Pan Čao

	Pan Čao
	čínska poetka, historička a konfuciánka
Narodenie	okolo 48
Úmrtie	okolo 112
Známa vďaka	Nü ťie, dokončenie Chan šu
Rodičia	Pan Piao (otec)
Súrodenci	Pan Ku, Pan Čchao (bratia)
Manžel	Cchao Šou
Deti	Cchao Čcheng
Odkazy
Commons	Pan Čao
	Biografický portál

Pan Čao (iné mená: Pan Ťi, Pan Chuej Pan, čín. 班昭, pchin-jin: Bān Zhāo, čín. 班姬, pchin-jin: Bān Jī, čín. 班惠班, pchin-jin: Bān Huì Bān; * okolo 48 – † okolo 112) bola poetka, prvá čínska historička a uznávaná konfuciánka počas obdobia vlády dynastie východný Chan.^[1]

Narodila sa okolo roku 48. Jej otec bol historik Pan Piao a bratia (starší asi o 13 rokov) historik Pan Ku a politik Pan Čchao. V rámci svojej rodiny jej bolo umožnené široké vzdelanie.^[1]^[2] Asi okolo roku 70 sa vydala za Cchao Šoua, s ktorým mala jedného syna Cchao Čchenga. Manžel zomrel skoro, pravdepodobne v 80. rokoch 1. storočia. Pan Čao zostala verná jeho pamiatke ako vdova. V roku 92 po smrti Pan Kua s pomocou matematika Ma Süa začala pracovať a okolo roku 110 dokončila historické dielo svojho otca a brata Chan šu (Dejiny dynastie Chan^[3]).

Okrem literárnej činnosti bola niekoľkokrát povolaná ku dvoru cisára Che, kde bola tútorkou cisárovnej Teng a viedla konkubíny.^[2] V roku 101 napísala memorandum na obranu svojho brata Pan Čchaa, ktoré „do tej miery dojalo cisára Čanga, že povolil bratovi návrat z vyhnanstva v západných končinách ríše.“^[4]

Do dejín konfucianizmu sa dostala ako autorka diela Nü ťie^[5], ktoré sa snažilo „definovať úlohu žien v domácom prostredí, pričom objasňovalo tri poslušnosti a štyri cnosti žien (san-cchung s’-te) v rodinnom živote.“ Šlo o prvé dielo o etike žien v dejinách Číny, počas dynastie Ming sa stalo súčasťou Nü s’ šu (Štyri knihy pre ženy).^[1]

Robert van Gulik o nej napísal: „Pani Pan by si zaslúžila označenie ‚prvá čínska feministka‘, keby však nebola napísala Nü-ťie (Ponaučenie ženám), jednu z najbigotnejších kníh v čínskej literatúre. Bola hlboko oddaná konfuciánskemu učeniu a hoci sa zastávala vzdelávania žien, trvala na tom, že má byť zamerané výhradne na učenie ženy jej podradenosti mužovi a všepovaniu absolútnej podriadenosti manželovi. Konfuciáni všetkých časov vyzdvihovali jej Ponaučenie ženám ako žiarivý príklad ženskosti. Inšpirovala neskoršie autorky k napísaniu podobných diel. Tie potom boli spoločne s Nü ťie nesmierne populárne medzi čínskymi, kórejskými a japonskými ortodoxnými učencami neskorších období, najmä za dynastie Čching.“^[6]^:104

Referencie

↑ ^a ^b ^c PAN ČAO. In: LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti : dějiny, pojmy, osobnosti. Vyd. 1. Praha : Academia, 2013. 464 s. (Orient; zv. 17.) ISBN 978-80-200-2190-8. S. 262 – 263.
↑ ^a ^b Ban Zhao. In: DE CRESPIGNY, Rafe. A Biographical Dictionary of Later Han to the Three Kingdoms (23 – 220 A.D.). Leiden; Boston : Brill, 2007. 1310 s. ISBN 978-90-04-15605-0. S. 8 – 10.
↑ CHAN ŠU. In: LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti : dějiny, pojmy, osobnosti. Vyd. 1. Praha : Academia, 2013. 464 s. (Orient; zv. 17.) ISBN 978-80-200-2190-8. S. 125.
↑ SŁUPSKI, Zbigniew; LOMOVÁ, Olga. Úvod do dějin čínského písemnictví a krásné literatury. 1. vyd. Diel II. – Dynastie Qin a Han. Praha : Karolinum, 2009. 190 s. ISBN 978-80-246-1727-5. S. 102.
↑ NÜ TIE. In: LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti : dějiny, pojmy, osobnosti. Vyd. 1. Praha : Academia, 2013. 464 s. (Orient; zv. 17.) ISBN 978-80-200-2190-8. S. 253.
↑ GULIK, Robert Hans van. Sexuální život ve staré Číně : úvodní přehled čínské sexuality a společnosti zhruba od roku 1500 př. n. l. do roku 1644 n. l. Preklad Jan Beran, Karolina Beranová. Vyd. 1. Praha : Academia, 2009. 383 s. (Orient; zv. 2.) ISBN 978-80-200-1649-2. S. 104 – 109.

Ďalšia literatúra

HOOBLER, Thomas; HOOBLER, Dorothy. Konfucianismus. Preklad Petra Jeřábková. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 129 s. (Světová náboženství.) ISBN 80-7106-190-5. S. 82 – 84, 94.

Iné projekty

Commons ponúka multimediálne súbory na tému Pan Čao

Tento článok týkajúci sa literatúry je zatiaľ „výhonok“. Pomôž Wikipédii tým, že ho doplníš a rozšíriš.

[K_1-1] PAN ČAO. In: LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti : dějiny, pojmy, osobnosti. Vyd. 1. Praha : Academia, 2013. 464 s. (Orient; zv. 17.) ISBN 978-80-200-2190-8. S. 262 – 263.

[BD-2] Ban Zhao. In: DE CRESPIGNY, Rafe. A Biographical Dictionary of Later Han to the Three Kingdoms (23 – 220 A.D.). Leiden; Boston : Brill, 2007. 1310 s. ISBN 978-90-04-15605-0. S. 8 – 10.

[K_3-3] CHAN ŠU. In: LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti : dějiny, pojmy, osobnosti. Vyd. 1. Praha : Academia, 2013. 464 s. (Orient; zv. 17.) ISBN 978-80-200-2190-8. S. 125.

[S-L-4] SŁUPSKI, Zbigniew; LOMOVÁ, Olga. Úvod do dějin čínského písemnictví a krásné literatury. 1. vyd. Diel II. – Dynastie Qin a Han. Praha : Karolinum, 2009. 190 s. ISBN 978-80-246-1727-5. S. 102.

[K_2-5] NÜ TIE. In: LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti : dějiny, pojmy, osobnosti. Vyd. 1. Praha : Academia, 2013. 464 s. (Orient; zv. 17.) ISBN 978-80-200-2190-8. S. 253.

[vG-6] GULIK, Robert Hans van. Sexuální život ve staré Číně : úvodní přehled čínské sexuality a společnosti zhruba od roku 1500 př. n. l. do roku 1644 n. l. Preklad Jan Beran, Karolina Beranová. Vyd. 1. Praha : Academia, 2009. 383 s. (Orient; zv. 2.) ISBN 978-80-200-1649-2. S. 104 – 109.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]