Orhan I.
Orhan (1281 – 1362) byl druhým osmanským „bejem“ (v češtině někdy překládáno slovem „emír“) v letech 1326 - 1362 po svém otci, zakladateli osmanské dynastie Osmanem I. Během své velmi dlouhé vlády významně upevnil moc Osmanské říše hlavně na úkor Byzantské říše.
Na začátku své vlády zaměřil Orhan svoji energii na ovládnutí severozápadní Anatolie. Velká část této oblasti byla pod kontrolou Byzantské říše a Orhanovi se podařilo zvítězit ve své první bitvě u Pelekanonu nad byzantským císařem Andronikosem III Palaiologosem. Orhan též obsadil území Karasids Balıkesir a Ahis Ankara.
Ze série byzantských občanských válek po dosazení devítiletého císaře Jana V. Palaiologose vytěžil Orhan maximum. V občanské válce 1341 – 1347 regent Jan VI Kantakuzenos provdal svoji dceru právě Orhanovi, čímž se osmanská vojska zapojila do bojů proti královně vdově Anně Savojské. Následkem tohoto spojenectví získal Orhan pod svoji kontrolu Thrákii. V další byzantské občanské válce 1352 – 1357 využil Jan Kantakuzenos osmanská vojska proti samotnému císaři Janu V. a díky tomu osmanská vojska obsadila v roce 1352 pevnost Cimpe na evropském poloostrově Gallipoli.
V době Orhanovi smrti ovládali tedy již Osmané hlavní přístupové trasy a expanze do Evropy mohla dále pokračovat.
| Osmanští sultáni | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: |
1326–1362 Orhan I. |
Nástupce: |