© Rodochrozit, 03/2013
dne 20.12.2010 vydal Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rovoje pod č.j. 197210/2010/KUSK rozhodnutí, jímž je povoleno odstranění stavby č.p.1 Strančice. 31.12.2010 začal majitel budovy odstraňovat střechu.
Existenci vsi prokazují písemné prameny ke konci 14. století, existence plnohodnotného feudálního sídlo v této době však není doložena, majitel sídlili nejspíše v rezidenčním dvoře. V dalších staletích podmínky pro vznik panského sídla nenastaly – Strančice byly rozdrobeny mezi více majitelů nebo jejich majitelé měli k dispozici sídlo na některém ze svých dalších majetků. Teprve kolem roku 1700 vydělil František Ignác Kalhart Strančice jako samostatný dědický podíl pro jednoho ze svých synů. Z poddanských statků byl vytvořen čtyřkřídlý poplužní dvůr, jehož jihovýchodní křídlo tvořilo panské sídlo jako obydlí majitele zřizovaného deskového statku. To bylo postaveno před rokem 1711, kdy je při popisu statku výslovně uváděno „Rittersitz“, tedy rytířské sídlo. Před zámkem byla zahrada se sadem, severně od dvora se nacházel rybník. Zámek je obdélná podsklepená jednopatrová budova orientovaná ve směru severozápad – jihovýchod. Původně byla kryta valbovou střechou… číst dále
Ves Strančice nalezneme jihovýchodně od Prahy. V písemných pramenech se poprvé objevuje roku 1404, kdy kanovník kostela sv. Jiří na Pražském hradě Václav ze Strančic věnuje roční plat kostelu v nedalekých Kunicích na spásu duše svých rodičů Vítka a Ludmily ze Strančic a svých šesti dcer. Snad již tehdy byla ves rozdělena mezi několik majitelů, jak naznačují obdobné zmínky z let 1430 a 1457. Poté se Strančice téměř na další století z pramenů vytrácejí, znovu se s nimi setkáváme až roku 1542, kdy je do obnovených zemských desek vložen prodej statku Štiřín, jehož součástí byla i ves Strančice (nebo její část). Novým majitelem se stal Mikuláš Šorf ze Štiřína, jehož potomci pravděpodobně získali i další části vsi, neboť při prodeji panství Alžbětě Beřkovské z Břízy roku 1604 je již výslovně uvedena „ves celá“ Strančice. Ta se stala součástí rozsáhlého panství Lojovice a to až do samého závěru 17. století, v jehož průběhu… číst dále
první zmínka o vsi Strančice: kanovník kostela sv. Jiří na Pražském hradě Václav ze Strančic věnuje roční plat kostelu v Kunicích na spásu duše svých rodičů a dcer
do obnovených zemských desek vložen prodej statku Štiřín, včetně vsi Strančice (nebo její části) Mikuláši Šorfovi ze Štiřína
panství kupuje Alžběta Beřkovská z Břízy
lojovické zboží dědí Kateřina Terezie Lemersová
Františkem Ignácem Kalhart ze Sternfeldu se tituluje "na Strančicích"
Strančice dědí Kateřina Františka Kalhartová ze Sternfeldu
prodáno pro dluhy Marii Alžbětě Caretto von Millesimo
dědí Antonín Caretto von Millesimo
dědí Antonín Caretto von Millesimo prodává Strančice Anně Františce Rabenhauptové
získává Ferdinand Jakub Hüttel
získává Josef Ignác Hübschmann
získává Petr Eusebius Radecký z Radče
Antonie z Collar prodává Straničice Marii Barboře z Valdštejna
Kateřina Schüttlová prodala Strančice Václavu Ignáci Radeckému z Radče
Strančice kupuje Jan Baltazar Dausig z Hauenthalu s manželkou Josefou Pátkovou
komisionálně prodáno piaristické koleji na Novém Městě pražském
nájemcem statku strančický hostinský a sládek Antonín Bukovský
prodloužena smlouva s nájemcem statku Antonínem Bukovským
nájemcem se stal František Milota
prodáno Františku Milotovi
poplužní dvůr se zámkem znárodněn
statek vyhořel, budovy zbořeny (kromě zámku č.p. 1)
v restitucích vráceno původním majitelům
Sdružení přátel studánky u kaple sv. Anny ve Strančicích zahájilo boj o záchranu zámku před zbořením
|
Přihlášení |
