Zastavení křížové cesty byla postavena r. 1840 Antonem Seibtem. Její sloupky lemovaly cestu směřující přes Slovanku (dříve Seibtův vrch) k lesní Seibtově studánce. Již kolem r. 1895 však zanikla a žulové sloupy ležely v rozvalinách. Obnovena byla v letech 2011-2013 a provází ji naučná stezka.
Křížová cesta v Horním Maxově na Jablonecku se nachází přibližně 1,5 kilometru severozápadně od vsi, u silnice na úpatí vrchu Slovanka. Vede přibližně 500 metrů strmým stoupáním nahoru k rozhledně a dále k Seibtově studánce. Horní část křížové cesty a studánka se nacházejí již na katastrálním území vsi Karlov. Křížová cesta vychází od bývalé malé kapličky zasvěcené Bolestné Panně Marii. Kapli dal postavit na své náklady místní občan Anton Seibt v roce 1827. Použil prostředky nastřádané jako věno pro svou dceru, která podlehla vleklé nemoci. V kapličce byl umístěn oltářní obraz Panny Marie, na střeše bývala zvonička. O něco později byla zřízena také křížová cesta, která směřovala od kapličky přes Seibtův vrch k lesní Seibtově studánce. Křížová cesta z hrubozrnných žulových sloupů byla vysvěcena dne 11. srpna 1840 farářem Petrem Junou, rodákem z Držkova, který působil v Janově nad Nisou a Bedřichově.. Maxovskou neboli Seibtovu křížovou cestu sleduje stejnojmenná naučná stezka o délce 500 m, která začíná na silnici spojující Horní Maxov (část města Lučany nad Nisou) s Hraběticemi (část obce Janov nad Nisou). Zpočátku prudce stoupá se zelenou značkou, později se osamostatní, v celé délce však jde o strmé stoupání. Přejde Slovanku (dříve Seibthübel) a končí u studánky s údajně léčivou vodou. Je označována jako Seibtova studánka.
Jiří Špaček, 3.9. 2020
Patnáct zastavení Křížové cesty bylo postaveno roku 1840 Antonem Seibtem. Sloupky lemovaly cestu směřující od kapličky přes Seibtův vrch k lesní Seibtově studánce. Křížová cesta ze žulových sloupů byla vysvěcena 11. srpna 1840 farářem Petrem Junou. Již kolem roku 1895 však zanikla a žulové sloupy ležely v rozvalinách v lesním porostu. Křížovou cestu ke studánce zřídili Anton a Josef Seibtovi v roce 1840 na památku jednoho z bratrů, který se nemohl pohybovat. Měl se nechat vyvézt na místo, z něhož vytéká voda, nechal vykopat jímku a pak provádět koupele s vodními masážemi. Též pil zdejší vodu a bahnem si nechal dělat obklady. Po delší době se mu natolik ulevilo, že mohl chodit o holích. Za další čas se uzdravil tak, že dobře chodil o jediné holi. O události se dozvěděli lidé ze širokého okolí, začali místo hojně navštěvovat a prováděli lidovou léčbu. Dříve se používala horní jímka, dnes neudržovaná…
číst dále
Jiří Špaček, 5.9. 2020
