Projekt 667B
Projekt 667B / třída Delta I | |
---|---|
Raketonosná ponorka třídy Delta I | |
Obecné informace | |
Uživatel | Sovětské námořnictvo |
Typ | ponorka |
Lodě | 18 |
Osud | vyřazeny |
Předchůdce | Projekt 667A / třída Yankee |
Nástupce | Projekt 667BD / třída Delta II |
Technické údaje | |
Výtlak | 7800 t (na hladině) 10 000 t (pod hladinou) |
Délka | 139 m |
Šířka | 11,7 m |
Ponor | 8,4 m |
Pohon | 2 reaktory, 2 turbíny |
Rychlost | 16 uzlů (na hladině) 24 uzlů (pod hladinou) |
Posádka | 120 |
Výzbroj | 6× 533mm torpédomet 12× R-29 Vysota |
Projekt 667B (v kódu NATO třída Delta I) byla třída raketonosných ponorek Sovětského námořnictva s jaderným pohonem. Třída představuje první verzi rozsáhlé skupiny celkem 43 raketonosných ponorek třídy Delta, tvořící od 70. let páteř sovětských námořních strategických sil.
Stavba a uživatelé
[editovat | editovat zdroj]Vývoj ponorek projektu 667B byl zadán roku 1965 konstrukční kanceláři Rubin.[1] Na rozdíl od předchozí třídy Yankee byly ponorky třídy Delta I vyzbrojeny střelami s výrazně větším dosahem a nemusely se tolik přiblížit k pobřeží USA, což by je činilo zranitelnými; Například nemusely proplouvat oblastmi sledovanými západním detekčním systémem SOSUS. Podobně jako jejich americké protějšky tak mohly nepřítele napadnout i během kotvení na základně.
Sovětské loděnice v Komsomolsku (8 kusů) a Severodvinsku (10 kusů) postavily celkem 18 ponorek této třídy.[1] Do služby byly zařazeny v letech 1972–1977. V roce 1991 bylo v aktivní službě ještě 11 ponorek této třídy, přičemž poslední byly vyřazeny na sklonku 90. let.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Ponorky měly dvojitý trup rozdělený do 10 vodotěsných oddílů. Torpédovou výzbroj představovalo šest příďových 533mm torpédometů. Za bojovou věží bylo ve dvou řadách umístěno 12 balistických raket R-29 Vysota (v kódu NATO SS-N-8 Sawfly) s dosahem cca 7800 km, odpalovaných pomocí systému D-9.[1] Střely nesly jednu jadernou hlavici o síle 800 kT TNT. Poháněly je raketové motory na kapalné pohonné látky.
Pohonný systém ponorek tvořily dva tlakovodní reaktory OK-700 a dvě parní turbíny TZA-635. Nejvyšší rychlost ponorek byla 16 uzlů na hladině a 24 uzlů pod hladinou.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c 667B Murena DELTA I [online]. [cit. 2011-11-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-04-18. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 667B na Wikimedia Commons
- (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org Archivováno 18. 4. 2007 na Wayback Machine.
- Nuclear-powered ballistic missile submarines - Project 667B [online]. russianships.info [cit. 2015-06-09]. Dostupné online. (anglicky)