Kostel stojí na místě pův. románského kostela (zmiň. r. 1276). Nový kostel byl postaven v l. 1414 - 1640 (mezitím dvakrát vyhořel a byl vystavěn provizorně). R. 1697 byl přestavěn do dnešní podoby. V l. 1772-1775 získal kostel vnitřní výbavu vč. varhan z r. 1771 od mistra Jana Výmoly.
Proboštský kostel sv.Václava leží v těsné blízkosti mikulovského zámku, na místě příznačně nazvaném Kostelní náměstí. Dnes se bohužel natolik skrývá v zástavbě, že dobře viditelná je především vysoká kostelní věž. Na stejném místě stála původně románská stavba, nový kostel byl postaven někdy kolem roku 1414 za vlády Lichtenštejnů. Již zmíněná původně gotická věž byla později přestavěna renesančním stylu a pod presbytářem byla vybudována krypta. K výrazné rekonstrukci došlo podle nápisu v portále v roce 1697. V kostele se nacházejí varhany z roku 1771 od mistra Jana Výmoly. Cenné jsou především proto, že se zachovaly v původním stavu a jsou stále funkční a také díky svému tvaru, přizpůsobenému stísněnému prostoru stavby.
Roman Řezáč, 24.3. 2005
Kostel stojí na místě původního románského kostela (jeho existence se předpokládá již ke konci 12. stol., první zmínka v písemných pramenech až r. 1276). Stavba nového kostela začala r. 1414 za vlády Lichtenštejnů, z této doby je dochováno jádro dnešního kostela. R. 1426 byl nedokončený kostel husity vypálen a zničen. Poté byl vystavěn provizorně, r. 1584 znovu vyhořel. R. 1585 byl opraven (zvýšena věž). R. 1640 byla stavba kostela konečně dokončena. R. 1642 zavěšen do věže nový zvon. Při výrazné rekonstrukci r. 1697 získal kostel dnešní podobu. Od r. 1625 je sídlem kolegiátní kapituly, která působí v Mikulově dodnes. V l. 1772-1775 získal kostel vnitřní výbavu vč. varhan z r. 1771 od mistra Jana Výmoly, které se zachovaly dodnes, funkční v původním stavu. R. 1846 byl kostel nově zastřešen.
čerpáno zejména z http://www.mikulov.cz, 19.2. 2012
Prohlídka kostnice a expozice z historie kostela sv.Václava mimo sezónu (1.9. - 30.6.) je možná po domluvě v CA MERLIN Kostelní nám.2.
Roman Řezáč, 24.3. 2005