Pivovar Peruc

Pivovar Peruc
	Budova bývalého pivovaru Peruc
Stát	Česko
Místo	Peruc
Založen	1749-1926
Majitel pivovaru	soukromí vlastníci
Roční produkce	4000 hl (1926)
Názvy značek	výroba ukončena
Adresa	Peruc; Pivovarská 3
Souřadnice	50°20′40,9″ s. š., 13°57′44,7″ v. d.
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pivovar Peruc je bývalý pivovar v obci Peruc.

Historie pivovaru

Počátky pivovarnictví na Peruci

Historie vaření piva při panském sídle spadá až do přelomu 15. a 16. století tedy do dob vlastnictví Pětipeských jejichž vlastnictví Peruce je datováno až do roku 1543 kdy změnil majitele. Historie samotného pivovaru je však datována až do roku 1749. Ještě v 19. století fungoval pivovar, ale jeho produkce nebyla vysoká, výstav zásoboval pouze místní hostince.

Doba rozkvětu Peruckého panství

Zahájení vaření piva spadá do doby vlastnictví rodu po Johannu Ditrichu svobodném pánu Lebedur, který převzal panství v roce 1673. V letech 1798–1814 bylo panství majetkem knížat Kinských, kteří ale o něj nejevili valný zájem. Vše se změnilo příchodem Františka Antonína hraběte Thun-Hohenstein (1786–1873). Rod Thun-Hohenstein má kořeny na Německo italských hranicích ve 12. století. Do Čech se dostal v průběhu třicetileté války a usadil se na děčínském panství, které se stalo jedním z rodových center. František Antonín byl výborným hospodářem a pokrokovým reformátorem. Na svých statcích kam patřil i Perucký pivovar se snažil reformovat vrchnostenské hospodaření a zakládal nové manufaktury a výrobní podniky. Po něm se ujal statků Bedřich, který se i politicky angažoval jako člen českého sněmu. Jeho nástupcem se stal roku 1882 František de Paul Antonín (1847–1916), který byl v letech 1889–1896 místodržitelem v Čechách. Velmi se zasloužil o povýšení Peruce na městys 18.11.1894 a statutární listinu k užívání vlastního znaku od 24.11.1900. Největší zásluhu na rozkvětu thunských statků měl hospodářský reformátor Antonín Emanuel Komers, který v hraběcích službách působil od roku 1839 jako správce ve Slavětíně a od následujícího roku potom jako ředitel peruckého velkostatku. Jeho působení na Peruci v letech 1840-44 znamenalo reformu velkostatku a rozšíření o nový cukrovar

Růst konkurence

Ačkoli dobové reklamy 19. století perucké pivo chválili jako výtečné, již na počátku století mělo problémy s konkurencí. I do peruckých hostinců začalo pronikat pivo plzeňské a smíchovské. Další významnou konkurencí byl Lounský pivovar patřící Schwarzenberkům , který se v sezóně 1896/97 zařadil mezi tři největší pivovary koruny české spolu s protivínským a třeboňským pivovarem. Lounský pivovar už nefungoval jako součást velkostatku jako pivovar na Peruci, ale fungoval jako samostatný moderní podnik. V té době zásoboval 122 hospod v okolí a skupoval malé okolní pivovary, které měnil na sklady. Takový byl osud například pivovaru na Pátku a v Panenském Týnci, které v té době neodolali na rozdíl od Peruce silné konkurenci.

Pivovar a jeho přestavby

Současná stavba pivovaru a zahájení výroby je datováno od roku 1749. Současná podoba pivovaru je na základě projektu z roku 1873 a elektrifikace pivovaru proběhla na základě projektu Friedricha Karla Lindemana z Prahy z roku 1913. Ve státním archivu rodu Thunů v Děčíně jsou k dispozici i návrhy na secesní přestavbu nebo různé varianty následně realizovaného projektu.

Ukončení výstavu

První pozemková reforma byla odstartována v roce 1919 a zahrnovala pozemkové vlastnictví větší než 150 hektarů zemědělské půdy a postihla tedy i Perucký velkostatek včetně pivovaru. Obava ze ztráty výkonnosti velkostatků jejich parcelací na malá hospodářství vedla k zřízení zbytkových statků v roce 1920, které byly definovány jako vyvlastněné dvory, jimž i po parcelaci má zbýt tolik půdy, aby budovy a ostatní inventář pro výrobu ve větším měřítku nebyly hospodářsky znehodnoceny. Následkem těchto změn a růstu konkurence bylo také ukončení činnosti pivovaru v roce 1926. Roční výstav pivovaru byl v té době 4000 hl. Posledním majitelem byl rod Thun-Hohenstein. Do roku 1940 fungoval jako stáčírna krušovického pivovaru.

Pohled na pivovar od rybníků: sladovna a komín sušárny

Vlastníci pivovaru

Rod pánů Lebedur do roku 1798

Rod Kinských 1798–1814

František hrabě Kinský ze Vchynic

Rod Thun-Hohenstein 1814–1926

František Antonín hrabě Thun-Hohenstein
František kníže Thun-Hohenstein st.
Bedřich kníže Thun-Hohenstein
František kníže Thun-Hohenstein ml.
Dr. Jaroslav kníže Thun-Hohenstein

Současný stav

Původní objekty pivovaru byly následně jednotlivě rozprodávány. V současnosti jsou původní objekty pivovaru ve vlastnictví několika soukromých osob. Část obytných objektů je obydlena trvale, část slouží pro rekreaci. Výrobní objekty kromě sladovny jsou v poměrně zachovalém stavu a to včetně zachovalých sklepů. Sladovna má zřícenou část střechy, z původní technologie se nic nedochovalo. Výjimečná je vlastní sklepní studna, která je plně zasypána sutí, a proto její údajnou velkou hloubku nelze ověřit. Unikátem je částečně zasypaná podzemní ledovací chodba, která umožňovala dopravovat vytěžený led z rybníků pod svahem přímo do sklepení.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Pivovar Peruc na Wikimedia Commons