Zličín

Zličín
znak vlajka
základní data
status:	součást Práglu, pozapomenutá okrajová gubernie mající status chanátu
kraj:	Praha
okres:	Praha
historická země:	Cajzlistán; kulturně se pohybuje mezi Mongolskem (viz výše) a Indií (viz níže).
katastrální výměra:	kam až mongolské hordy dosáhnou km²
obyvatel:	390 560
zeměpisná šířka:	50°3'46.884"N
zeměpisná délka:	14°17'10.261"E
nadmořská výška:	kolem 350 m n. m., jeden z nejvyšších bodů Prahy (místy tedy až 1602 m n. m.) m
PSČ:	není zavedeno
adresa úřadu:	Rada stařešinů městské části Zličínský charnát (RSMČZCh), Čublajchánova 150, Praha-Zličín
starosta:	Achmet Muchammedov

Zličínský charnát nebo také Zličín (kratší název byl zaveden byrokratickými krysami, které hlodají kolem Pražského magistrátu, ale místní ho neberou na vědomí) je název pro poslední původem mongolský státní útvar v Evropě.

Založení

Kolem založení Zličínského charnátu panuje hodně mýtů, ale nejpravděpodobnější je tato verze: Chán Tumljarn (praprasynovec Čingischána) se hecoval s bráchou Umljarnem, čí hordy jsou zdatnější, co se týče vytrvalostních závodů. A tak se obě skupinky vydaly na západ. Umljarn se svými hordami dlouho vedl, ale po setkání s Chuckem Norrisem byli v ukrajinských bažinách rozmetáni na kousky. Brácha Tumlajrn o tomhle nevěděl a dojel až do české kotliny, kde rozmetal (toto slovo se už 2x objevilo v textu) nejstarší státní útvar na českém území (Vysočina) a dojel až k Práglu. Zde se zhnusil Vltavou (v té době zde plavalo hodně mrtvých krys z magistrátu) a rozhodl se utvoři vlastní město, které pojmenoval Zličín (nikdo doteď neví, co to sak*a znamená). Jeho cíle zněly jasně: Být skvostnější a lepší, než Praha a výsledky jeho činů jsou doteď jasně patrné. (viz. část: Doprava)

Další teorie zase hovoří o tom, že charnát založil polobůh Pavel Bém, ale ten se k takovému zapadákovu nechce vyjadřovat a tak je podporována první teorie.

Města

Ve Zličínském charnátu panuje velká rivalita mezi Zličínem (hlavní město) a Sobínem (takové Brno). Sobín bude vždy chtít mít stejně dobré fotbalové mužstvo, jako je v Zličíně, ale z důvodu toho, že v Sobíně městě žije 9 stálých obyvatel, se plány mohou rozplynout. Přesto si Zličíňané nemohou svého fotbalového klubu vynachválit. Dodnes vzpomínají na památný zápas s Turkmenistánem, kdy místní hvězda Papo Hlapuša vstřelil 2 goly a místní celek vyhrál 2:1 (nejvyšší výhra v historii místního fotbalu). Davy byly tak rozjařené z nečekaného vítězství v semifinále turnaje postmongolských republik, že slavili dlouho do noci (Papo Hlapuša se v ten večer upil k smrti a i díky tomu prohráli ve finále s Kyrgystánem 1:6).

Doprava

Aby se zlepšily již příliš nevlídné vztahy mezi Zličínem a Sobínem, byla na začátku století plánována výstavba rychloželeznice mezi oběma městy, která by zrychlila dopravu na 2 kilometrovém úseku o 1 minutu. Výstavba měla ale trvat 20 let, tudíž z plánů sešlo. Charnátem alespoň projíždí Pražský okruh, ale díky skvělému označení odboček (které osobně vytvářel polobůh Pavel Bém) nikdo o Zličínském charnátu popravdě neví. Další plány na vyasfaltování komunikací v charnátu byly svrženy ze stolu a označeny jako nereálné a i proto místní MHD nabírá i několikadenní zpoždění. Oblíbeným dopravním prostředkem je tak i nadále místní kříženec mezi úchylem a prasetem, takzvaný koňomrd.

Metro a spojení do Sobína

Aby něčím také Zličín trumfnul Sobíňáky, někdy v nevýznamném roce 1994 protáhli pražskou tubu až na Zličín. I když stanici se stejnojmenným názvem Zličín vybudovali daleko, daleko od starého centra Zličína (myšleno daleko od polí a starousedlických stavení, dnes minulost), jsou na něj místní obyvatelé velice hrdí. Po několika letech se kolem stanice postavilo několik obchodních a nákupních center, a tak se stalo konečně metro na Zličín slavným.

Pro zlost Sobínu, aby měli co Zličínu závidět, byla zavedena autobusová linka 257 (není to metrolinka), ve trase pouze mezi Zličínem a Sobínem, která by měla podle rozpisu společnosti Ropid jezdit dokonce jednou za dvě hodiny, ve špičce dokonce každou hodinu. Přestože podle jízdních řádů by měla trvat jedna jízda přibližně 5 minut, prvních 10 minut se autobus zdrží jen při startování, a dalších 20 při výjezdu ze zličínského autobusového terminálu, který se nachází hned u metra. Proto někdy tyto autobusy nabírají zpoždění až několika dnů.

Linka 257 není však jediná, kterou dá dostat na Sobín. Do Sobína se také můžete dostat příměstskou linkou 306, která patří ČSAD Kladno, a podle toho také vypadá úroveň autobusů. Snaží se směřovat do Hostivic, kam však nikdy nedorazí kvůli nefunkčnímu strojku na tisk jízdenek. Navíc chytří Hostivičáci, a ostatní návštěvníci Hostivice se neserou na Zličín přes Sobín, to jim ta to nestojí, nýbrž jedou linkou 336 na Zličín přes moderní hyperpražskou Zličínskou radiálu. Jezdí dokonce někdy i šestkrát za den, a její zpoždění nepřesahují deseti hodin, což stojí za zdůraznění.

Úspěchem je, že někdy v roce 2007 byl Sobín propojen s pražskou čtvrtí s názvem Řepy, avšak pouze nočním spojem, který jezdí přibližně dvakrát do měsíce, nejčastěji mezi půlnocí a druhou ráno. Další bod pro Sobín.

Toto je asi vše, jak se dostat do Sobína. Jelikož v Sobíně nevedou koleje, není tu tudíž ani zaveden žabotlam. Můžete také zkusit jízdu na kole, rozhodně předjedete bus linky č. 257, nebo 306, případně i 607, jestli na ně ovšem narazíte.

Za zmínku také stojí fakt, že ze zličínského autobusového terminálu od metra startují autobusy Student Agency směrem do Plzně.

Obyvatelstvo

Obyvatelé Zličína na procházce...

Obyvatelé Zličínského charnátu se považují za zamlklé a ne příliš kulturně vyspělé. Jsou známi hlavně svými pravidelnými nájezdy do místních nákupních center (zahraniční investoři) a také posíláním svých dětí do škol v Řepích (expanze nových území). Obecně totiž populace ve Zličínském charnátu pomalu vymírá (v Zličíně není dost skály na zpracování rudy na výrobu mečů, a proto se jejich nájezdy komplikují, takže musí hledat obživu v dosud neznámém prostředí, jako je prostituce, kde je o ně malý zájem). Obyvatelé Sobína (ač patří do Zličínského charnátu) jsou jedni z nejnadanějších obyvatel, ale protože dokonalost není častá je jich zatím málo. Jsou tu různé talentované rodiny (Kalfusovi, Kořalíkovi, Svobodovi..) a hlavně budoucí výrobce nejlepší a nejlepvnější tepelné energie Jindra Svoboda! Oproti tomu obyvatelé Zličína jsou známí také díky tomu, že nosí zvláštní oblečení, které vzbuzuje minimálně pozornost (obrázek), a lze je tak poznat po celém zbytku Prahy.