interiér západního paláce s pohledem k východu na nádvoří
© Jan P. Štěpánek 03/2008
Skromné pozůstatky zříceniny kdysi mohutného hradu na výrazném kopci zvaném Hradisko, zvedajícím se nad levým břehem řeky Bečvy u Rožnova pod Radhoštěm. Ke hradu je nejlepší cesta od bývalého panského dvora, ve kterém je dnes zřízený koňský dvůr – ranč. Zde se dá jednoduše nechat auto a přes dvůr pokračovat strmě až na vrchol kopce, kde je náš cíl. Poněkud delší, ale pro turistu příjemnější je cesta přímo z Rožnova, odkud vede na hrad značená turistická stezka doplněná několika informačními tabulemi. Zřícenina středověkého hradu postaveného patrně ve 2. polovině 14. století zaujímá vrcholovou polohu kopce. Jádro hradu je tvořeno dvojicí proti sobě postavených paláců, mezi nimiž je umístěno prostorné nádvoří. Přístup do jádra byl umožněn branou v jihovýchodní části jádra. Na severní straně pod jádrem se rozkládalo menší podhradí, které zajišťovalo hospodářský chod hradu. Hrad ze tří stran obklopuje mohutný příkop a val, na několika místech dokonce zdvojený.… číst dále
Hrad Rožnov byl postaven v 2. polovině 14. století. Pro jeho stavbu bylo vybráno vhodné místo na vrchu Hradisko (522 m n. m.). Hrad byl od 14. do 17. století několikrát rozšiřován. První zmínka o hradu byla objevena v listině Voka z Kravař, později byl v majetku pánů z Cimburka a na konci 15. století pánů z Pezinku. V roce 1505 jej získali Kunštátové a roku 1526 Jaroslav ze Šelenberka. V roce 1535 získal hrad Jan z Pernštejna, ale již v roce 1539 byl z příkazu krále Ferdinanda I. obsazen a pobořen, neboť se na něm usídlila loupeživá tlupa. Později byl hrad provizorně opraven a ještě v roce 1660 sloužil panským úředníkům. Na konci 17. století byl opuštěn úplně. Zkázu hradu dokonali sami obyvatelé Rožnova. Ve druhé polovině 19. století dostali povolení obecního úřadu zbytky hradu rozebrat pro stavby svých obydlí ”aby také nějak té památky oučastní byli".
Jan z Mesnspeku nebyl žádný salát a krom loupeživého rytířování začal přímo pod hradem kutat stříbrný důl. Pravděpodobně byl uspěšný, neboť jej cestou do Olomoucké mincovny roku 1310 zapíchl osobně Fridrich, nebo chcete-li Friduš z Linavy. A co se týče konce hradiska, předcházel mu masívní důlní zával, kdy výdřeva nevydržela tlak okolních kopců na dutiny rozbíhajíci se až pod Radhošť."
|
Přihlášení |
