městské opevnění

Prvním opevněným objektem na území dnešního města bylo příkopem a palisádou opevněné hradiště z doby bronzové, jehož jádro by se dalo vymezit prostorem kostela sv. Jiljí. Pozdější slovanské sídlo z 9. stol. vtisklo tvář nově vznikajícímu městu - dodnes je při pohledu na mapu patrné směřování hlavních komunikací. Prodloužíme-li si pomyslný směr cest vedoucích od městských bran, sejdou se nám v prostoru bývalého hradiště – tam, kam ústil dřevěný most přes Labe. Dokonce i po vzniku města byl areál hradiště (tvořící jihovýchodní roh opěvněné plochy města) nějaký čas oddělen od města příkopem. Nymburk je navíc ve starých pramenech nejprve veden jako „Nuenburch“, tedy nový hrad. Jeho existence je však poněkud nejasná, pravděpodobně stával právě u mostu přes Labe, v místech dnešní budovy soudu. Královské město Nymburk bylo založeno kolem roku 1275 českým králem Přemyslem Otakarem II, fortifikace však rostla zejména až v rozmezí let 1288 – 1305. Za dokončenou ji můžeme považovat v 30. letech 14. stol. Pro výstavbu vnitřního pásu opevnění bylo využito materiálu pro Nymburk typického – pálené cihly. To je dáno polohou města, kde býval kvalitního stavebního kamene nedostatek. Prostor mezi cihelnými líci byl vyplněn směsí opuky a vápené malty. Hradební zeď v délce 1600m obepínala město ze tří stran – od jihu bylo (v prostoru mezi Fortnou a klášterem dominikánů) chráněno tokem Labe. Až r. 1335 Jan Lucemburský přikázal opevnit zdí i tento úsek. V tomto období dochází přeložení mostu přes řeku o něco západněji. Nová Labská brána (ležící ve výhodnější poloze vůči hlavnímu náměstí) tak z jihu doplňuje čtveřici starších městských bran – Svatojiřskou v západní části fortifikace, Velelibskou (Boleslavskou) na severozápadě, Bobnickou na severovýchodě a také tzv. Fortnu na jihu (při ústí původního mostu). Opomenout nesmíme ani Zálabskou bránu chránící vstup na nový most na protějším břehu řeky.…  číst dále