Přeskočit na obsah

Géza Včelička

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Géza Včelička
Géza Včelička
Géza Včelička
Narození7. května 1901
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí30. prosince 1966 (ve věku 65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, novinář, redaktor, fotograf a malíř
OceněníŘád práce
Politická stranaKomunistická strana Československa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Géza Včelička s rodiči a starším bratrem Jaroslavem (1913)

Géza Včelička, vlastním jménem Antonín Eduard Včelička[p 1] (7. května 1901 Praha[1][2] – 30. prosince 1966 Praha), byl český levicový novinář, reportér, spisovatel (básník i prozaik), cestovatel, trampský organizátor a malíř.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Mládí

[editovat | editovat zdroj]

Géza Včelička se narodil v chudinském židovském ghettu v Praze. Byl druhým synem sklepníka Eduarda Včeličky (1869–??) a švadleny Marie, rozené Plassové (1876–??).[3] Svatba rodičů se konala v roce 1900, až po narození staršího bratra Ladislava (1898–1919).[4] Ten se v roce 1919 (jedenadvacetiletý) utopil.[2]

Když byly Gézovi čtyři roky, přestěhovala se rodina do tmavého bytu pražské hospody U zlatého tygra, kterou měl později v oblibě spisovatel Bohumil Hrabal.[5] Rodina se stěhovala často, trvale se zabydlel až v nábřežní chudinské čtvrti Na Františku, v blízkosti pražského Anežského kláštera. Místo se opakovaně objevovalo v jeho tvorbě.

Zaměstnání a nemoc

[editovat | editovat zdroj]

Učil se na číšníka, z pražských hospod ale utíkal s tím, že je bit. Doma ho za to ale bil otec a Géza tak byl v začarovaném kruhu. Pokusil se o sebevraždu oběšením, které na poslední chvíli zabránil jiný číšník.[5] Po vyučení (1918) pracoval v různých kavárnách. Po absolvování jednoroční obchodní školy (1921) pracoval šest let jako praktikant a skladník v továrně na kovové zboží. V roce 1926 onemocněl plicní chorobou a po léčbě v sanatoriu se dále živil jen příležitostnou prací a jako redaktor.[6]

Tramp a cestovatel

[editovat | editovat zdroj]

Géza Včelička se aktivně zapsal do historie předválečného trampského hnutí, kde patřil k levicovému křídlu. S partou založili v kokořínských lesích první osadu Sunshine.[5]

Zájem o jeho názory vzrostl až v době platnosti tzv. Kubátova zákona (Vyhláška zemského presidenta v Praze ze dne 9. dubna 1931, týkající se „nepřístojného jednání nebo chování na místech veřejných“[7]). Stejně jako trampové soustředění kolem Boba Hurikána i trampové levicového křídla Gézy Včeličky organizovali nezávisle protesty proti této vyhlášce. Mnohem více trampských osad tehdy vyjadřovalo podporu Včeličkovu křídlu.[8] Přestože po roce 1948 začal být tramping pronásledován, Géza Včelička se nikdy nezřekl své trampské minulosti a nadále se k trampingu hlásil a tehdejší pronásledování trampingu těžce nesl. V roce 1964 svolal tiskovou konferenci, kde opět zdůraznil svou příslušnost k hodnotám trampingu, obhajoval tramping a vyzval zástupce tisku o prostor pro tramping. Je velmi pravděpodobné, že přispěl k tolerantnějšímu přístupu státních složek k trampingu.[8]

V letech 1928 cestoval do Bulharska a Srbska, 1929 do Turecka, v letech 1930–1932 navštívil Francii, Alžír a Tunisko. V roce 1934 se v Moskvě zúčastnil sjezdu sovětských spisovatelů.[6] Kromě nej byli v československé delegaci např. A. Hoffmeister, V. Nezval a L. Novomeský; předmětem jednání bylo vyhlášení socialistického realismu.[9]

Od okupace po závěr života

[editovat | editovat zdroj]

Okupaci prožil převážně v nemocnicích, byl sledován gestapem. Po válce se stal spisovatelem z povolání a přepracovával své dílo.[6]

Géza Včelička byl celkem třikrát ženat, z toho jednou pouze formálně. Ze třetího manželství se roku 1950[p 2] narodila dcera Daniela, která se také stala novinářkou a v sedmdesátých letech se vdala za publicistu Vladimíra Kučeru,[10] se kterým vychovala dceru Kláru a vnučku Karolínu. Daniela zemřela v roce 2011. [11]

Géza Včelička zemřel v Praze dne 30. prosince 1966. Je pochován na pražských Olšanských hřbitovech (část 2ob, oddělen 15, hrob 530uhst).

Komunista

[editovat | editovat zdroj]

Géza Včelička byl vždy levicového přesvědčení. Např. v době mostecké stávky na jaře 1932 působil v brigádě proletářských spisovatelů řízené Juliem Fučíkem.[12] Levicové postoje zastával i ve svém vztahu k trampingu (viz výše) a v literární tvorbě. V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění.[13] Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[14] Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[15]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Mezi jeho nejznámější literární díla patří romány Kavárna na hlavní třídě a Policejní hodina.

Novinář

[editovat | editovat zdroj]

Od 1929 do roku 1931 působil jako redaktor, později šéfredaktor, levicového časopisu Tramp.[19] Přispíval do řady, zejména levicových časopisů jako Rozsévačka, Rudé právo (Rudý večerník a Rudý pondělník), po válce např. Obrana lidu, Večerní Praha.[6]

Knižní vydání (pouze první vydání)

[editovat | editovat zdroj]
  • Básník a tanečnice (bulvární příběh, Antonín Novák, Libochovice, 1928)
  • Několik prokletých (novely, nákladem vlastním, Praha, 1928)
  • Kavárna na hlavní třídě (Román, Karel Borecký, Praha-Karlín, 1932)
  • Světoběžníci a robinsoni (reportáže a povídky, Karel Borecký, Praha, 1932)
  • V zemi hákového kříže (reportáž ze současného Německa, Časopis Rozsevačka, Anežka Hodinová, Praha, 1933)
  • Dvě města na světě (prózy o Moskvě a Leningradu, Karel Borecký, Praha, 1935)
  • Policejní hodina (román z let devadesátých, Sfinx (Bohumil Janda), Praha, 1937)
  • Mezi Marokem a Zbraslaví (tři prózy, Praha (s.n.), 1939)
  • Staré zrcadlo (básně, V. Jedlička nást., Praha, 1939)
  • Pěšinou snů (básně, V. Jedlička nást., Praha, 1940)
  • Poutníkův návrat (povídky a prózy, V. Jedlička, nást. Ant. Neumann, Praha, 1941)
  • Pražské tajemství (Josef Lukasík, Mor. Ostrava, Praha, 1944)
  • Klášterní ulice (Staropražské básně, Autorův nápěv k básni Klášterní ulice upravil Jan Seidel, J. Lukasík, 1945)
  • Pěšinou snů (Básně, Autorův nápěv k básni „V perleti pavučin“ upravil Jan Seidel, Josef Lukasík, Moravská Ostrava, Praha, 1946)
  • Poutníkův návrat. Kniha 1, Zrození poutníkovo, Kniha 2, Světoběžníci a robinsoni, Fotografie Gézy Včeličky, Josef Lukasík, Praha, 1948 a 1949)

Hudebniny

[editovat | editovat zdroj]
  • Modrá hvězda (jedenáct písní s doprovodem kytary, podle autorových nápěvů kytarový doprovod upravil Gustav Berlinger ml., V. Jedlička nást., Praha, 1941)
  • Na můstku kapitán (trampská námořnická, slova i hudba Géza Včelička Včelička, časopis „Tramp“, Praha, mezi 1920–1940)
  • Píseň zapadáku (Tak to vidíš, Máňo). Zlidovělý morytát. Text Géza Včelička, melodie ukrajinský anonym. Původně píseň oděské galérky, kterou si Géza Včelička přivezl z cest [20][p 3][21]

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Géza Včelička byl autorem námětů filmů:

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Pseudonym přijal podle Geuzů (moderním pravopisem Gézové) ve Mstivé kantiléně Karla Hlaváčka
  2. ↑ Dalšími zdroji (matriční záznam apod.) prozatím neověřeno.
  3. ↑ Загадки истории. Рубрика «Назад в СССР». Мурка из ЧК. zagadki-istorii.ru [online]. [cit. 2024-10-16]. Dostupné online. 

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Františka na Starém Městě pražském
  2. ↑ a b Soupis pražských obyvatel, rodina Eduarda Včeličky
  3. ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Eduarda Včeličky
  4. ↑ Kostel sv. Františka, matrika oddaných 1893–1907, snímek 157
  5. ↑ a b c HORA, Josef. Géza Včelička: komunista, který bránil tramping před stalinismem. iDNES.cz [online]. 2021-5-9. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Géza Včelička, s. 1268–1270. 
  7. ↑ Svatojánské proudy.cz:Kubátův zákon
  8. ↑ a b Jan Krško:Géza Včelička a neblahé konce „rudého“ trampingu?
  9. ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 104. 
  10. ↑ Jiří Černý: Víte, že 30 % našich vojáků v zahraničí byli Židé?
  11. ↑ [1] Archivováno 6. 10. 2015 na Wayback Machine.[2] Archivováno 6. 10. 2015 na Wayback Machine. Petr Náhlík:Géza Včelička: literát, tramp, levičák I a II
  12. ↑ Literární noviny, 4.2.1956, s.7
  13. ↑ Rudé právo, 15. 5. 1946 (ročník 26, č. 113), str. 1
  14. ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175. 
  15. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-16]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
  16. ↑ BLAHYNKA, Milan ed. et al. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. S. 679.
  17. ↑ Rudé právo, 31.12.1966, s.1, Zemřel Géza Včelička
  18. ↑ Encyklopedie města Brna:Ulice Včeličkova
  19. ↑ Tramp, 1929–1931 (dostupné online v NK ČR)
  20. ↑ Já, písnička 3, G+W Cheb, str. 99
  21. ↑ - YouTube. www.youtube.com [online]. [cit. 2024-10-16]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BLAHYNKA, Milan ed. et al. Čeští spisovatelé 20. století: slovníková příručka. Vyd. 1. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. cnb000012396. [Stať „Géza Včelička" je na str. 677–679.]
  • LUKÁŠOVÁ, Darina. Géza Včelička: Policejní hodina. Magisterská diplomová práce. Vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Kudrnáč, CSc. Masarykova univerzita v Brně. Filozofická fakulta. Ústav české literatury. Brno, 2006. 87 s. Dostupné online
  • MERHAUT, Luboš. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, U-Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1572-3. Kapitola Géza Včelička, s. 1268–1270. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Géza_Včelička&oldid=24397552“