Prklín

Již od nejstarších dějin měl v Podkrkonoší stávat hrad Prklín. Nejdříve se mělo jednat o hradisko obehnané kolovou hradbou, jak uvádí František Alois Sedláček (1854-1880 - učitel, redaktor, sbírky pohádek a pověstí). Prklín měl patřit ke kmenu Charvátů, později měl být pobořen. Za vlády Spytihněva I. zničený hrad obdržel údajný lech Mříč. Ten ho opravil a měl se stát sídlem jeho rodu. V roce 906 prý hostil stodorskou princeznu Drahomíru, matku sv. Václava (Stodorané neboli Havolané byl pohanský kmen Polabských Slovanů), při její cestě za budoucím manželem Spytihněvem I.. Dalším majitelem hradu měl být syn lecha Mříče, jistý Rokyta. Po vraždě Václava v Boleslavi, měl být Prklín zničen. V době pozdější zde však stával strážný hrad, který střežil kupeckou cestu do Slezska. Snad zaujal místo původního hradiště. Každopádně z roku 1492 máme zprávu o dělení štěpanického panství, kdy hrad připadl Hynkovi z Valdštejna s horní částí města Jilemnice. Zánik strážného hradu či spíše hrádku spadá do období třicetileté války. V této těžké době byl vypálen, tak jako mnoho vesnic a statků v okolí. Samotná ves Prklín však byla znovu osazena a později spadala pod sousední ves Tample. V místech původní zaniklé obce stojí opracovaný pískovcový kámen s vytesaným křížem. Je památkově chráněn, údajně má být již ze 14. století, ale historici ho řadí až do poloviny 17. století. Podle lidové tradice byl zřízen na paměť smrti dcery místního zemana, která vypadla z okna, když mávala své sestře z věže hradu.