Parenchym
Parenchym je druh pletiva rostlin, ale někdy se tímto termínem označují i tkáně podobné struktury u živočichů. Je tvořen tenkostěnnými buňkami. Rozdělujeme parenchym destičkový (pokožka) a palisádový či houbový (v listech).
Parenchym u rostlin
[editovat | editovat zdroj]Popis a výskyt
[editovat | editovat zdroj]Parenchym je nejběžnější typ pletiva. Díky velkému zastoupení intercelulár má velmi nízkou hustotu. Typickým příkladem parenchymu je dužina ve vnitřní části větví bezu nebo některých rostlin z čeledi hvězdnicovitých, mezofyl listů, dužina ovoce a další.
Parenchymatické buňky jsou schopné dělení, mají ohebné buněčné stěny a jsou většinou kruhovité, nebo protáhlé (příčné stěny jsou šikmé, či kolmé, na rozdíl od Prozenchymu). Mají velké vakuoly, v nichž ukládají vodu a zásobní látky.
Funkce parenchymu jsou různé:
- V listech je odpovědný za fotosyntézu.
- Zásobní a vyživovací funkce
- Vylučování (např. buňky epitelu, který obklopuje pryskyřičné kanálky)
- Regenerace poškozených částí
- Další specializované funkce
Aerenchym
[editovat | editovat zdroj]Zvláštním případem je tzv. aerenchym, což je parenchym s velkými intercelulárami. S aerenchymem se setkáme například u sítiny, kde tvoří provzdušňovací pletivo.
Parenchym živočichů
[editovat | editovat zdroj]Někdy se parenchym používá pro označení specifické tkáně v orgánech živočichů, která obvykle vykonává určitou funkci. Tím se liší od akcesorních (přídatných) struktur, jež zpravidla pouze drží orgán pohromadě.[1]
Příkladem parenchymu je tkáň nefronů v ledvinách nebo neuronů v mozku. V medicíně (zejména radiologii) parenchym často označuje tenkostěnné buňky tkání, které vytvořilo rakovinotvorné bujení.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ground tissue na anglické Wikipedii.
- ↑ Midgley, R. et al. (1993): Rodinná encyklopedie zdraví, nakl. Gemini, spol. s.r.o., Praha, z anglického originálu
Související články
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČERNOHORSKÝ, Zdeněk; STŘIHAVKOVÁ, Hana. Základy rostlinné morfologie. Praha: SPN, 1964.
- KAVINA, Karel. Botanika zemědělská: Botanika všeobecná: Morfologie. Praha: Ministerstvo zemědělství, 1921.
- MAKUŠOVÁ, Zorka. Botanika I.: Obecná botanika. Praha: Vysoká škola zemědělská, 1981. (vysokoškolská učebnice).
- PENKA, Miroslav. Všeobecná botanika: Základy morfologie rostlin. Praha: SPN, 1983. (vysokoškolská učebnice).
- SLAVÍKOVÁ, Zdeňka. Morfologie rostlin. Praha: SPN, 1984. (vysokoškolská učebnice).
