Albert Pražák

prof. PhDr. Albert Pražák
prof. PhDr. Albert Pražák
	Albert Pražák (kolem roku 1938)
Narození	11. června 1880; Chroustovice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	19. září 1956 (ve věku 76 let); Praha ; Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov (50°4′35″ s. š., 14°28′53″ v. d.)
Povolání	literární historik,; středoškolský profesor,; vysokoškolský profesor,; politik
Alma mater	Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Ocenění	Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třída, in memoriam (1992);
Manžel(ka)	Klára Pražáková (1919–1933)
Děti	Hana Drábková; Přemysl Pražák
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Albert Pražák (11. června 1880 Chroustovice – 19. září 1956 Praha) byl český literární historik.

Životopis

Vysudoval slovanskou a germánskou filologii na Česká universitě Karlo-Ferdinandově.^[1] Do roku 1914 působil jako středoškolský profesor v Praze na gymnáziu Karla Sladkovského. Po vypuknutí 1. světové války byl odveden a prošel srbskou a ruskou frontu. Od roku 1921 působil jako profesor na Univerzitě Komenského v Bratislavě, a od roku 1933 v Praze.^[1] Věnoval se staročeské, slovenské a buditelské literatuře.^[1] Roku 1924 se stal členem české akademie věd a Královské společnosti nauk. Roku 1926 se podílel na založení Učené společnosti Šafaříkovy v Bratislavě, v této společnosti působil jako generální sekretář.

Působení v České národní radě

V únoru 1945 se coby uznávaná osobnost stal předsedou České národní rady, vrcholné organizace československého odboje.^[2]^[3] Kvůli Pražákově politické naivitě a nezkušenosti měl ale hlavní slovo v ČNR její místopředseda, komunista Josef Smrkovský.^[2] 8. května 1945, v době vrcholícího Pražského povstání, spolu s dalšími členy ČNR a německým generálem Toussaintem podepsal protokol o německé kapitulaci. Němci měli dle dohody přestat bojovat a propustit všechny zajatce a internované osoby. Za to jim měl být umožněn volný odchod z Prahy směrem k Američanům.^[4] Tím prakticky ustaly boje v Praze.

Po válce

Po osvobození Československa se celá ČNR i její členové stali terčem kritiky ze strany Sovětského svazu. Sovětům vadilo, že ČNR podepsala s Němci separátní kapitulaci a umožnila jim odejít do amerického zajetí.^[5] Dále sovětům vadilo jednání ČNR s Ruskou osvobozeneckou armádou (vlasovci) o jejím zapojení do bojů v Praze na straně povstalců. Sověti považovali vlasovce za zrádce.^[5] Už 11. května sdělily sovětské orgány předsedovi vlády Fierlingerovi, že nemají k ČNR důvěru, a požadovali potrestání jejich členů včetně Pražáka.^[5] 31. května tyto požadavky ústy sovětského velvyslance Valeriana Zorina zopakovali a ještě vystupňovali.^[6]

Po ukončení činnosti ČNR se Pražák navrátil k pedagogické činnosti na Univerzitě Karlově.^[1]

Po únoru 1948 bylo Pražákovi zakázáno přednášet na univerzitě a komunisté mu dělali potíže i při jeho vědecké práci.^[7] Do důchodu odešel v roce 1951. V padesátých letech byl v nemilosti a byl znovu oceněn až po smrti, v roce 1966.^[8]

Rodinný život

Albert Pražák byl dvakrát ženatý. S první manželkou Marií, rozenou Pexovou (1882–1932) měl syna Přemysla a Jiřího.^[9]^[10] Jeho druhou manželkou byla od roku 1919^[11] filoložka dr. Klára Pražáková, rozená Fuxová.^[12] Třetím dítětem byla Hana Drábková.

Galerie

ČNR na jednání během Pražského květnového povstání 1945. Zleva doprava (bez titulů a hodností): Augusta Machoňová-Müllerová, Zdeněk Wirth, Josef Smrkovský, Albert Pražák, Josef Cyril Kotrlý, Jaromír Nechanský.
Vysvědčení dospělosti Josefa Churavého; jako třídní profesor podepsán Dr. Albert Pražák (1912)
Oznámení o úmrtí Alberta Pražáka
Matriční zápis o narození a křtu Alberta Pražáka (matrika N index N 1865–1905 Chroustovice (SOA Zámrsk))

Dílo

Rukověť dějin české literatury (1912) – středoškolská učebnice
Obrozenecké tradice (1928)
Duch naší obrozenecké literatury (1938)
Dějiny spisovné slovenštiny po dobu Štúrovu
O národ
České obrození
Obrozenecká Bratislava
Literární Slovensko let padesátých až sedmdesátých
Vlast a národ v českém písemnictví
Míza stromu
Národ se bránil (1945)
Vrchlickému nablízku (1945) – vzpomínková kniha
Staročeská báseň o Alexandru Velikém (1945)
T.G. Masaryk – k jeho názorům na umění hlavně slovesné, Praha 1947
Politika a revoluce - Paměti, Academia 2014, ISBN 80-200-1199-4

Monografie

Karel Hynek Mácha, Státní nakladatelství v Praze 1936
Jan Neruda
Jaroslav Vrchlický

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d Pacner (2012), s. 279.
↑ ^a ^b Pacner (2012), s. 220.
↑ Mohutná oslava pražského povstání. Volné slovo. 7. 5. 1946, s. 3. Dostupné online.
↑ Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil v Praze
↑ ^a ^b ^c Pacner (2012), s. 253.
↑ Pacner (2012), s. 254.
↑ Pacner (2012), s. 255.
↑ Vlastislav Hnízdo: Albert Pražák a jeho zásluha o československý stát. Literatura - Umění - Kultura. 10. 6. 2015. Dostupné online.
↑ Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 484, obraz 22
↑ Politika a revoluce, s. 7.
↑ Politika a revoluce, s. 38, pozn. 8.
↑ Dr. Klára Pražáková. Lumír. 1/1933-194, s. 63. Dostupné online.

Literatura

BLAHYNKA, Milan ed. et al. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. S. 492–493.
HORA, Josef ed. et al. Albert Pražák: 1880-1940. Praha: Literárně historická společnost, 1940. 104 s. cnb000648258. [Sborník k 60. narozeninám.]
KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9.
ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 185
PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Albert Pražák na Wikimedia Commons
Osoba Albert Pražák ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Albert Pražák
Albert Pražák v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
Albert Pražák – video z cyklu České televize Historický magazín

[pacner279-1] Pacner (2012), s. 279.

[pacner220-2] Pacner (2012), s. 220.

[3] Mohutná oslava pražského povstání. Volné slovo. 7. 5. 1946, s. 3. Dostupné online.

[4] Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil v Praze

[pacner253-5] Pacner (2012), s. 253.

[pacner254-6] Pacner (2012), s. 254.

[pacner255-7] Pacner (2012), s. 255.

[8] Vlastislav Hnízdo: Albert Pražák a jeho zásluha o československý stát. Literatura - Umění - Kultura. 10. 6. 2015. Dostupné online.

[9] Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 484, obraz 22

[10] Politika a revoluce, s. 7.

[11] Politika a revoluce, s. 38, pozn. 8.

[lumir-12] Dr. Klára Pražáková. Lumír. 1/1933-194, s. 63. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

Květnové povstání českého lidu

Organizace a skupiny	Česká národní rada (ČNR) • Zpravodajská brigáda • Obrana národa (ON) • Operace Cottage (výsadek) • Operace Platinum-Pewter • Vlasovci (ROA) • Velitelství Alex • Velitelství Bartoš • Trávnice

Osobnosti	Sergej Kuzmič Buňačenko • František Bürger-Bartoš • Karel Cerman • Josef Eret • Karl Hermann Frank • Rudolf Hásek • Jaroslav Kadainka • Ivan Stěpanovič Koněv • Josef Cyril Kotrlý • Karel Kutlvašr • Raimund Mrázek • Jaromír Nechanský • Albert Pražák • Carl von Pückler-Burghauss • Ferdinand Schörner • František Slunečko • Josef Smrkovský • Rudolf Toussaint • Arthur von Briesen • Jan Voženílek

Místa v Praze	Štefánikova kasárna

Události v Praze	Boj o Český rozhlas • Vražda zajatců v Jelením příkopu • Masakr v Úsobské ulici • Masakr na Masarykově nádraží • Vraždy na Pražačce • Pražská ofenzíva

Jiná místa v Česku	Holické povstání • Povstání v horním Pojizeří (Jilemnické povstání) • Kladenské povstání • Plzeňské povstání • Přerovské povstání • Velkomeziříčský masakr • Vypálení Konětop • Masakr v Trhové Kamenici

Obraz v kultuře	Němá barikáda (film) • Osvobození Prahy • Zbraně pro Prahu

Rektoři Univerzity Komenského v Bratislavě

Kristián Hynek 1919–1921 • Augustín Ráth 1921–1922 • Josef Hanuš 1922–1923 • Stanislav Kostlivý 1923–1924 • Karel Laštovka 1924–1925 • Miloš Weingart 1925–1926 • Otakar Sommer 1926–1927 • Jiří Brdlík 1927–1928 • Albert Pražák 1928–1929 • Kristián Hynek 1929–1930 • Albert Milota 1930–1931 • Dobroslav Orel 1931–1932 • Viktor Reinsberg 1932–1933 • Bohuš Tomsa 1933–1934 • Antonín Kolář 1934–1935 • Bohuslav Polák 1935–1936 • Vratislav Bušek 1936–1937 • Václav Chaloupecký 1937–1938 • Ján Lukeš 1938–1939 • Alojz Ján Chura 1939 • Michal Šeliga 1939 • Vojtech Tuka 1939–1942 • Emanuel Filo 1942–1944 • František Valentin 1944–1945 • Daniel Rapant 1945 • Anton Štefánek 1945–1946 • Karel Kizlink 1946–1947 • František Nábělek 1947–1948 • Anton Gala 1948–1949 • Karol Rebro 1949–1950 • Igor Hrušovský 1950–1953 • Andrej Sirácky 1953–1956 • Július Šefránek 1956–1959 • Michal Topoľský 1959–1962 • Vojtech Filkorn 1962–1966 • Bohuslav Cambel 1966–1969 • Emil Huraj 1969–1976 • Ján Kvasnička 1976–1985 • Ladislav Melioris 1985–1989 • Miroslav Kusý 1990–1991 • Juraj Švec 1991–1997 • Ferdinand Devínsky 1997–2003 • František Gahér 2003–2011 • Karol Mičieta 2011–

Univerzita Komenského v Bratislavě