absolvování školy stačí jedno – sehnat si teplé místečko v některém ze sdělovacích prostředků.

Předpokladem pro novinářskou práci je loajalita k zaměstnavateli. Ta se vytváří různými způsoby. K nejefektivnějším a nejoddanějším novinářům patří ti, kteří si pořídili byt na hypotéku, kterou musí splácet (tzv. presstitut s hypotékou). K těmto novinářům bývají zaměstnavatelé velmi vstřícní. Např. jednoho dne otevřete noviny a narazíte na článek o oboru, který znáte. A zjistíte, že vše je trošku jinak, že do vás mastěj nesmysly a chtějí abyste jim věřil. Zda je to z jejich politického přesvědčení, z lenosti nebo z neschopnosti, je vedlejší. Ozvete se, napíšete tam svůj nesouhlas či kritiku, ale nikdo se s vámi nebaví. Mediální mrdka splnila své poslání a vedení redakce stojí za ní.

Někteří novináři nejsou oblíbeni kvůli svému zanedbanému zevnějšku

Poslání novináře

Správný novinář se dívá na věci úhlem pohledu Evropské unie

Důležitým posláním novináře je vytváření virtuální reality. Tomu se říká propaganda. Není důležité, co se stalo, ale jak se to podá, či zda se to úplně zatají a lidem se nic neřekne. Někdy se však stane, že určitá událost, která byla zatajena či zkreslena, se prostřednictvím blogů, e-mailů či facebooku neututlá nebo je uvedena na pravou míru. V tomto případě zasedá redakční rada, která rozhodne, zda se sdělovací prostředek uvede do stavu mrtvého brouka, či zda vytvoří nějakou věrohodnou konspirační teorii, která se bude tvářit, jako fakt.

Pokud se v určitý den nestane nic zajímavého, o čem se smí psát, musí se napsat článek o něčem, o čem se psát může. Novinář má na výběr – buď se podívá z okna nebo do Wikipedie a napíše odborný článek o něčem, o čem nemá ani ponětí. Tyto články jsou mezi čtenáři oblíbené, protože se u toho aspoň zasmějí. Druhou možností je, že mediální mrdka uveřejní naprostou pitomost, která je však v souladu s názorem redakce. Pokud si není zcela jist, používá v článku výrazy, jako je např. „prý,“ „možná,“ „asi,“ „zřejmě“ apod.

Novinářské ceny

Oceněním práce novinářů jsou novinářské ceny. Vyšším oceněním novinářů jsou prestižní novinářské ceny. Novinářské ceny udělují žurnalistickým trubkám jiné žurnalistické trubky, které hlásají pravdu dle úhlu pohledu Evropské unie. V dalším období dostanou cenu dle systému „já na bráchu, brácha na mě“ jiní presstituti, během několika let se tak všichni vystřídají. Prestižní novinářské ceny zpravidla zaštiťuje nějaká pravdoláskařská neziskovka, která tomu dá větší glanc věrohodnosti. Novinářské ceny, mají přibližně význam, asi jako svého času Svatováclavská orlice. Ta také sem tam postihla i nevinného.

Citáty

„Noviny poskytují lidem dost materiálu k přemýšlení - tisknou přece křížovky.“

- Gabriel Laub

„Jen v novinách dokážou takový zázrak - udělat článek úplně suchý, přestože je v něm samá voda.“

- Gabriel Laub

„Chovej se ke každé ženě roztomile a přívětivě, i když už není mladá a krásná. Mohla by to být třeba žurnalistka.“

- Neznámá novinářka

„Jak je možné, že tady vzniká něco, co jsme my nespustili, nezařídili, neodpovídá to našim kánonům, které neustále strkáme do médií horem dolem. A jak je možné, že si lidé myslí něco jiného, jak je možné, že nám nevěří, jak je možné, že se dokážou sami zorganizovat takto spontánně, aniž bychom je na to náměstí svolávali my velcí novináři nebo my velcí konzervativní nebo jiní většinoví politikové?“

- Tomáš Jedno, neangažovaný novinář

Novinář zahraniční nebo domácí, jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou

Úspěšný žurnalista

Výroky Miloše Zemana k novinářům

• Novináři jsou pitomci, hnůj a fekálie.
• Novináře dělím do dvou skupin. Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládám za novinářské prostitutky a hluboce jimi pohrdám. A pak je druhý typ novinářů. A to nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu. A tito hlupáci spolu s novinářskými kurvičkami vytvářejí mediální prostředí v této zemi."
• Zjistil jsem, že největší počet pitomců na čtvereční metr je mezi novináři.
• Za celý svůj život jsem se nesetkal s blbějším a závistivějším stvořením, než je český novinář.

Desatero korporátního presstituta

• V jednoho satanáše Putina věřiti budeš.
• Nevezmeš korporátní pravdu zadarmo.
• Pomni, abys vlastní bankovní konto světil.
• Cti korporátního chlebodárce, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
• Mediálně zabiješ.
• Mediálně sesmilníš.
• Pokradeš pro jedno procento vyvolených.
• Aspoň jednou denně promluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému, jinak nevyděláš.
• Nepožádáš sekretářky svého šéfa, protože tato není ve tvém vlastnictví.
• Aniž požádáš statku jeho, neb je minimálně o jedno patro moci výše.

Ani se nedívej

• Sdělovací prostředky
• Televize
• Česká televize
• ČT24
• Propaganda
• Média